Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages

Pan Rostislav Holub toho své rodině o Norsku mnoho nevyprávěl. Jeho dcera, paní Milada S.,  z Pivína na Prostějovsku vzpomíná: “Jako děti jsme věděly, že byl v Norsku. Dokonce jsme se tím chlubily, ale myslely jsme, že tam byl na dovolené. Nic jsme vlastně nevěděly.“ A dodává: “Když přišlo na Norsko, tatínek vždy změnil téma. Až poté, co prodělal mrtvici, tak občas něco vykřikoval, ba přímo křičel “nevěste ho”. "V Norsku musel zažít něco s Rusama. Vzpomínky se mu vracely, z ničeho nic někdy vyletěl z lůžka, plakal a volal "já chci jít dóm.”

Pobyt v Norsku pro něj znamenal trauma, o kterém se nikdo neměl dozvědět. Dcera  dodává: “Tatínek byl moc hodný člověk. Nechtěl, abychom věděli o hrůzách války a abychom se tím zatěžovali.”

Rostislav Holub se narodil na Skalce roku 1923 do dělnické rodiny se dvěma dětmi. Chodil do obecní školy a vyučil se tesařem v Prostějově u ing. J. Nedělníka. Výuční list dostal v březnu 1942 a v listopadu téhož roku byl povolán na práce do Norska. Byl přidělen k firmě Herman Schaffer do Narviku. Odtud byl v polovině roku 1943 převeden k firmě Arge Theo na práce do Trondenesu na stavbu opevnění u dělostřelecké baterie Theo.

V roce 1943 se dostal domů na dovolenou. Nechtěl se vrátit zpět, ale na udání byl vězněn asi tři měsíce ve věznici Ruzyně, a poté byl poslán zpět do Norska.

Repatriován do vlasti byl 2. 9. 1945. Když se vrátil z Norska, jeho rodný dům byl zničen, neboť zde vedla koncem války fronta. Rodina byla nucena přestěhovat se jinam.

Po návratu nastoupil vojenskou službu na Slovensko. Poté pracoval u stavitele inženýra Josefa Nedělníka v Prostějově. V roce 1950 se oženil s Jiřinou Laštůvkovou a narodily se jim tři děti Rostislav, Milada a Alena. Od roku 1948 pracoval jako tesař, později jako stavbyvedoucí v Čs. stavebních závodech v Prostějově, a to až do důchodu.

Rád chodil do přírody, na ryby a miloval houbaření. V lese byl šťastný.

V Norsku se musel rozloučit se svou norskou přítelkyní. Když s ním chtěla odjet do Československa, rozhodl se vztah ukončit. Jak vzpomíná jeho dcera: "Říkal, že si ji nedovedl představit na Hané na poli řepy.” Dodává, že jeho kamarádovi z nasazení se v 90. letech ozvala norská dcera, která si ho vyhledala.

Paní Milada dále vypráví, že si tatínek v Norsku vytvořil silné vazby na sovětské vojáky. “Nikdo netrpěl v Norsku tolik jako Rusové. Na konci války se pak o Čechoslováky nikdo nestaral, a podle jeho vzpomínek jim až Rusové pomohli zajistit návrat lodí domů. Tato zkušenost ho formovala i do budoucna, a ani později např. v roce 1968, nedal na Rusy dopustit.”

Zemřel v roce 1995. Jeho potomci žijí na Prostějovsku.

S laskavým dovolením rodiny zde zveřejňujeme část deníku pana Rostislava Holuba. Popisuje v něm odjezd z rodné vísky, cestu do Berlína, čekání v lágrech, plavbu přes moře do Oslo a cestu a několikatýdenní pobyt v Trondheimu až do začátku roku 1943.

Vyprávění o cestování dále na sever do Narviku a z jeho pracovního nasazení za polárním kruhem se bohužel nedochovalo. Rukopis po válce spálila jeho maminka v kamnech. Nechtěla, aby se válkou dále zabýval.

Děkujeme paní Miladě za přátelské přijetí a za pohostinnost.  Velký dík patří zvláště za povolení sdílet tento silný rodinný příběh.

Rovněž jsme vděční za zapůjčení deníku pro další výzkum a za možnost sdílení s ostatními zájemci a rodinami nasazených.

Zdroj: Rodinný archiv, Pivín.

Odpověď zní: ano. Ovšem pouze ti, kteří se odškodnění, vyplácenému po roce 1999, dožili. Žadatelé o odškodnění museli podat žádost osobně, a nešlo žádat zpětně za rodinné příslušníky zemřelé před únorem roku 1999.

Na začátku bádání jsme neměli jasno v otázce, zda se odškodnění dostalo i těm, kteří byli nasazeni v okupovaných zemích, a nikoliv přímo v Německu v jeho předválečných hranicích. První zmínky o odškodnění za nucené práce v Norsku jsme získali díky archivu Dočasného sekretariátu Noráků, který organizoval srazy nasazených v 90. letech 20. století a zprostředkovával přeživším informace ohledně odškodnění všech nuceně nasazených za druhé světové války.

Jasná odpověď přišla až poté, co jsme navázali spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti, nadačním fondem, který byl zodpovědný za příjem žádostí a zpracování odškodnění pro české občany.

Česko-německý fond budoucnosti podpořil v letech 2000–2003 v kategorii nucené práce 38 564 žádostí. Tito žadatelé byli ze své domovské země deportováni do Německé říše včetně obsazeného československého pohraniční a nuceně nasazeni ve válečném průmyslu či v zemědělství, ale také v rámci německých stavebních projektů Organizace Todt a dalších tzv. polovojenských organizací.  Mezi žadateli byli i pracovníci, které německé okupační orgány poslaly na práci do okupovaných zemí – například Polska, Francie, Belgie, Nizozemska, Dánska a konečně i Norska.

Mezi žádostmi soustředěnými v archivu Česko-německého fondu budoucnosti, jsme nalezli 239 případů, kdy žadatelé uvedli jako místo výkonu nucené práce Norsko.

Odškodnění za nucené práce financovaly německé podniky a spolková vláda jako morální gesto vůči dlouhodobě opomíjeným obětem nacistického režimu. Vyčleněné prostředky byly vloženy do německé nadace Připomínka, odpovědnost (nadace EVZ). Ta je pak mezi oběti z různých zemí světa rozdělovala prostřednictvím svých partnerských organizací, k nimž patřil právě také Česko-německý fond budoucnosti. Na odškodnění se nepodílely státy, kde nuceně nasazení za války pracovali.

Při určování výše odškodnění rozlišovala nadace EVZ mezi tzv. otrockou a nucenou prací. Otrocká práce se především týkala vězňů koncentračních táborů – ti byli v prakticky bezprávném postavení, v otřesných podmínkách, bez nároku na mzdu, s minimálním hygienickým a zdravotním zabezpečením. V tomto srovnání byly podmínky nasazených na nucené práce přeci jen lepší, dostávali za práci mzdu, měli zajištěný přístup k lékařské péči a požívali i jistých, byť omezených práv. Vězni ani nuceně nasazení ovšem neměli možnost ovlivnit druh ani místo výkonu práce, a nemohli se z ní ani svobodně vyvázat. Otrocká i nucená práce byly projevem zvůle okupační moci.

V průběhu odškodňovacího řízení Česko-německý fond budoucnosti ve svém archivu shromáždil řadu dobových materiálů, kterými nasazení dokladovali nucenou práci. Část z nich byla následně použita v publikačních a výstavních počinech, které seznamovaly veřejnost s rozsahem nucené práce obyvatel protektorátu.

Našemu výzkumnému týmu umožnil Fond nahlédnout do svého neveřejného archivu a získat k výzkumu dobové materiály, které dokumentují osud Čechoslováků v Norsku. Fotografie, korespondence a úřední dokumenty umožní blíže rekonstruovat osud Čechů, nuceně nasazených v Norsku.

Z původu ochrany osobních údajů žadatelů, Fond nezveřejňuje v žádném případě jména odškodněných. Veškeré materiály nám byly proto k výzkumu zpřístupněné v anonymizované formě. Zde přinášíme ukázku fotografií z pracovního nasazení v Norsku.

Průběžně budeme zveřejňovat k fotografiím popisky.

Fotografie:© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

 

Zdroje:

Odškodnění 2000-2006. Česko německý fond budoucnosti a platby obětem otrocké a nucené práce. Praha: ČNFB, 2007

Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

 

Fotografie:

© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

Fond budoucnosti udělil našemu projektu souhlas na základě písemné dohody se zveřejněním dobových fotografií a dalších materiálů. Tyto materiály nesmí být bez souhlasu fondu dále šířené ani publikované.

 

 

 

 

 

 

Právě vyšlo březnové číslo ĎaSu. Na přípravě tématických článků o Nucené práci pro Říši se podílel náš tým. Článek Za polárním kruhempřináší první výsledky o Češích v Norsku za druhé války. Článek Z Todtovy organizace do československé armády se zabývá útěky z totálního nasazení, mj. i  z Norska. Přehled březnového čísla je dostupný na  stránkách časopisu.

(Text o Češích v Norsku je sdílen na facebookové stránce ĎaSu)

 

Poslední návštěva z 10 denní poutě za potomky nasazených vedla do východních Čech. V Borohrádku v okrese Rychnov nad Kněžnou žije syn Ladislava Moravce. V rodinném domku po svém otci uchovává obsáhlou fotografickou i písemnou pozůstalost z válečného nasazení za polárním kruhem. Ladislava Moravec původem z Rohozné u Boskovic byl nasazen na práce do Norska na začátku roku 1943. Jeho cesta vedla do Narviku, kde ho spolu s dalšími 15 Čechoslováky přidělili k montážní firmě. Pracovali především v Harstadu a Trondenesu.

Pozůstalost obsahuje deníkový záznam cesty z protektorátu do Trondheimu, památník s věnováním od kamarádů a množství dobových tiskopisů  pohledů, turistických brožurek a dvě stovky dobových fotografií. Ty zobrazují místa i pracoviště, skupinové i individuální portréty a momenty. Část snímků je i z doby po osvobození v Narviku, kdy Češi čekali řadu týdnů na repatriaci. Další část snímků pak tvoří zakoupené fotografie dokumentující námořní bitvu o Narvik z roku 1940 (torza letadel, potopených lodí, zničené budovy aj.).

Děkujeme panu Moravcovi s manželkou za milé přivítání a poskytnutí materiálů k výzkumu.

Výběr fotografií dokumentující místa, které Lad. Moravec navštívil. Sbírka obsahuje i válečné fotografie z námořní bitvy o Narvik ( 1940). Tyto snímky bylo v průběhu válečných let i po kapitulaci běžně k dostání jako suvenýry v místních obchodech.

V rodinném archivu, Borohrádek.

 

Zpracovala: Vendula V. Hingarová

Na přelomu roku 1942 a 1943 prošlo přes Trondheim ve středním Norsku přes 1300 nasazených Čechů. Část setrvala v průchozím táboře Strinda několik týdnů a odjela dále na sever, až za Polární kruh.

Do Trondheimu byla na práci přidělena třetina českých dělníků, tedy zhruba 300 mužů. Pracovali na stavbách v přístavu. To byl i případ Čechů přidělených firmě Poprah podílející se na stavbě ponorkové základny. Největším objektem základny se stal bunkr Dora I. Železobetonový dok, jenž mohl poskytnout úkryt až pro šestnáct ponorek.

Nejvíce informaci máme o skupině Čechů, kteří pracovali pro německou firmu Georg Wendell. Ta prováděla elektroinstalace a zajišťovala pro další stavby i svářecké práce. Pracovalo v ní kromě německého šéfa 22 Čechů a několik ruských válečných zajatců. Z dokumentů a fotografií, které nám poskytly čtyři rodiny potomků, kterým tímto děkujeme, můžeme dobře zrekonstruovat jejich tamní život.

Češi zde pracovali jednu desetihodinovou směnu, bydleli v pracovním táboře, kde se také stravovali.  Po městě se směli po práci volně pohybovat. Život v Trondheimu mladým dělníkům nabízel i mnohá další společenská a kulturní vyžití, o které byli ochuzeni ti, kteří byli přiděleni na práci mimo město. Češi navázali kontakty a známosti s místními Nory a dívkami, chodili do biografu a občasně si mohli ve městě nakoupit jídlo a drobnosti ze svého žoldu. Organizovali si i vlastní zábavy.

Asi největší nebezpečí zažili při bombardování města 25.3. 1943, při kterém zahynulo i několik pracovníků. Jejich ostatky jsou pohřebné na hřbitově v Trondheimu.

Několikrát do roka byli vysláni na několika týdenní montáže do okolních přístavů. Tam bydleli rovněž v lágrech.

Část dělníků byla na podzim roku 1944 z Trondheimu stažena do Říše, většina z nasazených se dočkala konce války ve městě. Skupina od firmy Wendell odjela hned po osvobození do Osla. Zde nečekala na společný návrat do Československa, který byl organizovaný čs. repatriačními úředníky, ale na vlastní pěst se přidala k sovětskému repatriačnímu transportu. Po dvou měsících krkolomné cesty přes Rusko se vrátili domů. Mnozí si po návratu dopisovali s norskými přáteli.

Dobové snímky a dokumenty pocházejí z pozůstalosti pana J. Lébla, J. Ptáka, J. Řehoře a dalších.

Nuceně nasazení čeští dělníci, kterým se podařilo uprchnout do Švédska, nalezli v této zemi pomoc, a to jak ze strany švédských orgánů, tak i diplomatů a úředníků československé exilové vlády, kteří ve Švédsku pololegálně působili. Švédské úřady s nimi neoficiálně spolupracovaly a například tolerovaly československé cestovní pasy a potvrzení, vydaná jménem exilových československých orgánů.

Uprchlíci z nuceného nasazení se, pokud měli zájem o pomoc československých úředníků, museli podrobit vojenskému odvodu. Nešlo přitom jen o administrativní formalitu, neboť v průběhu času se našel způsob, jak dopravit odvedené dobrovolníky do Velké Británie, kde působily československé vojenské jednotky.

Švédsko, jako neutrální země, po celou dobu války udržovalo sporadické letecké spojení se svobodným světem. Pochopitelně však jen v rozsahu, který byly obě válčící strany ochotny tolerovat. O vzácné letenky tedy soupeřili především vojáci, příslušníci tajných služeb, kurýři a obchodníci. Přesto se touto cestou podařilo do Británie dostat přibližně stovku dobrovolníků pro službu v československé armádě.

Mezi všemi prozatím zdokumentovanými 95 československými dobrovolníky, přepravenými za války letecky ze Švédska do Británie, se podařilo doložit 25 osob, evidovaných v kartotéce Organizace Todt v Norsku.

Prvních pět  (Josef Berný, Mojmír Genzer, Jan Jansa, Josef Matuška, Antonín Vaněk) se do Británie dostalo v říjnu a listopadu 1944. Po nutných administrativních úkonech byli všichni zařazeni do československé armády. Prošli základním výcvikem, po kterém následovalo přidělení ke konkrétním jednotkám. Dva z nich, Jan JansaMojmír Genzer, byli na samém počátku ledna 1945 vybráni ke službě u pozemního personálu letectva, zbylí tři na jaře 1945 odjeli k Čs. samostatné obrněné brigádě (ČSOB), která na pobřeží průlivu La Manche obléhala obklíčenou německou posádku přístavu Dunkerque. Dalších 19 „Noráků“ se ze Švédska do Británie dostalo až v závěru dubna a průběhu května 1945 – příliš pozdě na to, aby ještě stihli bojové nasazení.

Po válce se „Noráci“ v řadách svých jednotek postupně vraceli do vlasti, kde se většina z nich do konce roku 1945 dočkala propuštění do civilu.

Seznam Čechoslováků z nucené práce v Norsku do čs. armády v Británii.

Příjmení Jméno Rok Místo narození odlet ze Švédska do Británie prezentace u čs. armády zařazení k operační jednotce
Bastl Rudolf 1922 Řevnice, okres Praha 28.4.1945 7.5.1945
Bayer Václav 1922 Bernartice nad Odrou, okres Nový Jičín 8.5.1945 16.5.1945
Berný Josef 1922 Vysoké Veselí, okres Nový Bydžov 29.11.1944 14.12.1944 ČSOB, III.dělostřelecký oddíl; 5.3.1945
Čejka Miloslav 1910 Kolín, okres Kolín 10.5.1945 19.5.1945
Genzer Mojmír 1923 Tichá, okres Místek 26.10.1944 13.11.1944 Letecká skupina; 311. peruť, 7.3.1945
Houska Václav 1921 Žehušice, okres Čáslav 28.4.1945 7.5.1945
Houska Vojtěch 1919 Tučapy, okres Tábor 12.5.1945 28.5.1945
Jansa Jan 1923 Cizkrajov, okres Slavonice 24.10.1944 8.11.1944 Letecká skupina; 311. peruť, 7.3.1945
Jirásko Ladislav 1922 Nová Paka 8.5.1945 15.5.1945
Klč František 1921 Břeclav, okres Hodonín 1945 19.5.1945
Kolář Karel 1922 Michálkovice, okres Frýdek 9.5.1945 24.5.1945
Kozler Václav 1920 Zderaz, okres Podbořany 12.5.1945 28.5.1945
Kučera Josef 1922 Brno-Židenice 5.5.1945 15.5.1945
Matuška Josef 1920 Rodov, okres Dvůr Králové nad Labem ? 1944 13.11.1944 ČSOB, Ženijní rota; 18.4.1945
Orság Rostislav 1922 Žádovice, okres Kyjov 5.5.1945 15.5.1945
Ožana Miroslav 1923 Michálkovice, okres Frýdek 5.5.1945 15.5.1945
Pačes Vilém 1911 Vyžlovka, okres Český Brod 9.5.1945 24.5.1945
Plavec Jaroslav 1914 Kněžice, okres Jihlava 8.5.1945 17.5.1945
Polák Lev 1923 Opava, okres Opava 10.5.1945 24.5.1945
Sluka Antonín 1906 Syrovín, okres Kyjov 8.5.1945 19.5.1945
Šustr Karel 1921 Křetín, okres Boskovice 5.5.1945 15.5.1945
Václavínek Ludvík 1926 Ostravice, okres Místek 5.5.1945 15.5.1945
Vaněk Antonín 1922 Bělice, okres Benešov 29.11.1944 14.12.1944 ČSOB, III.dělostřelecký oddíl; 5.3.1945
Voler Josef 1921 Líně, okres Stříbro 4.5.1945 24.5.1945

 

Fotografie: Václav Bayer s dalšími dobrovolníky během výcviku v Anglii u Náhradního tělesa v Southend-on-Sea (archiv Kronika města Bernartice nad Odrou)

 

Další materiály a zdroje:

Záznam o službě Genzera Mojmíra u čs. letectva (tzv. Letecká karta). Vojenský ústřední archiv, dostupné zde.

Webové stránky Noraci.cz: „Jan Jansa z nasazení v Norsku do čs. armády v Británii“ 26. 7. 2020

Životopisné údaje Václav Bayer. Webové stránky Noraci.cz, Databáze osob, 2021.

 

Zpracoval: dr. Zdenko Maršálek

 

Disertační práci nazvanou„Norwegeneinsatz 1940–1945. Pracovníci Organizace Todt v Norsku a stupně nátlaku“ napsal norský historik Gunnar D. Hatlehol během studií na Univerzitě v Trondheimu a obhájil ji v roce 2015. Práce psaná v norštině je to první ucelenou studií na téma nucená práce cizinců v Norsku. Jedna z kapitol pojednává o dělnících z Československa a odkrývá pozadí zaměstnávání Čechoslováků u německých firem a plány nacistického Německa do Norska dopravit až 5.000 Čechoslováků.

Autor nashromáždil z archivů v Norsku, Švédska a Německa velké množství materiálů, přesto však doufá, že se mu podaří vypátrat další cenné dokumenty. Cílem dr. Gunnara D. Hatlehola je seznámit problematiku českých Noráků primárně norské publikum. Z tohoto důvodu velice rád ocení pomoc "z venčí", která by mohla upozornit na další, doposud neprobádané, příběhy Čechoslováků v Norsku.

V současnost připravuje na toto téma rozsáhlou publikaci, která by měla vyjít tiskem v roce 2021. V knize rád využije nové materiály, které se k nám dostávají od potomků nuceně nasazených.

 

(Fotografie byla pořízená v říjnu 2019 během návštěvy českých a norských badatelů v Národním archivu v Norsku).

Během dubna 2021 jsem poslali poštou kolem 180 dopisů určeným potomkům nasazeným. Žádáme je, zda bychom mohli nahlédnout do rodinných pozůstalostí a podívat se na dobové fotografie a materiály z Norska, které mnozí doma stále uchovávají po svém otci či dědovi.

Píšeme na adresy, které jsme nalezli v archivu Dočasného sekretariátů Noráků v Havlíčkově Brodě a také na adresy zaznamená v denících a památnících nasazených. Je nám jasné, že mnohé z nich již nejsou platné, ovšem věříme, že část potomků stále bydlí na stejné adrese jako dříve jejich otec či dědeček. Míříme zvláště na věkovou skupinu, která používá tradiční formy komunikace.

V polovině dubna jsme rozeslali padesátku dopisů. Odezvu jsme dostali od dvanácti příbuzných, zatímco dvacet dopisů se vrátilo zpět na Univerzitu Karlovu. V dalším týdnech jsme rozeslali dalších stovku dopisů. Poslední část dopisů pošleme na začátku května.

Brzo přineseme i ukázky materiálů, které se k nám dostávají.

Děkujeme všem rodinám, které se s námi telefonicky či přes e-mail spojily.

 

 

Připravujeme fotoarchiv dobových fotografií Noráků. Fotografie 11 mužů nasazených na práce v trondheimském přístavu nám laskavě poskytlo Muzeum Sverreborg v Trondheimu. Fotografie jsou uložené v osobním archivu norského fotografa Schrødera (Sverresborg Trøndelag Folkemuseum).

Další fotografie viz Databáze fotografií

Dne 11. 5. 2021 jsme navštívili dceru pana Františka Šace v Rýmařově. Doma po tatínkovi uchovává bohatou fotografickou pozůstalost. Pan Šac byl nasazen na stavbu železnice v oblasti Mo i Rana a Mosjøen. V Norsku strávil téměř tři roky.

Domů si přivezl bohatou sbírku fotografií, pohledů, prospektů a norské publikace. Své poklady vozil v devadesátých letech pravidelně i na srazy Noráků do Havlíčkova Brodu.

Zde zveřejňujeme výběr fotografií z Norska a ze srazů Noráků.

 

Zdroj: Rodinný archiv, Rýmařov.

 

Dne 2.2. 2021 nás navštívil pražský sběratel, který má ve své sbírce fotografickou pozůstalost po Františku K., který byl nasazen v okolí Narviku, a to na ostrově Engeløy. S laskavým dovolením zveřejňujeme zde skupinové fotografie Čechoslováků a momentek z válečného Narviku a pracovního nasazení.

Fotografie znázorňují rozbombardovaný Narvik (z bitvy o Narvik v roce 1940).

A zajímavé jsou pak momenty z práce na ostrově Engeløy, kde  působilo několik desítek Čechoslováků na stavbě zázemí pobřežního opevnění, tzv. baterie Dietl.

 

(Fotografie: Soukromá sbírka, Praha)

 

Na začátku srpna 2020 nás navštívila pravnučka Jaromíra Rabušice a přinesla pradědečkovi fotografie z jeho nasazení v nejsevernější severu Norska v oblasti Alta. Tato oblast se stala strategickým místem pro vstup německých vojsk do Finska a na sovětskou frontu. Pan Rabušic tam byl nasazen s dalšími šesti Čechy. Dostal se i do vnitrozemí kraje Finmarky a setkal se i s původními obyvateli - dnešními Sámy. Jedná se skutečně o unikátní snímky!

Děkujeme rodině za zapůjčení fotografií. Naši norští kolegové právě zjišťují, která přesně místa jsou na fotografii.

(Z archivu rodiny Minaříkové a Trechové)

 

 

Na základě výpovědi  kamaráda pana Jaromíra přinášíme (dne 20.3. 2021) další informace k nasazených Čechoslovákům v OBL Alta.

(ČNFB, nadační fond)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dne 6. 5. 2021 jsme započali 10-denní cestu po 10 rodinách pamětníků, kteří se nám ozvali na naší výzvu o poskytnutí materiálů z Norska. První návštěva proběhla u pana Antonína Marka ve Vraném nad Vltavou.

Pan Marek dohledal v kůlně staré fotografie z totálního nasazení svého otce v  Trondheimu. Ten byl přidělen k největšímu zaměstnavateli nuceně nasazených Čechoslováků, k firmě Sager und Woerner. V Trondheimu pracoval téměr tři roky.

Domů se vrátil až v září 1945. Sestra s matkou, které o něm neměly dlouho žádné zprávy, si myslely, že se už z války nevrátí a nechaly ho prohlásit za nezvěstného a přepsat na sebe rodinný majetek. Pan Marek odešel do Sudet začít nový život. Další etapu jeho pohnutého životního příběhu si můžete přečíst v databázi nasazených, viz zde.

Zde vybíráme fotografie Čechoslováků z Trondheimu, jejich norských přátel a dále snímky z pracovního prostředí i z volnočasových aktivit nasazených.

Fotografie pocházejí z archivu pana Antonína Marka, syna, Vrané nad Vltavou. Děkujeme za jejich zapůjčení.

Plánujeme jejich kvalitní naskenování, ovšem to až v připravované publikaci o Norácích, která by měla vyjít na podzim 2021.

Dne 17. května se v Norsku slaví národní svátek. Přinášíme ukázku dobových fotografií z první poválečné oslavy ze 17. 5. 1945, které se aktivně a s radostí zúčastnilo několik stovek Čechoslováků.

U této příležitosti zdravíme naše norské přátelé a kolegy v Trondheimu, Narviku, Oslo, Trondenesu i Engeløy i v Praze. Gratulerer med dagen!

 

Oslavy v Narviku, 17. 5. 1945

Oslavy v Trondheimu, 17. 5. 1945

Rodinný archiv Luka nad Jihlavou a Praha.

Francouzské i české vysílání Českého rozhlasu, krátké články  i soubornější studie představují výstupy projektu Česko-norská memorabilia, a to od podzimu 2019 do léta 2021. Fondy EHP, tzv. norské fondy, který projekt spolufinancují, mají přísnou agendu, co se týče šíření výsledků projektu v mediích a na sociálních sítích. Náš tým není v této agendě patřičně zběhlý, ale se učíme i s těmito požadavky pracovat.

Pandemie výrazně zpomalila naše plány a výstupy, ovšem budeme mít na jejich realizaci ještě jeden rok navíc. Projekt bude prodloužen, a to až do léta 2022.

Soupis mediálních výstupů (10/2019- 6/2021):

1. Český rozhlas Plus odvysílal dne 22. 5. 2021  55 min pořad na téma Nucená práce v Norsku. Poslechnout si ho můžete na stránkách rozhlasu zde.

 

2. Francouzská redakce Radio Prague International připravila pořad ve francouzštině o Norácích a o našem  výzkumu, vstup zde.

3. Oběžník Mozaika vydávaný Domem zahraničních služeb při MŠMT, představuje projekt v rubrice Dobrá praxe (květen 2021). Ke stažení zde.

4. Podcast DZS o zákulisí projektu a o našich studentech bude brzo zveřejněn zde.

5.  Skandinávský dům, kulturní nezávislé organizace informuje o našem projektu na svém webu a ve dvou FB příspěvcích.

6. Narvické noviny FREMOVER zveřejnili unikátní snímky  z poválečného Narviku zaznamenané jedním z nasazených v červnu 1945. Redakci je poslali naši norští kolegové, kterým jsme ji snímky poslali k identifikaci (článek byl publikován 4/11/2020).

ke stažení zde: 2020-11-04_Fremover_-_04-11-2020_print

7. Arktický festival v Praze představil projekt o Norácích v  prosinci 2019. Putovní výstava zahrnovala panel nazvaný  "Nedobrovolně v Arktidě", který představil i první materiály z Norska.

 

Další drobné výstupy, na kterých se podílíme:

hesla na Wikipedii:

Baterie Dietl

Pevnost Trondenes 

portál fanger.no  je databází vězňů vězněných norských  koncentračních táborech a káznicích v Norsku během druhé světové války. Norským kolegům pomáháme vytvořit a zpřesnit hesla k vězněným Čechoslovákům, a to v káznici Falstad a v koncentračním táboře Grini.

 

Odborné příspěvky:

1. Dějiny a současnost, březen 2020, tematické číslo Nucená práce pro Říši

2. Paměť a dějiny, článek Kartotéka totálně nasazených v Norsku, květen 2020

ke stažení zde: Kartotéka_totálne_nasazených_v_Norsku_Hingarová_PD_1_20_s103-112

3. Prezentace na odborné konferenci Setkání Bohemistů v Mnichově, 5. 3. 2020.

 

 

 

 

Dne 3. 4. 2020 byl plánováno odborné kolokvium na téma Nucené práce ve Skandinávii v prostorách Filozofické fakultě UK v Praze. Z důvodu pandemických opatření se setkání česko-norských badatelů nemohlo konat a je přesunuto na později.

Dcera pana Josefa Lébla z okresu Praha-západ uchovává na půdě rodinného domu tatínkův kufr z války. Je plný vzpomínek na Norsko. Obsahuje pohlednice, knihy, mapy, deníky i dopisy z domova, dokonce i telegram k narozeninám od jeho norských přátel adresovaný do lágru v Hemne u Trondheimu. Neuvěřitelný poklad! Unikátní dobové materiály nabízí jedinečný pohled na každodenní život, radosti i strasti z totálního nasazení v Norsku. Děkujeme ze srdce paní Jarmile, dceři pana Lébla, že nám materiály poskytla k dalšímu výzkumu!

Emil Tůma z Nové Paky se z nuceného pracovního nasazení v Narviku vrátil s novým kufrem. Ten původní byl na cestě lodí do Narviku poničen, a tak si v Narviku nechal zhotovit nový. Chybějící kovový zámeček a panty mu poslala rodina z Podkrkonoší až za polární kruh. Syn pana Emila stále uchovává narvický kufr v rodinném domě v Nové Pace. Kufr je plný válečných dokumentů, fotografií a rodinné korespondence. Pan Tůma mladší se před několika lety do Narviku sám vydal. Chtěl vidět a dozvědět se, kde přesně jeho otec dva roky pracoval a která místa jsou na fotografiích.

Na konci ledna 2021 nás pozval na návštěvu, abychom mohli materiály použít k dalšímu výzkumu. Se svolením rodiny zde proto můžeme přinést ukázku vybraných fotografií a dokumentů.
.
Fotografie a dokumenty: rodinný archiv M. Tůma, Nová Paka.

Syn pana Tůmy si přál zjistit více o fotografiích. Fotografie a dokumenty jsme poslali také našim norským kolegům, aby pomohli upřesnit některé detaily a místa.

Zde přinášíme výsledky pátrání (11.2. 2021).

Fotografie z Narviku pochází většinou z období boje o Narvik v roce 1940. Jedná se o fotografie pořízené různými fotografy, které pak byly poté rozmnožené a byly k dostání v obchodech v Narviku během války. Tyto fotografie získali i Čechoslováci, kteří se do Narviku dostali na přelomu roku 1942 a 1943 a stále viděli důsledky bojů.

Část zde zveřejněných fotografií nalezneme na DigitalMuseum.no - on-line platformě norských muzeí, které zde zpřístupňují své obsáhlé obrazové sbírky a archivy. Zde nalezneme také fotografii vraku německého letadla).

Další fotografie pocházejí z ostrova Engeløy (208 km vzdálený po silnici od Narviku), kde Němci stavěli baterii Dietl a další vojenské obranné stavby jako součást Atlanského valu. Pracovalo zde několik tisíc nuceně nasazených dělníků, včetně skupiny Čechoslováků, ke kterým patřil i Emil Tůma. V této oblasti byly pořízené i skupinové snímky Čechoslováků i snímky z okolní krajiny, kam dělníci ve volné chvíli chodili na výlet. Vojenské objekty foceny být nesměly, proto v pozůstalostech nacházíme jen omezený výsek ze života v Norsku.

 

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová

Dne 15.2. 2021 nám rodina z Prahy Stodůlek poskytla fotografie po panu ing. Janu Herianovi, který byl nasazen do Norska. Nejdříve pracoval v Narviku u firmy Hermann und Schafel a po půl roce byl umístěn na práce do Harstadu na pevnost Trondenes. Tam Němci stavěli baterii Theo a bunkry jako součást Atlantského valu. Na stavbu této pevnosti byly nasazeny stovky dělníků z okupované Evropy, jakož i ruští váleční zajatci. Po skončení války se zahraničí dělníci vrátili do Narviku, kde oslavili konec války a také norský státní svátek 17. května. Repatriováni do vlasti byli na konci léta 1945.

Děkujeme rodině za poskytnuté materiály. Zde sdílíme fotografie včetně jmen kamarádů, se kterými pan Herian strávil v Norsku téměř tři roky.

(Zdroj: Pozůstalost Ing. Jana Heriana, CSc., Praha).

 

(Fotografie pocházejí z pozůstalosti Ing. Jan Herian, CSc., Praha. Jeho rodina udělila souhlas s jejich zveřejněním na portálu www.noraci.cz)

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová

V polovině října 2020 nám přišel e-mail: "Dobrý den, můj otec byl totálně nasazen v Norsku, mám naskenovány nějaké foto z jeho pozůstalosti...  Je to asi 170 foto. Pošlu, pokud bude zájem."

Fotografie jsme velice uvítali, protože jsou z Narviku, klíčového místa pro válečnou okupaci Norska, kam směřovalo na nucené práce několik stovek Čechů.  Sbírka fotografií mapuje Narvik v prvních týdnech po ukončení války. Dokumentuje trávení času osvobozených Čechů (ti si např. organizovali fotbalové utkání, výlety do okolí a přátelili se s místními obyvateli). Snímky rovněž zaznamenávají každodenní život města těsně po válce a krásu okolní přírody. Češi zůstali po osvobození v Narviku celé dva měsíce. Bylo jich tam 108.  Dne 20. července 1945 byli dopraveni, spolu s další skupinou Čechoslováků ze severní oblasti Moen, na jih Norska, a poté repatriováni do Československa.

Za materiály panu Buchtíkovi srdečně děkujeme!

Posíláme je kolegům do Norska, aby nám pomohli identifikovat jednotlivá místa (informace z výsledku bádání dole).

Fotogalerie: Totálně nasazení Češi v Narviku první měsíce po skončení války. 

(Soukromý archiv Jaroslava Buchtíka, jr., Tábor)

Autor fotografií: J. Buchtík, st.

 

 

Fotografie z Narviku a okolí, květen-červenec 1945.

 

Místní obyvatelé, Narvik květen-červenec 1945

Pan Buchtik ml. má doma uchované negativy a jejich unikátnost potvrdili historici z Narvického muzea války.

Snímky vzbudily v říjnu 2020 značný ohlas i na diskuzním facebookovém fóru Narvik - før og nu (Narvik dříve a dnes).

Největší ohlas vzbudil snímek německého betonového bunkru-strážnice. Někteří diskutující považovali fotografii s bunkrem, která stojí dnes na rušné narvické ulici za upravenou, neboť nikdo z pamětníků si její existenci nepamatoval. Věrohodnost snímku potvrdili historici z Narvického muzea války z tajné válečné mapy Spojenců. O této události psal místní list Fremover (4.11.2020).

Dvoustránkový článek v norštině je ke stažení zde: 2020-11-04_Fremover_-_04-11-2020_print

Jsme rádi, že tyto fotografie se skrze náš projekt dostaly do Narviku a o 75 let později mají místním Norům stále, co říci.

Na konci února 2021 navštívila dr. V. Hingarová vnuky pana Holuba, Evu a Václava, v obci Luka nad Jihlavou. Vyprávěli o svém “dědouškovi” Antonínovi, který prožil válečná léta v Trondheimu a okolí. Hned na úvod se pochlubili dvěma páry pletených rukavic s norským vzorem, které Antonín přivezl z Norska a nosil je údajně dlouho po válce.

Prostřednictvím rodinným vzpomínek a dochované desítce fotografií, korespondenci i úředních dokumentů tak můžeme rekonstruovat další příběh nasazeného Čechoslováka v Trondheimu.

Norský příběh Antonína Holuba začal povolávacím rozkazem pracovního úřadu v Jihlavě ze dne 3. listopadu 1942. Za tři dny už seděl třiadvacetiletý malíř pokojů ve vlaku do Berlína, kde se dozvěděl, že je s dalšími odvedenci přidělen na práce do Norska. Doma zanechal svou dívku Růženku, které po dalšího dva a půl roku pobytu v Norsku posílal dopisy, pohledy a fotografie.

Pan Antonín byl přidělen na práce do Trondheimu u malířské firmy Hans Hemmer. V roce 1943 se několik měsíců stal pomocným dělníkem na stavbě ponorkového bunkru Dora – největší německé ponorkové základy na severu Evropy. Práce spočívala v prohlubování a zpevňování mořského dna. Dřinu a nebezpečné pracovní podmínky popsali i jiní čeští pracovníci.

Během roku 1944 byl poslán Organizací Todt na práce v okolí Trondheimu a posléze dále na sever do Mo i Rana. Během pobytu se dvakrát dostal domů na Jihlavsko v rámci několikatýdenní dovolené. Konce války se dočkal v Norsku.

V rodinném albu nalezneme unikátní snímky, zvláště pak z konce války. Němci kapitulovali v Norsku 7. května 1945, a o deset dnů později, 17. května, se po celé zemi konala oslava národního svátku. Ten se dodnes slaví v každé obci průvodem za účasti zástupců veřejných i občanských institucí, školní mládeže a hlavně dětí, vyzdobených v lokálních krojích s norskými vlajkami. Jelikož za války byla oslava národního svátku zakázána, první poválečná slavnost se současně stala oslavou konce války a svobody. V Trondheimu, kde se po osvobození ocitl i pan Holub, se průvodu účastnili i zástupci spojeneckých vojsk a zahraničních dělníků a dalších zavlečených osob. Čechoslováci, kterých na konci války mohlo být v Trondheimu kolem dvou stovek, nesli v průvodu československé vlajky a transparent s nápisem Československo.

Cesta domů z Norska byla po skončení války mnohem delší než samotný příjezd. Trvala tři až čtyři měsíce. Zahraniční dělníci byli v Norsku shromážděni do sběrných táborů (v Trondheimu k tomu sloužil bývalý pracovní tábor Strinda), kde čekali na repatriaci. Tu organizovali českoslovenští repatriační důstojníci, kteří přicestovali do Norska koncem května z Velké Británie. Norský červený kříž zajišťoval repatriantům ubytování a stravu, a styční důstojníci pak ve spolupráci s velením spojeneckých orgánů pořizovali jejich soupisy a organizovali transport z Norska.

Skupina, ve které byl pan Holub, odjela z Trondheimu 3. července 1945, po téměř dvou měsících čekání. Zprvu zamířili vlakem do Osla, odkud spojenecká letadla dopravila dvě stovky Čechoslováků po skupinách do Bruselu. Americké letadlo Douglas Dakota, kterým letěl pan Holub, přivezlo do Osla norské válečné vězně z Německa, a na zpáteční cestě vzalo na palubu Čechoslováky. Z Bruselu pak vedla repatriační pouť nákladními auty do Francie, dále pak vlaky do Mnichova, až 2. srpna 1945 dorazili do Plzně. Zde navrátilci obdrželi tzv. repatriační průkazy a každý pak individuálně odjel vlakem do svého bydliště.

Série snímků z „letecké“ repatriace, která se dochovala v pozůstalosti pana Antonína Holuba v Lukách na Jihlavsku, je naprosto unikátní.

V rodinné paměti je zaznamenám i příběh, že přelet Čechoslováků do Bruselu údajně pomohl vyjednat americký kapitán českého původu, který chtěl svým krajanům pomoci. Pro pana Holuba to byl v životě první a podle vnuků také jediný let letadlem.

Dodejme, že většina Čechoslováků byla repatriována o měsíc později, a to hromadným transportem na německé lodi z Osla do Brém. Odtud pak cestovali vlakem přes celé Německo, a do vlasti se dostali na přelomu srpna a září 1945.

Děkujeme rodině pana Holuba za přátelské přijetí a poskytnutí materiálů k dalšímu výzkumu.

Na závěr se hodí dodat, že k pozůstalosti pana Holuba jsme se dostali díky iniciativě paní Jarmily K., dcery J. Lébla nasazeného také v Trondheimu. Ta v zápiscích svého otce našla 28 adres. Na adresy kamarádů napsala v lednu 2021 a rodina pana Holuba byla jednou z několika, která na její výzvu zareagovala.

Zdroj: Rodinný archiv rodiny Ant. Holuba (Luka nad Jihlavou).

 

 

Zpracovala:dr. Vendula V. Hingarová.

V Určicích na Prostějovsku nám rodina pana Lošťáka ukázala fotografické a úřední materiály z nasazení v Norsku.

Zde přinášíme životopisný medailonek pana Lošťáka a ukázku dobových pramenů, z Norska a později i z Československa.

Lošťák Jaroslav (1922 - 2001)

Jaroslav Lošťák se narodil jako nejmladší ze tří dětí rodiny krejčího v Určicích. Studoval obchodní akademii v Prostějově. Na nucené práce do Norska byl vyslán na podzim 1942. Zprvu pracoval u firmy Sager & Woerner, později byl přidělen do krejčovské dílny výstrojního střediska Organizace Todt v táboře Strinda v Trondheimu.

Po ročním nasazení se dostal domů na dovolenou. Rozhodl se, že se již nevrátí a bude se skrývat. Po odhalení byl několik měsíců vězněn v Praze na Ruzyni, a poté poslán k vojenskému soudu do Berlína. Po odpykání tříměsíčního trestu ho na začátku roku 1944 vyslali zpět do Norska. Na sklonku války byl ze zdravotních důvodů zproštěn služby. Cestou domů zažil v dubnu 1945 nálety a bombardování.

O dalším životním osudu po válce si můžete přečíst zde.

V Norsku si našel přátelé, se kterými si po válce dlouho dopisoval. Rovněž udržoval kontakty s kamarády z nuceného nasazení. V šedesátých letech dokonce zvažoval, že se do Norska i s celou rodinou přestěhuje.

 

Děkujeme rodině za přátelské přijetí a za zapůjčení materiálů k dalšímu výzkumu.

 

Zdroj: Rodinný archiv, Určice u Prostějova.

 

Zpracovala:  Vendula V. Hingarová

Český rozhlas Plus připravuje pořad o nucené práci Čechoslováků v Norsku. Téměř hodinový pořad bude uveden na přelomu dubna a května 2021.

Natáčení na FF UK SE účastnili badatelé dr. Vendula V. Hingarová a dr. Zdenko Maršálek, kteří představili nové poznatky z mezinárodní projektové spolupráce.  Na snímku je publicistka L. Kopecká z ČRo a paní J. Kodýmová, jejíchž tatínek byl nasazen na dva roky v Trondheimu.

Na den výročí konce války, dne 8. 5. 2021, jsme se setkali ve Velkém Meziříčí s pamětnicí válečných událostí, s paní Marií Halačkovou (nar. 1927). Ta válku zažila jako mladá dívka. V roce 1948 se provdala za Františka Halačku, který strávil válečná léta v Norsku a pracoval tam jako kuchař.

Příběh pana Halačky je pro nás zajímavý i tím, že jeho jméno není evidováno v kartotéce Organizace Todt. Jedná se o první setkání s rodinou pracovníka nasazeného v Norsku, o němž dosud nebyly nalezeny archivní záznamy.  Dle našich odhadů v záznamech chybí několik stovek jmen Čechoslováků nasazených v Norsku.

Paní Halačková s dcerou Hanou nás uvítala ve svém domě a za barvitého vyprávění nám obě poskytly dobové fotografie a rukopis vzpomínek z Norska.

Zde tlumočíme příběh pana Františka Halačky (nar. 29. 9. 1921) původem ze Záblatí u Velké Bíteše.

Pan Halačka se vyučil řezníkem a tomuto povolání se věnoval celý život. Jako ročník 1921 byl nasazen na práce do Říše. V Berlíně byl přiřazen k Organizaci Todt, kde byl přeškolen na kuchaře. Do Norska odjel v prosinci 1942 lodí Urundi spolu s několika stovkami Čechoslováků. Cestoval přes Oslo, Trondheim, Narvik a poté v malé skupince dále podél pobřeží až k norsko-finské hranici, do finského města Inari a Ivalo. Tam byl přiřazen spolu s 11 Čechoslováky (kuchaři, krejčími a ševci) na práce pro německou armádu.  Zažil zde i arktickou zimu, -42 C.  Posléze se pan Halačka dostaldo Kirkenesu a Skigapury, kde vařil v polní kuchyni pro německé vojáky. Po třech měsících byl s celou  jednotkou i se zásobami přesunut do Børfjordu (ostrov Sørøya nedaleko Hammerfestu), kde zůstal téměř dva roky. Z tohoto zálivu létaly německé hydroplány bombardovat Murmansk.

Vařil spolu se třemi kuchaři pro 160 Němců. Podle vzpomínek hlavně eintopfy a ryby. V roce 1944 se dostal domů na měsíční dovolenou, dva měsíce navíc trvala cesta tam a zpět. Když se vrátil zpět do Norska Němci se již z této oblasti stahovali. Vánoce 1944 prožil v Altě a kapitulaci v květnu 1945 v Narviku. Do vlasti se vrátil až v září 1945.

Po návratu absolvoval vojenskou službu, v roce 1948 se oženil a spolu s manželkou vychovali dceru Hanu. Až do důchodu pracoval ve Velkém Meziříčí jako řezník. Scházel se s kamarádem z nasazení Bohumilem Horkým z Třebíče. V 90. letech se s manželkou zúčastnil tří srazů Noráků v Havlíčkově Brodě. Zemřel v roce 2007.

 

Materiály jsou v držení paní Halačkové, Velké Meziříčí.

Děkujeme za zapůjčení a za přátelské povídání.

 

 

V průběhu května 2021 jsme rozeslali dalších 80 dopisů na námi zjištěné válečné i pozdější adresy. Ozvalo se nám přes 15 potomků. Děkujeme za Vaše informace, materiály, fotografie a zájem!

V rámci naší spolupráce s potomky vznikala desítka nových životopisných medailonků nasazených v Norsku. Je skvělé, že nám volají a píší synové a dcery, vnuci i pravnoučata a další příbuzní. Rodiny se propojují a společně hledají střípky ze života svým předků v Norsku.

Zde přinášíme výsledky spolupráce s potomky.

Životopisné medailonky:

(klikněte na vybrané jméno)

Václav Vlach (*1921 ‒ † 1996) nasazen v Trondheimu. Svůj sen podívat se po sametové revoluci do Norska se mu bohužel nesplnil.

Josef Touška (*1921 ‒ † 1996) pracoval v Kirkenesu jako krejčí, z vydělaných peněz z Norska si pořídil po válce domek v pohraničí.

Václav Houska (*1921 ‒ † 1998)  nasazen ve středním Norsku, utekl do Švédska. Medailonek zveřejněn na přání vnuka v den nedožitých dědových stých narozenin.

Zdeněk Opl (*1922 ‒ † 1987) nasazen v Trondheimu, pak na pevnosti Brettingen, pak v Hattfjelldalu. Ze zdravotních důvodů se mu podařilo na konci války vyvázat se z práce pro Říši.

Antonín Ševčík  (*1921 ‒ † 2002) nasazen v nejsevernější části Norsku u hranic s Finskem.

Jaroslav Lošťák(*1922 ‒ 2001) nevrátil se do Norska z dovolené a byl souzen u vojenského soudu v Berlíně.

Jaromír Rabušic (*1921 ‒ †2003) poslán do nejsevernější části Norska do Alty k německé firmě Gebr. von der Wettern, u které pracoval s několika dalšími Čechoslováky jako krejčí.

František Halačka (*1921 ‒ † 2007)  povoláním řezník, byl u organizace Todt přeškolen na kuchaře a dostal se až do Kirkenesu a do finské Skigapury, kde vařil v polní kuchyni pro německé vojáky. Není evidován v  naší databázi, jeho životopis najdete zde.

Josef Knap  (*1922 ‒ † 2010) nasazen v nejsevernější části Norska u hranic s Finskem. Domů si přivezl laponské papuče, dodnes je rodina uchovává.

 

připravujeme:

František Šac  nasazen ve středním Norsku na stavbu železniční tratě. Jeho kufr mají vystavený v norském Muzeu krvavé cesty (Blodveimuseet). V této oblasti zahynuly vyčerpáním tisíce ruských válečných zajatců nasazených na stavbu železnice.

 

 

Děkujeme rodinám za ochotu sdílet rodinný příběh!

Za náš tým: Vendula V. Hingarová

V listopadu 2019 vypátrala naše spolupracovnice Gabriela Králová deník pana Jana Novotného z Tábora, který byl nasazen na práce v Trondheimu. Deník opatruje jeho příbuzná.

Chcete se dozvědět, jak norská společnost prožívala druhou světovou válku a jakým způsobem tento světový konflikt ovlivnil tamnější politickou, společenskou i kulturní scénu? Nahlédněte do interaktivního  výukového materiálu ”Norsko za druhé světové války”, který vznikl z  iniciativy studentky skandinavistiky S. Kloučkové.

V březnu 2021 – poslední den před uzavřením okresů – předala paní Švecová v Havlíčkově Brodě našemu týmu písemnosti Dočasného sekretariátu Noráků, které schraňovala v pozůstalosti po svém manželovi. Pan Ivan Švec, ač sám o generaci mladší, organizoval v letech 1995–2005 srazy bývalých pracovníků, nuceně nasazených v Norsku. Vedl podrobný archiv veškeré korespondence s Noráky a materiálů z organizace srazů. V roce 2019 jsme se s panem Švecem ještě stihli dvakrát vidět (viz zpráva). Na podzim téhož roku však pan Švec zemřel. Jeho písemnosti doputovaly na Univerzitu Karlovu, děkujeme paní Švecové za jejich předání!

 

Písemnosti zahrnují celkem čtyři šanony korespondence a jednu krabici dalších materiálů.

Jedná se o tyto materiály:

 

Po prostudování předáme tyto písemnosti do Národního archivu v Praze.

 

Dne 23. 6. 2021 nás na Filozofické fakultě navštívili manželé Weilovi. Paní Věra je dcerou Benjamina Šímy původem z Písku, který byl nasazený v malé osadě Skibotn, asi 120 km vzdálené od Tromsø ve fjordu Lyngen, na severu Norska. U německé firmy Ohlendorffische Baugesellschaft z Hamburku pracoval jako dělník v přístavu a dočasně i vypomáhal v kuchyni. V této oblasti byl od začátku roku 1943 až do kapitulace a domů se dostal až na začátku září 1945.

Z Norska si přivezl spoustu dobových pohlednic, prospektů a fotografie kamarádů a norských přátel. Rovněž se dochovala část válečné korespondence. Pan Šíma byl velký vypravěč a své zážitky z Norska vyprávěl v píseckém protestanském sboru, jehož byl členem, a také je publikoval v tiskovém orgánu sboru Naše vítězství (1947).  Zachovaly se koncepty proslovů a drobné poznámky k pobytu v severním Norsku.

Na fotografiích překvapuje i společnost norských dívek, se kterými se nasazení Čechoslováci ve Skibotn přátelili. Několik jich údajně pomáhalo i v polní kuchyni organizace Todt. Pan Šíma se během skoro tříletého pobytu naučil norsky. Dochovala se i norsky psaná korespondence z pozdějších let.

V rodném domě v Písku mají potomci dosud vystavené dovezené norské válečné suvenýry, a to nože s vyřezávanou rukojetí ze sobích parohů, dřevěné dýmky a i po válce malované obrazy inspirované romantickými snímky norské přírody. Kuriozitou je i plechová krabička s vyrytými norskými motivy, kterou mu udělal  kamarád z jeho jídelní misky. Asi nejvíce nás překvapila zpráva, že  dosud uchovávají doma kožešinu z polární lišky! Tu si pan Šíma dovezl z Norska a později ji  daroval své milé - budoucí manželce Věře. Ta žije dosud v Písku v požehnaném věku 95 let.

Děkujeme rodině Weilových za zapůjčení a naskenování materiálů.  Jsme rádi, že jejich známá z Písecka - velká obdivovatelka Norska - je na náš projekt upozornila a spojili se s námi.  Nové materiály nám pomůžou popsat další střípek nucené práce Čechů v Norsku, a to v oblasti Skibotn, o které jsme dosud mnoho nevěděli.

Zdroj: Pozůstalost Ben. Šímy, Písek.

Databáze nasazených v Norsku je zamýšlena jako živá databáze, která kromě základních údajů a evidenční karty pracovníka v Norsku obsahuje i další informace. Rádi bychom zde postupně zveřejňovali krátké životopisné medailonky nasazených, stejně jako dobové fotografie a materiály z období jejich nasazení v Norsku i z jejich života po válce.

Pokud si přejete, aby Váš otec, dědeček, pradědeček či strýc měl v databázi svůj medailonek, spojte se s námi. Obvykle si od rodiny vyžádáme základní životopisné, profesní a rodinné údaje. Na základě těchto informací a našich dat zpracujeme text medailonku, který obohatíme – jsou-li k dispozici – fotografiemi a dalšími dokumenty z Norska.

Můžete se inspirovat například těmito zveřejněnými medailonky (stav k 2. dubnu 2021):

Antonín Holub (*1919 ‒ † 2010) se narodil do katolické rodiny s pěti dětmi v Lukách nad Jihlavou. V roce 1935 vstoupil do učení u malířské firmy, kde pracoval až do roku 1942. Dočasně byl nezaměstnaný, a z tohoto důvodu dne 3. listopadu 1942 obdržel povolávací rozkaz pracovního úřadu v Jihlavě k přeškolení do Říše. Za tři dny už seděl ve vlaku do Berlína, kde byl přidělen k Todtově organizaci na práce do Norska, a to do Trondheimu, k německé malířské firmě Hans Hemmer. Text pokračuje zde.


Josef Lébl (*1922 ‒ †1991) se narodil jako čtvrtý z šesti dětí do rolnické rodiny v obci Řitka (okres Praha-západ). V roce 1939 se vyučil obchodním příručím a pracoval v obchodě u Čumrdů v Černošicích. Dne 2. 11. 1942 byl povolán jako mnozí jeho vrstevníci na práce do Říše. O týden později se v Berlíně dozvěděl, že byl přiřazen k německé firmě Georg Wendel na pracoviště v norském Trondheimu. Tam dorazil o měsíc později a pracoval jako pomocný dělník, později jako svářeč a montér vzduchové ventilace. Firma, ve které pracovali čtyři němečtí mistři a dvacet českých dělníků, ho posílala na krátkodobé práce při stavbě bunkrů v okolí Trondheimu, ale i dále do Hemne, Kristiansundu a Ålesundu. V Norsku působil skoro dva roky, než byl na konci října 1944 spolu s dalšími Čechoslováky odvelen z Norska do Berlína. Vrátil se domů, dočasně se ukrýval a našel si zaměstnání jako lesní dělník. Patrně na udání se ocitl v Praze na Pankráci u výslechu. Text pokračuje zde


Václav Bayer (*1922 – †1987) se narodil v Bernarticích nad Odrou u Nového Jičína. Vyučil se malířem a natěračem. Jeho rodiště bylo po Mnichovské dohodě připojeno k Říši. V dubnu 1942 odjel na práci do Norska. Byl přidělen k firmě Adolf Betzel působící v okolí Narviku. V září 1944 přešel hranice do Švédska, kde se přihlásil tamním čs. úřadům. Dne 8. května 1945 odletěl do Británie a posléze vstoupil do zahraniční armády. Do vlasti se vrátil koncem září 1945. Z vojenské služby ho propustili v lednu 1946. Pracoval pak ve Vagónce Studénka a působil jako úspěšný trenér volejbalu. V roce 1977 ho ochromila mozková mrtvice. Zemřel v roce 1987. Jeho potomci dnes žijí ve Studénce.


Další medailonky:

Jansa Jan *

Vaněk Antonín *

Tůma Emil *


 

V databázi nasazených naleznete životopisné medailonky u těch osob, které jsou označené  hvězdičkou (*). Vstup do databáze zde.

Dne 22. 5. 2021 odvysílal ČRo Plus premiéru pořadu o Češích v Norsku za druhé světové války. Seznámil se s řadou dobových souvislostí a bylo možné si poslechnout i dojemné čtení dopisů, které psali pracovníci z Norska svým rodinám. Pořadem provázel i náš badatelský tým a na závěr pohovořil i norský velvyslanec v ČR.

Hodinový pořad připravila dokumentaristka Lenka Kopecká

Pořad si můžete poslechnout  i nyní na tomto linku:

https://plus.rozhlas.cz/z-cech-az-za-polarni-kruh-na-rozkaz-nacistu

 

Jak rozumět údajům na pracovní kartě nuceně nasazených pracovníků v Norsku? Zde přinášíme český překlad a vysvětlivky. Rovněž se dovíte, jaké údaje v případě českých nasazených jsou relevantní.

 

Přední strana pracovní karty.

 

Zde odkaz k většímu zobrazení vysvětlivek přední strany karty.

 

Zadní strana pracovní karty.

Zde odkaz k většímu zobrazení vysvětlivek k zadní straně karty.

 

Další podrobné informace k pracovním kartám a Kartotéce zahraničních pracovníků Todtovy organizace v Národním archivu v Oslo viz odborný článek v češtině.

Po dlouhém vyjednávání s Národním archivem v Oslu přinášíme pro rodiny i další zájemce možnost nahlédnout do pracovních karet nuceně nasazených Čechoslováků v Norsku. Karty jsou naskenované z kartotéky zahraničních pracovníků v archivu Todtovy organizace uložené v norském Národním archivu a zveřejnění zde v databázi osob.

Vstup do databáze zde: https://noraci.cz/databaze-cechu-v-norsku/#letter-A

V profilech jednotlivých osob si nyní můžete prohlédnout sken pracovní karty Vašeho příbuzného. Může si vyhledat pracovní karty jeho kamarádů a dalších Čechoslováků působících ve stejných lokalitách v Norsku.

Vysvětlivky ke kartě jsou ke shlédnutí zde: přední strana zadní strana.

Další podrobné informace ke Kartotéce zahraničních pracovníků Todtovy organizace viz odborný článek v češtině.

 

V případě, že někteří rodinní příslušníci si nepřejí, aby pracovní karta příbuzného byla na tomto portálu zveřejněna, budeme toto přání respektovat a sken karty z databáze vyjmeme. (Žádost lze doručit písemně e-mailem či poštou).  Podle odborného názoru pracovníků Univerzity Karlovy lze zveřejňovat osobní údaje bez předem vysloveného souhlasu u osob, které již nežijí.

 

Převážná část dokumentace mapující české Noráky se nachází v archivních sbírkách v Norsku. Většina materiálu je uložena v Národním archivu a poté v archivu Organizace Todt (RAFA-2188) - téměř 450 metrů. Zde je k dispozici archivní box s označením E3e L0013, kde je shromažďována korespondence Organizace Todt o dělnících českého, případně slovenského původu. Mimo to jsou ve dvou archivních krabicích indexové karty všech 1300 Čechů s archivními referencemi O7 L0042 a O7 L0043. Tyto složky poté představují hlavní zdroje bádání. Archiv Organizace Todt je rozsáhlý, nicméně není tak dobře organizovaný a přehledný. Materiálu k českým nuceným pracovníkům může tedy existovat větší množství, které je však poměrně rozptýlené, a z tohoto důvodu jsme tyto potenciální dokumenty doposud neobjevili.

Řada příspěvků také dokumentuje repatriaci těchto českých dělníků, která proběhla během léta 1945. Tyto práce lze nalézt v dalších archivních sekcích v Národním archivu, tj.: Flyktnings- og fangedirektoratet, Direktoratets forløpere på sentralt hold (S-1682), Da, L0001, i Flyktnings- og fangedirektoratet, Repatrieringskontoret (S-1681), Db, L0008 og i Den norske militærmisjon (RAFA-3988), D, L0020a. Předpokládáme, že některé dokumenty o této repatriaci bude možné najít také v archivech Muzea národní fronty v Norsku (Norges Hjemmefrontmuseum).

Dne 4.3. začíná na Filozofické fakultě v Praze cyklus přednášek na téma česko-skandinávské vztahy za druhé světové války. Přednášky povedou členové výzkumného týmu, který se zaměřuje na problematiku totálně nasazených v Norsku. Přednášky jsou vypsané v rámci výběrového kurzu pro studenty Univerzity Karlovy. Po dohodě je možné si poslechnout i jednotlivé přednášky.

Informace o místě konání a časech přednášek zde.

Dne 6. 3. 2020 byl představen náš projekt o česko-norských válečných vztazích na vědecké konferenci v Mnichově v rámci 26. Setkání bohemistů. Akce se  zúčastnilo přes 60 odborníků z Německa, Česka a Slovenska. Setkání organizovalo vědecké centrum Collegium Carolinum v Mnichově. Náš příspěvek v němčině je ke stažení zde. Brzo bude zveřejněn i na stránkách Collegia Carolina v sekci Exposé.

Po skončení války v Norsku byli Čechoslováci soustředěni do sběrných táborů pro tzv. displaced person (zavlečené osoby). Tam čekali na instrukce československých repatriačních úředníků, kteří ve spolupráci s místními i spojeneckými úřady zajistili jejich přesun do středního Norska, a posléze do Osla. Čechoslováci, uvízlí na severu Norska, čekali na repatriaci dva měsíce a domů se dostali až v září 1945, tedy pět měsíců po skončení války. Mnozí strávili v Norsku téměř tři roky.

Seznam repatriantů potvrzuje, že v Narviku a okolí pracovalo na konci války 235 Čechoslováků, z toho větší polovina působila ještě více na severu v Moen u Bardurfossu. Část z těchto nasazených zažila německou evakuaci ze severovýchodních části Norska před postupující sovětskou armádou.

Repatriační transport z Narviku odjel dne 20. 7. 1945 lodí "Ofoten" do Mosjøen a pak dále vlakem přes Trondheim, Lillehamer a do Osla dorazili o pět dnů později.

Soupis transportu z Narviku a Moen pochází z Archivu Dočasného sekretariátu Noráků v Havlíčkově Brodě.

V říjnu 2019 se badatelé setkali s panem Švecem z Havlíčkova Brodu, který organizoval po roce 1989 setkání Noráků. Poslední setkání proběhlo v roce 2005. Setkání se účastnili totálně nasazení v Norsku a jejich rodinní členové. Pan Švec dosud schraňuje ve svém v osobním archivu řadu dokumentačních materiálů ze setkání, dobových fotografií a sepsaných pamětí totálně nasazených.

Při výzkumu v Archivu Ministerstva zahraničích věci v Praze jsme dohledali soupis Čechů působících v lokalitě Storvollen a Bjøllåness  (severně od Mo i Rana) z 9. ledna 1945.  Byli zde zaměstnáni na stavbě železnice v oblasti Fauske u firmy Funke & Co. Z této firmy evidujeme nejvíce útěků do Švédska.

Seznam vypracoval československý vojenský zmocněnec ve Stockholmu, a to na základě výslechových listů od útěkářů z Norska. Zaslal ho na vědomí Hlavnímu velitelství v Londýně. Tento úřad ho v kopií předal na Ministerstvo zahraničních věcí.

V seznamu figurují jména i tzv. nespolehlivých Čechů. Jedná se o první zprávu, ze které vysvítá, že i mezi nasazenými Čechy panovaly ne vždy pevné přátelské vztahy, jasné pročeskoslovenské postoje a kázeň (resp. nekázeň).

O nasazených Češích se československé exilové úřady dozvídaly s velkým zpožděním, a to až prostřednictvím zpráv od útěkářů ze Švédska. V podstatě až do konce války měly o počtu Čechů v Norsku jen mlhavé představy.

Listina uložena je v AMZV ve fondu Londýnský archiv - důvěrný, kart. č. 94. (čj. 91/taj. H.V.  2.odděl. 1945). S laskavým dovolením AMZV zveřejnujeme tuto listinu zde.

Zdroj: AMZV, fond: Londýnský archiv - důvěrný, kart. č. 94.

Pan Oldřich Svoboda se narodil 19. 4. 1921 v Třebíči.  Nedávno nás kontaktoval jeho dnes již dospělý vnuk z Adamova u Brna, který si přál, abychom u příležitosti dědečkova nedožitého stého výročí narození uveřejnili jeho životopisný medailonek.

Pan Svoboda byl s dalšími 404 mladíky ročníku 1921 odveden na nucené pracovní nasazení do Norska. Bylo to na podzim roku 1942. Byl přidělen na práce k firmě Conrad a dostal se do nejsevernějších částí Norska.

Pan Svoboda si během svého pobytu psal deník. Vylíčil v něm krutou, avšak dech beroucí polární přírodu, ale také vztahy na pracovišti, kontakty s místním obyvatelstvem, a především řadu strastiplných zážitků z nasazení a nucené práce. Trpěl nedostatečnou stravou, jednou ho s kamarády před hladem zachránil sob zakoupený od sámských pastevců. V jeho pamětech nalezneme i náčrty krajiny, věnování od kamarádů či popis různých malých dobrodružství v krušné válečné době.

V době, kdy pobýval v Norsku, se mu na Moravě narodil syn, a když přijel domů po roce na dovolenou, oženil se se svou milou Anežkou. Dovolenou mu prodloužily zdravotní komplikace, a na zpáteční cestě do Norska opět onemocněl a úředníci v Berlíně ho poslali za menší úplatek zpět na zdravotní dovolenou domů. Do Norska se už raději nevrátil, a ukryl se spolu se svým bratrem (který rovněž utekl z nasazení)  na statku svých rodičů, kde rok čekali na konec války.

Na strastiplný pobyt v Norsku pan Svoboda zanechal unikátní písemné vzpomínky. Svůj deník v osmdesátých letech doplnil vzpomínkami a nechal přepsat na stroji. Přál si podělit se o příběhy z Norska s veřejností, a na konci osmdesátých let poslal deník do brněnského rozhlasu. Zveřejnění se tehdy nepodařilo, a tak alespoň zaslal jednu kopii do depozitáře Svazu nuceně nasazených, jehož byl členem. Archiv Svazu nuceně nasazených později převzal Národní archiv v Praze, kde je deník pana Svobody uložen dodnes.

Vnuk pana Svobody by rád vydat paměti svého dědečka tiskem. Věříme, že se tento záměr podaří – deník skutečně stojí za to!

Rodina pana Svobody nám strojopis deníků poskytla pro další výzkum, stejně jako další dobové materiály a fotografie. Děkujeme!

Níže zveřejňujeme některé vybrané části pozůstalosti a životopisný medailonek pana Svobody.

 

A konečně slíbený životopisný medailonek Oldřicha Svobody (viz databáze nasazených v Norsku).

Dobové fotografie a materiály: Archiv rodiny pana O. Svobody, Adamov.

Zpracovala: Vendula V. Hingarová

Dne 16. června 2021 přinesl vnuk pana Josefa Hofmana (nar. 1921) válečné dopisy a zápisky z Norska, které ležely na půdě rodinného domku. Psal je jeho dědeček ze severního Norska (Kirkenes) v letech 1942-1945. Jedná se o 113 dopisů poslaných rodičům a 12 dopisů pro přítelkyni Marii, budoucí manželku. O dopisech na půdě sám pan Hofman nevěděl a našel je až v osmdesátých letech po smrti své maminky.

Pozůstalost dále obsahuje tři deníčky z cesty na Sever a zpět, památník se vzkazy kamarádů, 80 fotografických snímků, dobové pohlednice a fotoalbum z bojů o Narviku. Za pozornost stojí i pozvánky a fotografie k prvním setkáním Noráků v 80. letech u jezera Rozkoš. Mnohé snímky jsme viděli poprvé.

Díky těmto cenným materiálům můžeme zpřesnit některé informace a nahlédnout do osudu dalšího Čechoslováka nasazeného v nejsevernější části Norska. Materiály jsou důležité i proto, že Jan Hofman, který byl veden jako interní pracovník organizace Todt, není registrován v kartotéce zahraničních pracovníků. To je důkaz, že počty Čechů v Norsku budou narůstat. Do databáze se budeme snažit začlenit i profily pracovníků, kteří nejsou evidováni v kartotéce OT.

Děkujeme panu Pavlovi Hofmanovi (vnukovi) a manželce Daniele za poskytnutí materiálů a za pomoc s jejich naskenováním.

Životopisný medailonek Josefa Hofmana zveřejníme později zde.

Archiv rodiny Hofmanů, Praha.

 

Zpracovala: Vendula V. Hingarová

V rámci  kurzu o Česko-skandinávských vztazích studenti UK pátrají po osudech nasazených v Norsku. Simona Kloučková hledá informace o mužích s příjmením Svoboda, Václav Křenek po nasazených z jižních Čech. Tamara Čekelská pátrá po mužích slovenského původu. Vendula Hojková si vybrala k pátrání muže, kteří se narodili stejný den jako ona. Gabriela Králová pátrá po kamarádech Jana Šefla z Hvožďan a Jana Novotného, kteří o nich píší ve svých zprávách z nasazení v Trondheimu.

Seznam Noráků, po kterých na Univerzitě Karlově pátráme:
1) "Svobodovi" (zodpovědná Simona K.)
Svoboda Anton (1923, Chlístov)
Svoboda František (1921, Pacetluky)
Svoboda Jiří (1922, Praha)
Svoboda Oldřich (1921, Třebíč)
Svoboda Rudolf (1921, Studený)
Svoboda Stanislav (1921, Hrotovice)
Svoboda Vladimír (1921, Zbraslav)
Svoboda Vlastimil (1922, Libouň)

2) Kamarádi Jana Šefla a Jana Novotného (zodpovědná Gabriela K.)

Manda, Josef (1922, Bližná - Uherský Brod)
Novotný, Jan (1923, Nový Kostelec - Tábor)
Nosek, Luděk (1922, Dobřichovice u Prahy)
Pileček, Karel (1922, Bechyně)
Pistulka, Jan (1921, Hrachovice - Tábor)
Plavec, Jaroslav (1914, Kněžice)
Jonák, Rudolf (1917, Polička)
Žák, Bohumil (1921, Chlum/Hlinsko - Chrudim)

3) narozeni ve stejný den (zodpovědná Vendula Hojková)

Blaťák, František (1908, Vrbátky)
Čermák, Stanislav (1922, Vamberk)
Jirka, Jan (1921, Prádlo)
Kročil, Jan (1922, Lopeník)
Ledvinka, Adolf (1912, Pohled ? (Frauenthal)
Seiler, Miroslav (1921, Hředle)
Žatecký, Alois (1910, Hradisko, okr. Kroměříž)
Viktorin, Antonín (1922, Bohuslavice)

4) Noráci z jižních Čech a snad i příbuzní (zodpovědný Václav Křenek)

Horník Wenzek (1921, Talín)
Kadlec Wenzel - (195. 9. 11, Zwíkov)
Křenek Anton - (19 18, Wojtechov)
Miloslaus Zika - (1922, České Budějovice)
Sedlář Jaroslav - (1921, Olomouc)
Steyskal Karl - (1924, České Budějovice)
Svarc Thomas - (1920, Habri)
Viturka Ludwik - (1917, Újezdec)

Našli jste jméno Vašeho příbuzného či známého? Zkontaktujte nás na našem pracovním mailu: noraci@ff.cuni.cz.

Můžeme Vám poslat pracovní kartu příbuzného a poskytnout další informace o jeho osudu v Norsku.

Žádost o pomoc s pátráním pro studenty.

 

Fotografie v příspěvku vznikla během naší on-line konzultace, na které jsme referovali o pokrocích v pátrání po Norácích.

(Dne 25-5-2020 / Praha-Liberec-Hrusice-České Budějovice-Řevnice-Ålesund)

 

 

Na konci ledna nás na Filozofické fakultě v Praze navštívil syn pana Zdeňka Opla. Přinesl nám pro potřeby výzkumu fotografie z nuceného pobytu jeho otce v Trondheimu a Hattfjeldalu, jakož i dobové materiály, osobní poznámky a poválečné vzpomínky. Fascinující a vzácná písemná pozůstalost!

Zdeněk Opl (nar. v Praze roku 1922) byl nasazen na práce pro Říši od listopadu 1942 a pracoval v přístavu na stavbě ponorkového doku Dora I. v Trondheimu. Po několika týdnech byl ze zdravotních důvodů přesunut na fyzicky méně náročnou práci jako pomocný personál do pracovního tábora Strinda na okraji Trondheimu. V polovině roku 1943 byl přemístěn jako zásobovač potravin do pracovního lágru, vzdáleném 100 km od Trondheimu. Němci tam v bývalé pevnosti Brettingena stavěli bunkry a bylo zde na práce nasazeno 80 civilních dělníků  (vedle Němců i Norové, Belgičani a Čechoslováci) a dále 60 srbských válečných zajatců.

V roce 1944 byl pan Opl přemístěn do pracovního tábora do vnitrozemí, a to do osady Hattfjelldal.  Zde Němci připravovali stavbu továrny na dřevoplynové topivo pro pohon aut. Pan Opl přijel se skupinou 11 Čechoslováků, kteří spolu se 60 nuceně nasazených z Polska a Francie, a později i s dalšími válečnými zajatci, stavěli budovu továrny.

Hattfjelldal se nachází  v blízkosti švédských hranic. Desítky nasazených dělníků se pokusili o útěk. Panu Oplovi se útěk nepodařil, naštěstí se o jeho jednodenním zmizení Němci nedozvěděli. Z fyzicky náročné práce a z mrazů, které dosahovaly až -42 °C, trpěl řadou zdravotních problémů a léčil se několik týdnů ve vzdálené vojenské nemocnici v Mo i Rana.

V listopadu roku 1944 byl pan Opl poslán domů na zdravotní dovolenou. Odtud byl po měsíci opět povolán na nucené práce do Říše. Do Norska se již nevrátil a Vánoce strávil na novém pracovišti u Berlína. Na začátku roku 1945 se mu podařilo vyjednat s úřady  Organizace Todt ze zdravotních důvodů návrat domů.

Informace zde uvedené pochází ze poválečných zápisků pana Opla, které sepsal v roce 1952 pro kroniku obce Vrané na Vltavou.

Fotografie zde publikované zveřejňujeme se souhlasem rodiny.

Zdroj: Soukromý archiv synů pana Z. Opla.

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová.

Několik desítek Čechů se během nasazení v Norsku pokusilo o útěk do Švédska. Velmi dlouhá švédsko-norská hranice většinou vedla obtížným vysokohorským nebo arktickým terénem a dala se proto jen velmi těžko uhlídat. Hlášení o útěcích Čechů z táborů v Norsku se začala objevovat již v roce 1942 a kulminovala v létě 1944. Útěk v každém případě představoval velice riskantní záležitost. Přečtěte si příběh muže, který absolvoval náročný útěk z Trondheimu do Švédska: Jan Jansa z nasazení v Norsku do čs. armády v Británii

Těžká práce, tvrdé klimatické podmínky, špatné zabezpečení a nechuť sloužit Němcům vedly řadu nuceně nasazených k myšlenkám na únik. Legální cestou, tedy zvláště propuštěním ze  závažných zdravotních důvodů, se propuštění dočkali jen jednotlivci. Několik desítek využilo k útěku dovolené, kterou nuceně nasazení dostávali většinou po půl roce pracovního nasazení.

Jiným způsobem dezerce z pracovního nasazení se stal útěk přímo v Norsku. Nuceně nasazení mohli počítat s aktivní pomocí norských obyvatel, kteří jim ale nemohli poskytnout dlouhodobější úkryt. Velkým lákadlem se ovšem stala poměrně blízká hranice s neutrálním Švédskem. Někteří v nestřeženém okamžiku vystoupili na švédském území z vlaku nebo lodě, které je převážely do nových míst pracovního nasazení na norsko-finské hranici, taková příležitost se však naskytla jen několika jednotlivcům. Většina přešla hranice pěšky, což představovalo velice riskantní záležitost. Norsko-švédskou hranici Němci po celé délce hlídali, a v případě zadržení útěkářům hrozily tvrdé tresty. Těžký terén sice usnadňoval úkryt, ovšem pochod zvláště v zimních podmínkách kladl na odvážlivce veliké fyzické nároky, a někdy šlo doslova o život.

Ne všechny útěky se zdařily. Některým útěkářům se nepodařilo hranici překročit, buď jim došly síly, nebo zabloudili. Pokud měli štěstí, vrátili se zpět a Němci se o jejich záměru nedozvěděli. Někteří však byli dopadeni a následně za pokus o útěk posláni do kárného tábora ve Falstadu (viz příspěvek Češi ve Falstadu).

prvním útěkům do Švédska docházelo již v roce 1942, i v roce následujícím šlo však spíše o výjimky. Nejvíce nuceně nasazených se k útěku přes hranici odhodlalo v roce 1944. Z pamětí a deníkových záznamů nuceně nasazených vyplývá, že po dlouhém pracovním nasazení již byli vyčerpáni, a v útěku hledali východisko z dlouhé, stereotypní a těžké práce ve stále se zhoršujících podmínkách. Bezpochyby ale svoji roli hrála i obecná mezinárodní situace, kdy už bylo očividné, že Německo válku prohraje.

Nuceně nasazení většinou přes hranice utíkali samostatně nebo ve dvojicích. Je však dokumentován i hromadný útěk deseti pracovníků firmy Funke & Co., kteří byli v oblasti Mo i Rana nasazeni na stavbě železnice. Dezertovali dne 5. prosince 1944 a přihlásili se švédským úřadům (ze zatím neznámých důvodů však Organizace Todt ve své evidenci vykazovala jako datum jejich útěku až 26. březen 1945).

Kartotéka českých pracovníků Organizace Todt v Norsku zahrnuje údaje o celkem 30 registrovaných útěcích. Z jiných materiálů se podařilo doložit mnohem více takových případů. Nyní máme potvrzeno, že ze všech českých nuceně nasazených pracovníků v Norsku, evidovaných v kartotéce Organizace Todt, uteklo do Švédska 57 osob.

 

Seznam Čechoslováků, kteří utekli z nucené práce v Norsku do Švédska.

Příjmení Jméno Rok Místo narození přechod do Švédska podle kartotéky OT přechod do Švédska podle jiných materiálů
Anderle František 1921 Holašovice, okres České Budějovice 29.5.1944 ?
Bastl Rudolf 1922 Řevnice, okres Praha-venkov útěk nezaznamenán ?
Bayer Václav 1922 Bernartice nad Odrou, okres Nový Jičín útěk nezaznamenán IX.44
Bedřich František 1923 Karlín, okres Kyjov 26.3.1945 5.12.1944
Berný Josef 1922 Vysoké Veselí, okres Nový Bydžov útěk nezaznamenán 3.4.1944
Blaha Miroslav 1922 Crhov, okres Boskovice 12.5.1944
Brada Miroslav 1922 Holice, okres Olomouc 6.12.1944
Böhm Emerich 1922 Brno 26.3.1945 5.12.1944
Buchnar Karel 1921 Brno 26.3.1945 1944-12-05
Buriánek Miroslav 1923 Praha útěk nezaznamenán 1945-02-06
Čejka Miloslav 1910 Kolín, okres Kolín útěk nezaznamenán 1944-08-
Čepa Antonín 1921 Bratislava 26.3.1945 1944-12-04
Daňhel Jindřich 1916 Brno 26.3.1945 1944-12-05
Ficnar Eduard 1922 Hamburk-Altona, Německo (přísl. Zábřeh, okres Zábřeh ) útěk nezaznamenán 1945-01-12
Genzer Mojmír 1923 Tichá, okres Místek útěk nezaznamenán 1943-09-07
Houska Václav 1921 Žehušice, okres Čáslav útěk nezaznamenán
Houska Vojtěch 1919 Tučapy, okres Tábor 20.5.1944 1944-05-19
Chmelař Oldřich 1923 Koryčany, okres Kyjov 26.3.1945 1944-12-02
Jansa Jan 1923 Cizkrajov, okres Slavonice 26.2.1944 1944-02-24
Janů Peter 1919 Rovensko, okres Zábřeh 24.9.1944
Jetelina Miroslav 1924 Hodonín 8.10.1944
Jirásko Ladislav 1922 Nová Paka útěk nezaznamenán 1944-07-
Juchelka Jindřich 1921 Svinov, okres Bílovec 24.9.1944 1944-09-25
Klč František 1921 Břeclav, okres Hodonín útěk nezaznamenán 1944-10-01
Kolář Karel 1922 Michálkovice, okres Frýdek útěk nezaznamenán 1944-
Kordina Petr 1902 Olešnice, okres Trhové Sviny útěk nezaznamenán 1944-09-
Kowarik Franz 1914 Vídeň, Rakousko 10.9.1944
Kozler Václav 1920 Zderaz, okres Podbořany útěk nezaznamenán 1944-08-20
Kučera Josef 1922 Brno-Židenice 5.8.1944 1944-08-05
Kukla Antonín 1922 Brno 25.9.1944
Kupčík Karel 1920 Moravská Ostrava 24.9.1944 1944-09-25
Matuška Josef 1920 Rodov, okres Dvůr Králové nad Labem 5.9.1943
Mlčoch Zdeněk 1923 Český Rudolec, okres Dačice útěk nezaznamenán 1944-07-20
Müller František 1912 Hrabenov, okres Šumperk útěk nezaznamenán 1944-10-14
Musil Milan 1922 Vanovice, okres Boskovice útěk nezaznamenán 1944-11-11
Novotný Karel 1923 Kobylí, okres Brno 30.12.1944 1944-12-05
Nowotny Boris 1922 Brno 25.9.1944
Odehnal Ludvík 1921 Brno 26.3.1945 1944-12-05
Orság Rostislav 1922 Žádovice, okres Kyjov 15.7.1944 1944-07-
Ožana Miroslav 1923 Michálkovice, okres Frýdek útěk nezaznamenán 1944-
Pačes Vilém 1911 Vyžlovka, okres Český Brod útěk nezaznamenán 1944-04-
Pilnáček František 1920 Bohutice, okres Moravský Krumlov útěk nezaznamenán 1943-09-
Pišan Jan 1904 Brno-Židenice 26.3.1945 1944-12-05
Plavec Jaroslav 1914 Kněžice, okres Jihlava útěk nezaznamenán 1944-08-06
Polák Lev 1923 Opava, okres Opava útěk nezaznamenán 1944-08-20
Romany Václav 1920 Jičín, okres Jičín útěk nezaznamenán 1945-02-03
Ságner Josef 1922 Kyjov, okres Kyjov 26.3.1945 1944-12-02
Schettel Rudolf 1919 Loděnice, okres Mikulov útěk nezaznamenán 1945-02-05
Sirotek Jaroslav 1922 Solopisky 5.8.1944
Sluka Antonín 1906 Syrovín, okres Kyjov 16.9.1944 1944-
Šindelář Jan 1910 Brno útěk nezaznamenán 1945
Šťastný Václav 1921 Polná, okres Německý Brod útěk nezaznamenán 1944-09-20
Šustr Karel 1921 Křetín, okres Boskovice 5.8.1944
Václavínek Ludvík 1926 Ostravice, okres Místek útěk nezaznamenán 1944-08-
Vaněk Antonín 1922 Bělice, okres Benešov útěk nezaznamenán 1944-04-03
Voler Josef 1921 Líně, okres Stříbro 5.9.1943 1943-09-
Zoubek Franz 1923 26.3.1945

Červeně zvýrazněná jména mají proklik k příběhu utěkáře.

 

Zpracoval dr. Zdenko Maršálek.

Falstad je bývalá německá káznice, kterou zřídily na podzim roku 1941 severně od Trondheimu jednotky SS. Za války prošlo tímto koncentrákem přes 4200 převážně politických vězňů. Většinou se jednalo o Nory, ovšem v táboře byli vězněni i cizinci. V případě Čechů se jednalo o desítku totálně nasazených dělníků a několik československých židů.  Ve skupině židů byla paní Nora Lustigová se svými dvěma dospělými syny, kteří utekli z Československa těsně po okupaci a v Norsku hledali útočiště. Všichni židé z Falstadu skončili v koncentračních táborech v Německu. Část českých vězňů se z Falstadu se dostala i do největšího norského koncentračního tábora Grini nedaleko Oslo, všichni tam válku přežili.

V současnosti slouží bývalá káznice Falstad jako památné a kulturní místo. Jedna z jeho expozic je věnované památce Noře Lustig, která se z Osvětimi nevrátila.

Češi v koncentračním táboře Falstad:

* Mirko Borecký (1923, Zlín) nasazen v OT, zatčen v r. 1943 pro podezření ze špionáže, vězněn i v Grini,

* Václav Findeis (1923, Hynčince) nasazen v OT,  zatčen v r. 1944 pro podezření ze špionáže, vězněn i v Grini,

* Miroslav Kratina (1921, Praha) zatčen v r. 1944 pro podezření ze špionáže, vězněn i v Grini

* František Lněnička (1922, Praha) nasazen v OT, zatčen v roce 1944

* Julius Sotolař, (1897, Brno) nasazen v OT, zatčen v roce 1944 kvůli útěku do Švédska

* Václav Teska (1920, Smetanova Lhota) nasazen v OT, zatčen v roce 1944 kvůli útěku do Švédska

* Jan Vavroušek (1921, Záborná), žil v Trondheimu, zatčen v roce 1943 za krádež, z lágru utekl a vrátil se Československa

* Ludvík Viturka (1917, Újezdec) nasazen v OT,  zatčen v r. 1944 pro antiněmecké postoje, vězněn i v Grini

* Jan Hammer (1922, Štarnov u Olomouce) nasazen v OT, zatčen v roce 1942 kvůli útěku do Švédska

* Adelbert Pintrava (1923, Loučka) nasazen v OT, zatčen v roce 1942 kvůli útěku do Švédska

Informace a osobní karty vězněných laskavě poskytlo Falstadsenteret.

Materiály jsou z archivu: Projektu Memorabilia, FF UK a Česko-německého fondu budoucnosti.

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová

 

V rámci Arktického festivalu, který probíhá v listopadu a v prosinci 2019 v Praze a v Českých Budějovicích, je představen na výstavě Česko v Arktidě / Arktida v Česku i náš projekt.

V důsledku pandemických opatření a uzavření Univerzity Karlovy výuka v kurzu se koná distančně.  Výuka probíhá formou on-line konferencí každou středu mezi 9.10 a 11.00 hodinou na stránce www.whereby.com/noraci. Každé pondělí v 9.00 se setkáváme na on-line konzultaci, kde řešíme praktické záležitosti distanční výuky.  Dne 22. 4 a 29. 4. přednesou přednášky norští historici z partnerské univerzity v Trondheimu. Připojte se také! Do on-line konference se stačí přihlásit pomocí uvedené linku (není třeba registrace). Plán výuky a studijní materiály jsou k dispozici na portálu Moodle UK.

Syn Josefa Knapa uchovává ve Vrdech u Čáslavi unikátní pozůstalost z pobytu otce v nejsevernější části Norska. Už ukázky materiálů, které nám s dcerou poslal e-mailem, naznačovaly, že toho doma uchovávají dosti. Ovšem až na návštěvě nás překvapil rozsah a nesmírná rozmanitost materiálů.

Josef Knap byl nasazen v nejsevernějších koutech kraje Finnmark (spadající do oblasti známé u nás pod názvem Laponsko, v Norsku pod názvem Sápmi). V Berlíně byl přidělen spolu s dvacítkou Čechoslováků k německé firmě Otto Conrad pověřené stavbou infrastruktury v nejsevernější části Norska u hranic s Finskem. Cesta na místo určení trvala skoro tři měsíce, s řadou čekaní v německých transitních táborech, v Oslo, v Trondheimu a po dlouhé cestě lodí podél norského pobřeží.

Firma stavěla silnice ve vnitrozemí Finmarky a Troms, v okolí Alty, Hammerfestu a Nordreisy. Pracovníci byli ve srovnání s ostatními nasazenými Čechoslováky neustále přemisťováni z místo na místo. Většinou pracovali v malých, odlehlých lokalitách. Nejdéle zůstali v Sappen, Okself a Repparfjord, a v posledním roce je firma přesunula do Lønsdalu v kraji Nordland.

Josef Knap byl vyučeným truhlářem a své řemeslo v Norsku využil jak v práci, tak i pro své kamarády. V pozůstalosti se našel diplom od kamarádů, kde mu v recesi děkují za to, jak pro ně vyráběl potřebné nástroje a další věci, hlavně pak kufry.

Pan Knap si z první části pobytu v Norsku psal deník. Zachoval se i rukopis jeho poznámek z 90. let, v nichž shrnuje své zážitky z pobytu v Norsku. V pozůstalosti nalezeme i řadu tištěných publikací, norsko-německý válečný slovníček a konverzační příručku pro vojáky Wehrmachtu. Z Norska si dovezl turistické brožury, mapy, pohledy a  litografie. Úchvatná je i sbírka kreseb od jeho kamarádů.

Ve fotografické pozůstalosti je doložena asi stovka unikátních snímků z pracovního i volnočasového života v Norsku. Nechybí portréty kamarádů a místních obyvatel. Snímky jsou cenné zvláště tím, že zachycují prostředí, ve kterém se nasazení pohybovali staveniště, lágry a různé budovy a jejich okolí. Tato místa po válce nadobro zmizela.

Zajímavé jsou i snímky obyvatel Finnmarky. Jednalo se jak o místní obyvatele – Sámy a Nory, jakož i o válkou zavlečené osoby – zajatce a zahraniční pracovníky. Snímky Sámů, k nimž se dochovaly i negativy, zachycují zvláště jejich každodenní život. Životní styl Sámů spojený s chovem sobů a svébytným odíváním, a také jejich charakteristické fyziognomické rysy byly také předmětem zájmu nasazených Čechoslováků.

Pozůstalost je nebývale obsáhlá, o čemž vypovídá, že návštěva u Knapů, kteří materiály pečlivě připravili, trvala přes 4 hodiny. Její zpracovaní tedy přirozeně ještě nějakou dobu potrvá. Zde zveřejňuje její část.

Unikátní snímky posíláme rovněž sámským a norským historikům. Věříme, že je tyto unikátní materiály osloví stejně jako nás.

Děkujeme synovi a vnučce pana Josefa Knapa za srdečné přijetí, pomoc při dokumentaci, a hlavně za svolení materiály sdílet na tomto portálu a využít je pro další výzkum.