Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Pan Rostislav Holub toho své rodině o Norsku mnoho nevyprávěl. Jeho dcera, paní Milada S.,  z Pivína na Prostějovsku vzpomíná: “Jako děti jsme věděly, že byl v Norsku. Dokonce jsme se tím chlubily, ale myslely jsme, že tam byl na dovolené. Nic jsme vlastně nevěděly.“ A dodává: “Když přišlo na Norsko, tatínek vždy změnil téma. Až poté, co prodělal mrtvici, tak občas něco vykřikoval, ba přímo křičel “nevěste ho”. "V Norsku musel zažít něco s Rusama. Vzpomínky se mu vracely, z ničeho nic někdy vyletěl z lůžka, plakal a volal "já chci jít dóm.”

Pobyt v Norsku pro něj znamenal trauma, o kterém se nikdo neměl dozvědět. Dcera  dodává: “Tatínek byl moc hodný člověk. Nechtěl, abychom věděli o hrůzách války a abychom se tím zatěžovali.”

Rostislav Holub se narodil na Skalce roku 1923 do dělnické rodiny se dvěma dětmi. Chodil do obecní školy a vyučil se tesařem v Prostějově u ing. J. Nedělníka. Výuční list dostal v březnu 1942 a v listopadu téhož roku byl povolán na práce do Norska. Byl přidělen k firmě Herman Schaffer do Narviku. Odtud byl v polovině roku 1943 převeden k firmě Arge Theo na práce do Trondenesu na stavbu opevnění u dělostřelecké baterie Theo.

V roce 1943 se dostal domů na dovolenou. Nechtěl se vrátit zpět, ale na udání byl vězněn asi tři měsíce ve věznici Ruzyně, a poté byl poslán zpět do Norska.

Repatriován do vlasti byl 2. 9. 1945. Když se vrátil z Norska, jeho rodný dům byl zničen, neboť zde vedla koncem války fronta. Rodina byla nucena přestěhovat se jinam.

Po návratu nastoupil vojenskou službu na Slovensko. Poté pracoval u stavitele inženýra Josefa Nedělníka v Prostějově. V roce 1950 se oženil s Jiřinou Laštůvkovou a narodily se jim tři děti Rostislav, Milada a Alena. Od roku 1948 pracoval jako tesař, později jako stavbyvedoucí v Čs. stavebních závodech v Prostějově, a to až do důchodu.

Rád chodil do přírody, na ryby a miloval houbaření. V lese byl šťastný.

V Norsku se musel rozloučit se svou norskou přítelkyní. Když s ním chtěla odjet do Československa, rozhodl se vztah ukončit. Jak vzpomíná jeho dcera: "Říkal, že si ji nedovedl představit na Hané na poli řepy.” Dodává, že jeho kamarádovi z nasazení se v 90. letech ozvala norská dcera, která si ho vyhledala.

Paní Milada dále vypráví, že si tatínek v Norsku vytvořil silné vazby na sovětské vojáky. “Nikdo netrpěl v Norsku tolik jako Rusové. Na konci války se pak o Čechoslováky nikdo nestaral, a podle jeho vzpomínek jim až Rusové pomohli zajistit návrat lodí domů. Tato zkušenost ho formovala i do budoucna, a ani později např. v roce 1968, nedal na Rusy dopustit.”

Zemřel v roce 1995. Jeho potomci žijí na Prostějovsku.

S laskavým dovolením rodiny zde zveřejňujeme část deníku pana Rostislava Holuba. Popisuje v něm odjezd z rodné vísky, cestu do Berlína, čekání v lágrech, plavbu přes moře do Oslo a cestu a několikatýdenní pobyt v Trondheimu až do začátku roku 1943.

Vyprávění o cestování dále na sever do Narviku a z jeho pracovního nasazení za polárním kruhem se bohužel nedochovalo. Rukopis po válce spálila jeho maminka v kamnech. Nechtěla, aby se válkou dále zabýval.

Děkujeme paní Miladě za přátelské přijetí a za pohostinnost.  Velký dík patří zvláště za povolení sdílet tento silný rodinný příběh.

Rovněž jsme vděční za zapůjčení deníku pro další výzkum a za možnost sdílení s ostatními zájemci a rodinami nasazených.

Zdroj: Rodinný archiv, Pivín.

Odpověď zní: ano. Ovšem pouze ti, kteří se odškodnění, vyplácenému po roce 1999, dožili. Žadatelé o odškodnění museli podat žádost osobně, a nešlo žádat zpětně za rodinné příslušníky zemřelé před únorem roku 1999.

Na začátku bádání jsme neměli jasno v otázce, zda se odškodnění dostalo i těm, kteří byli nasazeni v okupovaných zemích, a nikoliv přímo v Německu v jeho předválečných hranicích. První zmínky o odškodnění za nucené práce v Norsku jsme získali díky archivu Dočasného sekretariátu Noráků, který organizoval srazy nasazených v 90. letech 20. století a zprostředkovával přeživším informace ohledně odškodnění všech nuceně nasazených za druhé světové války.

Jasná odpověď přišla až poté, co jsme navázali spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti, nadačním fondem, který byl zodpovědný za příjem žádostí a zpracování odškodnění pro české občany.

Česko-německý fond budoucnosti podpořil v letech 2000–2003 v kategorii nucené práce 38 564 žádostí. Tito žadatelé byli ze své domovské země deportováni do Německé říše včetně obsazeného československého pohraniční a nuceně nasazeni ve válečném průmyslu či v zemědělství, ale také v rámci německých stavebních projektů Organizace Todt a dalších tzv. polovojenských organizací.  Mezi žadateli byli i pracovníci, které německé okupační orgány poslaly na práci do okupovaných zemí – například Polska, Francie, Belgie, Nizozemska, Dánska a konečně i Norska.

Mezi žádostmi soustředěnými v archivu Česko-německého fondu budoucnosti, jsme nalezli 239 případů, kdy žadatelé uvedli jako místo výkonu nucené práce Norsko.

Odškodnění za nucené práce financovaly německé podniky a spolková vláda jako morální gesto vůči dlouhodobě opomíjeným obětem nacistického režimu. Vyčleněné prostředky byly vloženy do německé nadace Připomínka, odpovědnost (nadace EVZ). Ta je pak mezi oběti z různých zemí světa rozdělovala prostřednictvím svých partnerských organizací, k nimž patřil právě také Česko-německý fond budoucnosti. Na odškodnění se nepodílely státy, kde nuceně nasazení za války pracovali.

Při určování výše odškodnění rozlišovala nadace EVZ mezi tzv. otrockou a nucenou prací. Otrocká práce se především týkala vězňů koncentračních táborů – ti byli v prakticky bezprávném postavení, v otřesných podmínkách, bez nároku na mzdu, s minimálním hygienickým a zdravotním zabezpečením. V tomto srovnání byly podmínky nasazených na nucené práce přeci jen lepší, dostávali za práci mzdu, měli zajištěný přístup k lékařské péči a požívali i jistých, byť omezených práv. Vězni ani nuceně nasazení ovšem neměli možnost ovlivnit druh ani místo výkonu práce, a nemohli se z ní ani svobodně vyvázat. Otrocká i nucená práce byly projevem zvůle okupační moci.

V průběhu odškodňovacího řízení Česko-německý fond budoucnosti ve svém archivu shromáždil řadu dobových materiálů, kterými nasazení dokladovali nucenou práci. Část z nich byla následně použita v publikačních a výstavních počinech, které seznamovaly veřejnost s rozsahem nucené práce obyvatel protektorátu.

Našemu výzkumnému týmu umožnil Fond nahlédnout do svého neveřejného archivu a získat k výzkumu dobové materiály, které dokumentují osud Čechoslováků v Norsku. Fotografie, korespondence a úřední dokumenty umožní blíže rekonstruovat osud Čechů, nuceně nasazených v Norsku.

Z původu ochrany osobních údajů žadatelů, Fond nezveřejňuje v žádném případě jména odškodněných. Veškeré materiály nám byly proto k výzkumu zpřístupněné v anonymizované formě. Zde přinášíme ukázku fotografií z pracovního nasazení v Norsku.

Průběžně budeme zveřejňovat k fotografiím popisky.

Fotografie:© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

 

Zdroje:

Odškodnění 2000-2006. Česko německý fond budoucnosti a platby obětem otrocké a nucené práce. Praha: ČNFB, 2007

Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

 

Fotografie:

© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

Fond budoucnosti udělil našemu projektu souhlas na základě písemné dohody se zveřejněním dobových fotografií a dalších materiálů. Tyto materiály nesmí být bez souhlasu fondu dále šířené ani publikované.

 

 

 

 

 

 

Právě vyšlo březnové číslo ĎaSu. Na přípravě tématických článků o Nucené práci pro Říši se podílel náš tým. Článek Za polárním kruhempřináší první výsledky o Češích v Norsku za druhé války. Článek Z Todtovy organizace do československé armády se zabývá útěky z totálního nasazení, mj. i  z Norska. Přehled březnového čísla je dostupný na  stránkách časopisu.

(Text o Češích v Norsku je sdílen na facebookové stránce ĎaSu)

 

Poslední návštěva z 10 denní poutě za potomky nasazených vedla do východních Čech. V Borohrádku v okrese Rychnov nad Kněžnou žije syn Ladislava Moravce. V rodinném domku po svém otci uchovává obsáhlou fotografickou i písemnou pozůstalost z válečného nasazení za polárním kruhem. Ladislava Moravec původem z Rohozné u Boskovic byl nasazen na práce do Norska na začátku roku 1943. Jeho cesta vedla do Narviku, kde ho spolu s dalšími 15 Čechoslováky přidělili k montážní firmě. Pracovali především v Harstadu a Trondenesu.

Pozůstalost obsahuje deníkový záznam cesty z protektorátu do Trondheimu, památník s věnováním od kamarádů a množství dobových tiskopisů  pohledů, turistických brožurek a dvě stovky dobových fotografií. Ty zobrazují místa i pracoviště, skupinové i individuální portréty a momenty. Část snímků je i z doby po osvobození v Narviku, kdy Češi čekali řadu týdnů na repatriaci. Další část snímků pak tvoří zakoupené fotografie dokumentující námořní bitvu o Narvik z roku 1940 (torza letadel, potopených lodí, zničené budovy aj.).

Děkujeme panu Moravcovi s manželkou za milé přivítání a poskytnutí materiálů k výzkumu.

Výběr fotografií dokumentující místa, které Lad. Moravec navštívil. Sbírka obsahuje i válečné fotografie z námořní bitvy o Narvik ( 1940). Tyto snímky bylo v průběhu válečných let i po kapitulaci běžně k dostání jako suvenýry v místních obchodech.

V rodinném archivu, Borohrádek.

 

Zpracovala: Vendula V. Hingarová

Na přelomu roku 1942 a 1943 prošlo přes Trondheim ve středním Norsku přes 1300 nasazených Čechů. Část setrvala v průchozím táboře Strinda několik týdnů a odjela dále na sever, až za Polární kruh.

Do Trondheimu byla na práci přidělena třetina českých dělníků, tedy zhruba 300 mužů. Pracovali na stavbách v přístavu. To byl i případ Čechů přidělených firmě Poprah podílející se na stavbě ponorkové základny. Největším objektem základny se stal bunkr Dora I. Železobetonový dok, jenž mohl poskytnout úkryt až pro šestnáct ponorek.

Nejvíce informaci máme o skupině Čechů, kteří pracovali pro německou firmu Georg Wendell. Ta prováděla elektroinstalace a zajišťovala pro další stavby i svářecké práce. Pracovalo v ní kromě německého šéfa 22 Čechů a několik ruských válečných zajatců. Z dokumentů a fotografií, které nám poskytly čtyři rodiny potomků, kterým tímto děkujeme, můžeme dobře zrekonstruovat jejich tamní život.

Češi zde pracovali jednu desetihodinovou směnu, bydleli v pracovním táboře, kde se také stravovali.  Po městě se směli po práci volně pohybovat. Život v Trondheimu mladým dělníkům nabízel i mnohá další společenská a kulturní vyžití, o které byli ochuzeni ti, kteří byli přiděleni na práci mimo město. Češi navázali kontakty a známosti s místními Nory a dívkami, chodili do biografu a občasně si mohli ve městě nakoupit jídlo a drobnosti ze svého žoldu. Organizovali si i vlastní zábavy.

Asi největší nebezpečí zažili při bombardování města 25.3. 1943, při kterém zahynulo i několik pracovníků. Jejich ostatky jsou pohřebné na hřbitově v Trondheimu.

Několikrát do roka byli vysláni na několika týdenní montáže do okolních přístavů. Tam bydleli rovněž v lágrech.

Část dělníků byla na podzim roku 1944 z Trondheimu stažena do Říše, většina z nasazených se dočkala konce války ve městě. Skupina od firmy Wendell odjela hned po osvobození do Osla. Zde nečekala na společný návrat do Československa, který byl organizovaný čs. repatriačními úředníky, ale na vlastní pěst se přidala k sovětskému repatriačnímu transportu. Po dvou měsících krkolomné cesty přes Rusko se vrátili domů. Mnozí si po návratu dopisovali s norskými přáteli.

Dobové snímky a dokumenty pocházejí z pozůstalosti pana J. Lébla, J. Ptáka, J. Řehoře a dalších.

Přinášíme další medailonky nasazených v Norsku (navazují na již zveřejněné), které vznikaly v letních měsících za pomoci rodin a příbuzných Noráků. Děkujeme za milou spolupráci, úžasné příběhy a materiály. A také za trpělivost při zpracování. V posledním měsících se nám sešla spousta podnětných materiálů!

Benjamin Šíma  (*1921 ‒ †1990) se narodil v Čekanicích u Tábora a vyrůstal spolu se svými dvěma sestrami v protestanské rodině. Pevná víra v Boha ho provázela celým jeho životem. V říjnu 1942 byl totálně nasazen k organizaci Todt na práce do Norska. V jednom ze svých prvních dopisů napsal: „Můj konečný cíl je asi 1000 km za polární kruh. Tam, kam já jedu, je jen polární záře, ½ roku tma a  ½ roku světlo…“  Ve přístavní městečku Skibotn pracoval jako dělník, hledač min, saniťák, pomáhal v kuchyni.  Dále viz zde.

 

Jaroslav Buchtík (*1920 ‒ † 2010)  se narodil  jako předposlední ze 13 - ti dětí. Rodiče mu umožnili rodiče vzdělání na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Pak mu určili cestu kněžského vzdělání na bohosloveckém semináři (jeho dvě sestry byly řádové sestry). Do toho začala německá okupace a v listopadu 1942 povolání na pracovní úřad.  Jaroslav byl určen 250km za polární kruh do Harstadu – severně od Narviku ke stavební firmě Hermann Schaefer. Spřátelil se s Norkou Ingrid Kristoffersen později provdanou Strøm.  Rodinu Strøm navštívil s manželkou v roce 1965. Z této návštěvy si přivezl i tahací harmoniku, kterou si tam za války zakoupil a celých 20 let na něj u u rodiny Strøm čekala.  Jeho syn se pak na ni v dětství učil hrát. Další info: zde.

Jiří Mlíka  (*1921 ‒ † 1951se narodil v Horním Jelení.  Jako všichni narození v roce 1921 byl totálně nasazen na práce do Říše. Dne 7. 12. 1942 odjel transportem přes Berlín do Štětína, odkud lodí Urundi do Osla. Odtud pak železnicí přes Trondheim do správního střediska Mo i Rana. Zde byl přidělen spolu s desítkami Čechů k německé stavební firmě Arge Stallmann. Pracoval jako pomocný dělník a posléze jako pekař. V Norsku zůstal až do konce války. Další informace ...

Václav Vlach (*1921 ‒ † 1996) se narodil v Dolní Rozsičce. V sedmi letech se přestěhoval do Velkého Meziříčí ke své tetě – ta ho s manželem adoptovala. Vyučil se v oboru mědikovectví a instalatérství. V říjnu 1942 byl povolán jako mnozí jeho vrstevníci na práce do Říše.  Odjíždělo se mu tam tehdy těžce, neboť zde nechával svoji velkou lásku Anežku. Když po 8 měsících domů přijel domů na dovolenou (v září r. 1943), tak spolu uzavřeli sňatek. Pokračování zde.

Jaroslav Kadlec (*1922 ‒ †2013)  pocházel z 12 sourozenců a začal se učit řezníkem. V roce 1943 dostal povolání na práci do Říše.  Na své pracoviště do Harstadu za polárním kruhem se dostal až v březnu 1943. Stýkal se tam s Francouzi i Nory, se kterými si také později dopisoval. V roce 1944 odjel domů na dovolenou, ze které se nevrátil. Podařilo se mu prodlužovat nemocenskou, a to díky ochotnému německému lékaři v Letovicích, který byl později zatčen. Doma se skrýval až do konce války. Po válce nastoupil jako řidič do výrobny limonád Augustina Konráda v Olešnici na Moravě. Dále zde:

Karel Novotný (*1923‒ 1971) se narodil v Kobylí na Moravě (okres Břeclav). Po vyučení strojníkem v roce 1940 byl jako sedmnáctiletý  přidělen z pracovního úřadu do Říše. Od roku 1940 do 1942 byl zařazen k firmě Funke & Co do Drážďan-Freitalu na výstavbu dálnice do Salzburku, po půl roce do oblasti Brjansk v Rusku. Poté byl převelen na práce do středního Norska ke stejné firmě do Mo i Rana. Pracovní i životní poměry byly značně náročné.  Dne 5. 12. 1944 spolu se deseti Čechy utekl z pracoviště do Švédska. Podle jeho vyprávění byl přechod v horách velmi náročný a trpěli hladem. Ve Švédsku byl zaměstnán v  dolech Nyvogn. Na československé legaci ve Stockholmu se přihlásil jako dobrovolník do československé zahraniční armády v Británii.  O dalším pohnutém osudu si přečtete zde.

Útěkáři z nucené práce v  Norsku ve Švédsku v doprovodu s přáteli. Z archivu rodiny Karla Novotného, Kobylí.

Nuceně nasazení čeští dělníci, kterým se podařilo uprchnout do Švédska, nalezli v této zemi pomoc, a to jak ze strany švédských orgánů, tak i diplomatů a úředníků československé exilové vlády, kteří ve Švédsku pololegálně působili. Švédské úřady s nimi neoficiálně spolupracovaly a například tolerovaly československé cestovní pasy a potvrzení, vydaná jménem exilových československých orgánů.

Uprchlíci z nuceného nasazení se, pokud měli zájem o pomoc československých úředníků, museli podrobit vojenskému odvodu. Nešlo přitom jen o administrativní formalitu, neboť v průběhu času se našel způsob, jak dopravit odvedené dobrovolníky do Velké Británie, kde působily československé vojenské jednotky.

Švédsko, jako neutrální země, po celou dobu války udržovalo sporadické letecké spojení se svobodným světem. Pochopitelně však jen v rozsahu, který byly obě válčící strany ochotny tolerovat. O vzácné letenky tedy soupeřili především vojáci, příslušníci tajných služeb, kurýři a obchodníci. Přesto se touto cestou podařilo do Británie dostat přibližně stovku dobrovolníků pro službu v československé armádě.

Mezi všemi prozatím zdokumentovanými 95 československými dobrovolníky, přepravenými za války letecky ze Švédska do Británie, se podařilo doložit 25 osob, evidovaných v kartotéce Organizace Todt v Norsku.

Prvních pět  (Josef Berný, Mojmír Genzer, Jan Jansa, Josef Matuška, Antonín Vaněk) se do Británie dostalo v říjnu a listopadu 1944. Po nutných administrativních úkonech byli všichni zařazeni do československé armády. Prošli základním výcvikem, po kterém následovalo přidělení ke konkrétním jednotkám. Dva z nich, Jan JansaMojmír Genzer, byli na samém počátku ledna 1945 vybráni ke službě u pozemního personálu letectva, zbylí tři na jaře 1945 odjeli k Čs. samostatné obrněné brigádě (ČSOB), která na pobřeží průlivu La Manche obléhala obklíčenou německou posádku přístavu Dunkerque. Dalších 19 „Noráků“ se ze Švédska do Británie dostalo až v závěru dubna a průběhu května 1945 – příliš pozdě na to, aby ještě stihli bojové nasazení.

Po válce se „Noráci“ v řadách svých jednotek postupně vraceli do vlasti, kde se většina z nich do konce roku 1945 dočkala propuštění do civilu.

Seznam Čechoslováků z nucené práce v Norsku do čs. armády v Británii.

Příjmení Jméno Rok Místo narození odlet ze Švédska do Británie prezentace u čs. armády zařazení k operační jednotce
Bastl Rudolf 1922 Řevnice, okres Praha 28.4.1945 7.5.1945
Bayer Václav 1922 Bernartice nad Odrou, okres Nový Jičín 8.5.1945 16.5.1945
Berný Josef 1922 Vysoké Veselí, okres Nový Bydžov 29.11.1944 14.12.1944 ČSOB, III.dělostřelecký oddíl; 5.3.1945
Čejka Miloslav 1910 Kolín, okres Kolín 10.5.1945 19.5.1945
Genzer Mojmír 1923 Tichá, okres Místek 26.10.1944 13.11.1944 Letecká skupina; 311. peruť, 7.3.1945
Houska Václav 1921 Žehušice, okres Čáslav 28.4.1945 7.5.1945
Houska Vojtěch 1919 Tučapy, okres Tábor 12.5.1945 28.5.1945
Jansa Jan 1923 Cizkrajov, okres Slavonice 24.10.1944 8.11.1944 Letecká skupina; 311. peruť, 7.3.1945
Jirásko Ladislav 1922 Nová Paka 8.5.1945 15.5.1945
Klč František 1921 Břeclav, okres Hodonín 1945 19.5.1945
Kolář Karel 1922 Michálkovice, okres Frýdek 9.5.1945 24.5.1945
Kozler Václav 1920 Zderaz, okres Podbořany 12.5.1945 28.5.1945
Kučera Josef 1922 Brno-Židenice 5.5.1945 15.5.1945
Matuška Josef 1920 Rodov, okres Dvůr Králové nad Labem ? 1944 13.11.1944 ČSOB, Ženijní rota; 18.4.1945
Orság Rostislav 1922 Žádovice, okres Kyjov 5.5.1945 15.5.1945
Ožana Miroslav 1923 Michálkovice, okres Frýdek 5.5.1945 15.5.1945
Pačes Vilém 1911 Vyžlovka, okres Český Brod 9.5.1945 24.5.1945
Plavec Jaroslav 1914 Kněžice, okres Jihlava 8.5.1945 17.5.1945
Polák Lev 1923 Opava, okres Opava 10.5.1945 24.5.1945
Sluka Antonín 1906 Syrovín, okres Kyjov 8.5.1945 19.5.1945
Šustr Karel 1921 Křetín, okres Boskovice 5.5.1945 15.5.1945
Václavínek Ludvík 1926 Ostravice, okres Místek 5.5.1945 15.5.1945
Vaněk Antonín 1922 Bělice, okres Benešov 29.11.1944 14.12.1944 ČSOB, III.dělostřelecký oddíl; 5.3.1945
Voler Josef 1921 Líně, okres Stříbro 4.5.1945 24.5.1945

 

Fotografie: Václav Bayer s dalšími dobrovolníky během výcviku v Anglii u Náhradního tělesa v Southend-on-Sea (archiv Kronika města Bernartice nad Odrou)

 

Další materiály a zdroje:

Záznam o službě Genzera Mojmíra u čs. letectva (tzv. Letecká karta). Vojenský ústřední archiv, dostupné zde.

Webové stránky Noraci.cz: „Jan Jansa z nasazení v Norsku do čs. armády v Británii“ 26. 7. 2020

Životopisné údaje Václav Bayer. Webové stránky Noraci.cz, Databáze osob, 2021.

 

Zpracoval: dr. Zdenko Maršálek

 

Přinášíme deset životopisných medailonků nasazených. Děkujeme rodinám za pomoc při jejich sestavování.

35. Jaroslav Pikora

Jaroslav Pikora se narodil 1. 8. 1906 ve Valteřících. Před válkou pracoval jako lesní úředník u hraběte Haracha, kde se seznámil se svou ženou. Podle jeho vyprávění byl nasazen v Narviku v letech 1943 - 1945. Domů se vrátil 8. 8. 1945. Po válce pracoval také jako lesní úředník ve Vrchlabí a v rámci po únorových reorganizací v lesním hospodářství byl překládán na různé lesní závody v Čechách, a to až do odchodu do důchodu.

(není veden v Kartotéce zahraničních dělníků Organizace Todt)

34.  Ladislav  Hajný

Po dovolené se obával návratu do Norska, a proto podstoupil fiktivní operaci slepého střeva.

 

33. Jaromír Šimr 

Dosud žijící nasazený z Norska. Žije na Plzeňsku a má 98 let.

 

32. Josef  Prášek 

Katolický kněz, který zůstal ze všech nejdéle v Norsku. Po roce 1948 byl vězněn. Na srazech Noráků sloužil mše za zemřelé kamarády.

 

30. Hořák Jan 

Ve velkých mrazech mu omrzly nohy a do práce ho vozili na saních.

 

29. František Teplý

O nedostatečné stravě s humorem rodině vyprávěl: " Někteří snědli třídenní příděl  hned první den a s oblibou pak ostatním říkal „ My máme hlad jen dva dny a vy všechny tři“.

28.  Miroslav Brzobohatý

 

27.  František Chloupek

V Narviku se scházel s norskou přítelkyni Nellou a učil ji česky.

 

26. Vlastimil Židlický

V Berlíně byl přidělen na práce do Norska k firmě Laule & Kirchenbauer  na ostrov Engeløy jižně od Narviku, kde se stavěla dělostřelecká baterie Dietl a obranné bunkry.

 

25.  Toman Jaroslav 

Jako geodet získal praxi při vyměřování tunelů

.

(Z pozůstalosti nasazených).

Disertační práci nazvanou„Norwegeneinsatz 1940–1945. Pracovníci Organizace Todt v Norsku a stupně nátlaku“ napsal norský historik Gunnar D. Hatlehol během studií na Univerzitě v Trondheimu a obhájil ji v roce 2015. Práce psaná v norštině je to první ucelenou studií na téma nucená práce cizinců v Norsku. Jedna z kapitol pojednává o dělnících z Československa a odkrývá pozadí zaměstnávání Čechoslováků u německých firem a plány nacistického Německa do Norska dopravit až 5.000 Čechoslováků.

Autor nashromáždil z archivů v Norsku, Švédska a Německa velké množství materiálů, přesto však doufá, že se mu podaří vypátrat další cenné dokumenty. Cílem dr. Gunnara D. Hatlehola je seznámit problematiku českých Noráků primárně norské publikum. Z tohoto důvodu velice rád ocení pomoc "z venčí", která by mohla upozornit na další, doposud neprobádané, příběhy Čechoslováků v Norsku.

V současnost připravuje na toto téma rozsáhlou publikaci, která by měla vyjít tiskem v roce 2021. V knize rád využije nové materiály, které se k nám dostávají od potomků nuceně nasazených.

 

(Fotografie byla pořízená v říjnu 2019 během návštěvy českých a norských badatelů v Národním archivu v Norsku).

Během dubna 2021 jsem poslali poštou kolem 180 dopisů určeným potomkům nasazeným. Žádáme je, zda bychom mohli nahlédnout do rodinných pozůstalostí a podívat se na dobové fotografie a materiály z Norska, které mnozí doma stále uchovávají po svém otci či dědovi.

Píšeme na adresy, které jsme nalezli v archivu Dočasného sekretariátů Noráků v Havlíčkově Brodě a také na adresy zaznamená v denících a památnících nasazených. Je nám jasné, že mnohé z nich již nejsou platné, ovšem věříme, že část potomků stále bydlí na stejné adrese jako dříve jejich otec či dědeček. Míříme zvláště na věkovou skupinu, která používá tradiční formy komunikace.

V polovině dubna jsme rozeslali padesátku dopisů. Odezvu jsme dostali od dvanácti příbuzných, zatímco dvacet dopisů se vrátilo zpět na Univerzitu Karlovu. V dalším týdnech jsme rozeslali dalších stovku dopisů. Poslední část dopisů pošleme na začátku května.

Brzo přineseme i ukázky materiálů, které se k nám dostávají.

Děkujeme všem rodinám, které se s námi telefonicky či přes e-mail spojily.

 

 

Vnuk Jaroslava Ševčíka se s námi zkontaktoval v létě 2021 a nabídl nám k výzkumu dědečkovo fotoalbum. Jaroslav Ševčík byl nasazen v daleké Altě, 200 km od severní hranice s Finskem, u hamburské firmy Ohlendorff'sche Baugesellschaft, spolu s dvacítkou Čechů.

Při předání alba vnuk Petr sdělil, že mnoho informací o nasazení dědy v Norsku nemají. Nikdo z rodiny, kdo by si něco pamatoval, dnes již nežije, a tak pátrá v archivech.

Dochované a výborně zachované album vypovídá mnohé o práci Čechů v Altě, dokresluje vztahy na pracovišti i mimo něj, jakož i dokumentuje pevné přátelství mezi českými kamarády.

Jedinečné jsou i fotografie z období po kapitulaci, kdy Češi trávili volný čas poznáváním krásného okolí a ve společnosti s norskými dívkami. Unikátní jsou jednak snímky ze  sběrného tábora v Bardufossu, kde české pracovníky navštívili i českoslovenští repatriační důstojníci, kteří v červnu přijeli z Británie, a také snímky z průběhu repatriace, například z nástupu na repatriační loď Spree, která převezla na konci srpna 1945 největší počet Čechoslováků z Osla do Brém.

Část snímků jsme dostali od vnuka pana Ševčíka dříve e-mailem a použili jsme je na výstavě Posláni na Sever. Nyní jsme mohli všechny snímky oskenovat ve vysoké kvalitě a se souhlasem vnuka pana Ševčíka je zveřejňujeme i zde pro Vás. Další využijeme i v chystané publikaci Posláni na Sever, která vyjde s mírným zpožděním v průběhu roku 2022.

(Pozůstalost po Jaroslavu Ševčíkovi, Nový Bor).

 

 

 

Připravujeme fotoarchiv dobových fotografií Noráků. Fotografie 11 mužů nasazených na práce v trondheimském přístavu nám laskavě poskytlo Muzeum Sverreborg v Trondheimu. Fotografie jsou uložené v osobním archivu norského fotografa Schrødera (Sverresborg Trøndelag Folkemuseum).

Další fotografie viz Databáze fotografií

Dne 11. 5. 2021 jsme navštívili dceru pana Františka Šace v Rýmařově. Doma po tatínkovi uchovává bohatou fotografickou pozůstalost. Pan Šac byl nasazen na stavbu železnice a přístavišť v oblasti Mo i Rana,  Mosjøen ale i daleko na severu v Repparfjord a Nordreisa.. V Norsku strávil téměř tři roky.

Domů si přivezl bohatou sbírku fotografií, pohledů, prospektů a norské publikace. Své poklady vozil v devadesátých letech pravidelně i na srazy Noráků do Havlíčkova Brodu.

Zde zveřejňujeme výběr fotografií z Norska a ze srazů Noráků.

Životopisný medailonek pana Šace, zde.

 

Zdroj: Rodinný archiv, Rýmařov.

 

Dne 2.2. 2021 nás navštívil pražský sběratel, který má ve své sbírce fotografickou pozůstalost po Františku K., který byl nasazen v okolí Narviku, a to na ostrově Engeløy. S laskavým dovolením zveřejňujeme zde skupinové fotografie Čechoslováků a momentek z válečného Narviku a pracovního nasazení.

Fotografie znázorňují rozbombardovaný Narvik (z bitvy o Narvik v roce 1940).

A zajímavé jsou pak momenty z práce na ostrově Engeløy, kde  působilo několik desítek Čechoslováků na stavbě zázemí pobřežního opevnění, tzv. baterie Dietl.

 

(Fotografie: Soukromá sbírka, Praha)

 

Na začátku srpna 2020 nás navštívila pravnučka Jaromíra Rabušice a přinesla pradědečkovi fotografie z jeho nasazení v nejsevernější severu Norska v oblasti Alta. Tato oblast se stala strategickým místem pro vstup německých vojsk do Finska a na sovětskou frontu. Pan Rabušic tam byl nasazen s dalšími šesti Čechy. Dostal se i do vnitrozemí kraje Finmarky a setkal se i s původními obyvateli - dnešními Sámy. Jedná se skutečně o unikátní snímky!

Děkujeme rodině za zapůjčení fotografií. Naši norští kolegové právě zjišťují, která přesně místa jsou na fotografii.

(Z archivu rodiny Minaříkové a Trechové)

 

 

Na základě výpovědi  kamaráda pana Jaromíra přinášíme (dne 20.3. 2021) další informace k nasazených Čechoslovákům v OBL Alta.

(ČNFB, nadační fond)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na konci září 2021 nás navštívil vnuk pana Františka Hejdy z Jižních Čech. Jeho děda byl nasazen v Trondheimu. Jako malému mu dal ochutnat smažená racčí vejce, aby věděl, co v dobách nouze za války v Norsku jedl. S kamarády také chytali a jedli ondatry.

František Hejda původem z Pohoří byl ročník 1904, a tudíž o dvě dekády starší než většina nasazených Čechů v Norsku. Na nucenou práci jel údajně jako náhradník za jiného hocha z movitější rodiny ve vesnici. Povoláním byl truhlář a v Trondheimu byl umístěn u firmy Sager und Woerner. Dělal tam i rakve pro mrtvé.

Podle rodinných pamětí se pan František k nasazení v Norsku moc nevyjadřoval. Ovšem dosud si pamatují příběh, jak děda dal jednomu ruskému zajatci, který byl za ostnatým drátem, chléb. Říkal mu, ať neutíká. On se však rozběhl a strážný ho zastřelil. V noci nesl mrtvého do márnice a přitom světélkoval. Pracoval totiž s fosforem. (V Trondheimu fungovalo údajně pracoviště, kde se fosforem označovaly přístroje, které se montovaly do bombardérů pro noční lety).

Vnuk pana Hejdy přinesl sbírku asi 100 fotografií. Většinu kamarádů z fotek se mu podařilo identifikovat. Zde přinášíme výběr z nich.

Děkujeme vnukovi pana Hejdy za ochotu sdílet s námi dědův příběh a jeho fotografie.

Na fotografiích z Norska jsou uvedena tyto jména:
1/  Bohůněk Josef
2/  Čala Miloslav
3/  Dočekal Jaroslav
4/  Doupovec Rostislav
5/  Folgner Bohumil
6/  Hamberger František
7/  Hammer Jan
8/  Holub Antonín
9/  Hrazdica Karel
10/Herec Vladimír
11/Kapar Jan
12/Kašný Antonín
13/Kavlík František
14/Koudela Josef
15/Krátký Jaroslav
16/Kubíček Miroslav
17/Kubíček Bohuslav
18/Kulstrunk Leon
19/Kylián Ludvík
20/Levora Vojtěch
21/Marek Miroslav
22/Plaček Václav
23/Pleva Emil
24/Řehůřek Josef
25/Sirotek Jaroslav
26/Sirotek Jaromír
27/Šišák Otakar
28/Skoupý František
29/Truksa Bohuslav
30/Vlach Václav
31/Zdeněk Antonín
32/Frk Bohumil.

 

Životopis pana Františka Hejdy zde.

Dne 6. 5. 2021 jsme započali 10-denní cestu po 10 rodinách pamětníků, kteří se nám ozvali na naší výzvu o poskytnutí materiálů z Norska. První návštěva proběhla u pana Antonína Marka ve Vraném nad Vltavou.

Pan Marek dohledal v kůlně staré fotografie z totálního nasazení svého otce v  Trondheimu. Ten byl přidělen k největšímu zaměstnavateli nuceně nasazených Čechoslováků, k firmě Sager und Woerner. V Trondheimu pracoval téměr tři roky.

Domů se vrátil až v září 1945. Sestra s matkou, které o něm neměly dlouho žádné zprávy, si myslely, že se už z války nevrátí a nechaly ho prohlásit za nezvěstného a přepsat na sebe rodinný majetek. Pan Marek odešel do Sudet začít nový život. Další etapu jeho pohnutého životního příběhu si můžete přečíst v databázi nasazených, viz zde.

Zde vybíráme fotografie Čechoslováků z Trondheimu, jejich norských přátel a dále snímky z pracovního prostředí i z volnočasových aktivit nasazených.

Fotografie pocházejí z archivu pana Antonína Marka, syna, Vrané nad Vltavou. Děkujeme za jejich zapůjčení.

Plánujeme jejich kvalitní naskenování, ovšem to až v připravované publikaci o Norácích, která by měla vyjít na podzim 2021.

Vánoce prožité daleko od domova a od svých blízkých byl jeden ze smutnějších zážitků nuceně nasazených Čechů v Norsku. Tento týden se s námi spojil vnuk Františka Teplého, v jehož pozůstalosti se dochovaly vánoční pohledy a přání. Ty zasílal svým třem dětem do protektorátu.

František Teplý patřil k jedné pětině nasazených, kteří byli starší než většina nasazených ročníků 1921 - 1924. Doma musel zanechat svou manželku, dva malé syny a dcerku. Těm z dalekého Norska posílal vánoční přání s norskými skřítky. A to celkem třikrát  v roce 1942, 1943 a 1944.

Dovolujeme si popřát radostné Vánoce Vám všem  – potomkům i přátelům Noráků  – s přáním, aby Vaše rodiny prožili Vánoce pospolu, ve zdraví, klidu a míru!

 

Děkujeme rodině pana Františka Teplého za povolení sdílet rodinné vzpomínky a  památky na Norsko.

 

 

 

 

 

Dne 17. května se v Norsku slaví národní svátek. Přinášíme ukázku dobových fotografií z první poválečné oslavy ze 17. 5. 1945, které se aktivně a s radostí zúčastnilo několik stovek Čechoslováků.

U této příležitosti zdravíme naše norské přátelé a kolegy v Trondheimu, Narviku, Oslo, Trondenesu i Engeløy i v Praze. Gratulerer med dagen!

 

Oslavy v Narviku, 17. 5. 1945

Oslavy v Trondheimu, 17. 5. 1945

Rodinný archiv Luka nad Jihlavou a Praha.

U příležitosti výstavy v Plzni pátráme společně s Vědeckou a studijní knihovnou  po osudech nasazených v Plzeňském kraji.

Seznam nasazených z Plzeňska v Norsku:

* jména i místa mohou být zkomolena, neboť jsou rekonstruována na základě poněmčených materiálů

 

Víte o někom z těchto mužů? Spojte se s dr. Vendulou V. Hingarovou na e-mailu: noraci@ff.cuni.cz

Potřebujeme ověřit jméno a  místo narození. Příbuzní mohou vytvořit životopisný medailonek, který bude zveřejněn na tomto webu. Dále pátráme po materiálech a vzpomínkách z Norska.

 

Děkujeme za spolupráci v pátrání  Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje.

Sken z alba dokumentuje pohřeb Miroslava Prétla z Plzně, který zahynul v důsledku pracovního úrazu půl roku po  příjezdu do Trondheimu. O panu Prétlovi nemáme kromě těchto snímků  žádné další informace.

(Snímek nalezen v pozůstalosti Josefa Lébla z Černošic u Prahy).

 

Francouzské i české vysílání Českého rozhlasu, krátké články  i soubornější studie představují výstupy projektu Česko-norská memorabilia, a to od podzimu 2019 do léta 2021. Fondy EHP, tzv. norské fondy, který projekt spolufinancují, mají přísnou agendu, co se týče šíření výsledků projektu v mediích a na sociálních sítích. Náš tým není v této agendě dostatečně zběhlý, ale učíme se s těmito požadavky pracovat.

Pandemie výrazně zpomalila naše plány a výstupy, ovšem budeme mít na jejich realizaci ještě jeden rok navíc. Projekt bude prodloužen, a to až do léta 2022.

Soupis mediálních výstupů (10/2019- 6/2021):

1. Český rozhlas Plus odvysílal dne 22. 5. 2021  55-minutový pořad na téma Nucená práce v Norsku. Poslechnout si ho můžete na stránkách rozhlasu zde.

 

2. Francouzská redakce Radio Prague International připravila pořad ve francouzštině o Norácích a o našem  výzkumu, vstup zde.

3. Oběžník Mozaika vydávaný Domem zahraničních služeb při MŠMT, představuje projekt v rubrice Dobrá praxe (květen 2021). Ke stažení zde.

4. Podcast DZS o zákulisí projektu a o našich studentech je zveřejněn zde.

5.  Skandinávský dům, kulturní nezávislé organizace informuje o našem projektu na svém webu a ve dvou FB příspěvcích.

6. Narvické noviny FREMOVER zveřejnily unikátní snímky  z poválečného Narviku zaznamenané jedním z nasazených v červnu 1945. Redakci je poslali naši norští kolegové, kterým jsme ji snímky poslali k identifikaci (článek byl publikován 4/11/2020).

ke stažení zde: 2020-11-04_Fremover_-_04-11-2020_print

7. Arktický festival v Praze představil projekt o Norácích v  prosinci 2019. Putovní výstava zahrnovala panel nazvaný  "Nedobrovolně v Arktidě", který představil i první materiály z Norska.

 

Další drobné výstupy, na kterých se podílíme:

hesla na Wikipedii:

Baterie Dietl

Pevnost Trondenes 

portál fanger.no  je databází vězňů vězněných norských  koncentračních táborech a káznicích v Norsku během druhé světové války. Norským kolegům pomáháme vytvořit a zpřesnit hesla k vězněným Čechoslovákům, a to v káznici Falstad a v koncentračním táboře Grini.

 

Odborné příspěvky:

1. Dějiny a současnost, březen 2020, tematické číslo Nucená práce pro Říši

2. Paměť a dějiny, článek Kartotéka totálně nasazených v Norsku, květen 2020

ke stažení zde: Kartotéka_totálne_nasazených_v_Norsku_Hingarová_PD_1_20_s103-112

3. Prezentace na odborné konferenci Setkání Bohemistů v Mnichově (Bohemisten-Treffen), 6. 3. 2020.

 

V přípravě:

Na publikaci čeká odborná studie v norštině ve speciálním čísle historického časopisu Trondhjemske Samlinger, který je zaměřený na události II. světové války v Trondheimu. Náš článek, na kterém se podílel  česko-norský tým historiků, představuje nucenou práci v Trondheimu z pohledu nasazených Čechoslováků. Publikace vyjde na podzim 2021.

 

 

Přinášíme souhrn mediálních zpráv a článků, které referují o Norácích. Tato část  navazuje na příspěvek č. 1 a shrnuje období srpen až říjen 2021.


Říjen 2021 / 19. 10./ Radio Prague International, anglické vysílání Českého rozhlasu zveřejnilo reportáž o nasazených Češích v Norsku: ‘Noráci project traces fate of Czech men forcibly deployed in Norway during WWII.

V angličtině si ji můžete poslechnout či přečíst zde: https://english.radio.cz/noraci-project-traces-fate-czech-men-forcibly-deployed-norway-during-wwii-8731668

Reportáž vzbudila zájem i na Facebooku Radio Prague.


Září 2021

Časopis: Živá historie, č. 10, článek Z protektorátu do Arktidy, s. 34–38.


22.9. 2021

UK-Fórum, Magazín Univerzity Karlovy,  Článek Noráci připomínají neznámé příběhy Čechů za války


14. 9. 2021

Internetové noviny Aktuálně.cz přinesly v Domácí rubrice příspěvek o výstavě Posláni na Sever s rozsáhlou fotogalerií (116 fotek)

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foto-temne-galeje-na-severu-pribehy-cechu-kteri-byli-nucene/r~2077413c0fc511ec98380cc47ab5f122/


9.9. 2021 Arktický festival: Dny české vědy, Palác Akropolis.

Přednáška dr. Vendula V. Hingarové: Češi v norské Arktidě


13.08.2021 

Příspěvěk na webu Diku pod názvem Z Čech do Belevag: Česko-norská spolupráce o nucené práci Čechů v Norsku za druhé světové války

Norská koordinační kancelář pro mezinárodní spolupráci (DIKU) pro norské vzdělávací instituce zveřejnila rozhovor s naším norským partnerem prof. Hans Otto Frølandem, který rozsáhle hovoří o mezinárodní spolupráci na noráckém projektu.

https://diku.no/programmer/eoes-midlane-utdanningssamarbeid-med-tsjekkia/fra-boehmen-til-berlevaag-et-norsk-tsjekkisk-samarbeid-om-tsjekkiske-tvangsarbeidere-i-norge-under-andre-verdenskrig


Sledovanost webu Noraci.cz / září-říjen 2021

 

Přinášíme přehled mediálních zpráv o projektu Noráci, kterému věnovaly pozornost hlavní i lokální media jako Česká televize, Mladá fronta i severy Seznam.cz a Aktualně.cz. Máme radost, že i toto cestou se o projektu dozvídají potomci, kteří se s námi spojují a poskytují k výzkumu další cenné informace a materiály.

 

18. 1. 2022 Český rozhlas Plzeň,  pořad Dobré ráno

Reportáž k výstavě posláni na Sever ve Studijní knihovně v Plzni.

zdroj: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/plzen/2022-01-18

(reportáž začíná v čase 06:48)

 

14. 1. 2022: Mladá Fronta Dnes / příloha Plzeňský kraj

článek: "Vyprávějí příběhy nuceně nasazených"

celý článek ke stažení zde: IDNES_Noraci.

 

9. 1. 2022 server Seznam.cz

"Vědecká knihovna v Plzni připravila výstavu o totálně nasazených Češích v Norsku"

zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/regiony-zpravy-plzensky-kraj-vedecka-knihovna-v-plzni-pripravila-vystavu-o-totalne-nasazenych-cesich-v-norsku-185300

2. 1. 2022 server: Aktuálně.cz, článek s fotogalerií 104 snímků

"Posláni na sever. Unikátní fotografie Čechů, kteří byli nuceně nasazeni v Norsku"

Zdroj: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foto-temne-galeje-na-severu-pribehy-cechu-kteri-byli-nucene/r~2077413c0fc511ec98380cc47ab5f122/

27. 12. 2021 Blanenský deník.cz

"Pro nacisty stavěli silnice a opevnění. V Norsku nasadili dělníky z jihu Moravy"

Zdroj: https://blanensky.denik.cz/zpravy_region/pro-nacisty-staveli-silnice-a-opevneni-v-norsku-nucene-nasadili-i-delniky-202112.html

 

14. 12. 2021 Česká Televize / Události /20:00

článek na ČT 24: "Noráci stavěli železnici i opevnění pro nacisty. Příběhy nuceně nasazených Čechoslováků v Norsku ožívají"

Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3414108-noraci-staveli-zeleznici-i-opevneni-pro-nacisty-pribehy-nucene-nasazenych-cechoslovaku

 

Přehled mediálních zpráv z dřívějšího období naleznete zde:

Kde se mluví a píše o Norácích? (2.část)

Kde se mluví a píše o Norácích?

 

Přinášíme přehled mediálních zpráv o projektu Noráci. Máme radost, že i toto cestou se o projektu dozvídají potomci, kteří se s námi spojují a poskytují k výzkumu další cenné informace a materiály.

 

6. 4. 2022: Paměť a dějiny č.2022/1

článek: "Na staveništi za polárním kruhem. V Norsku během druhé světové války nuceně pracovaly dva tisíce Čechů"

Zdroj: ps://www.ustrcr.cz/publikace/pamet-a-dejiny-1-2022/

13. 3. 2022: Brněnský deník.cz

on-line článek "Nuceně na sever: podívejte se na výstavu v Brně o totálně nasazených Norácích"
Zdroj: https://brnensky.denik.cz/kultura_region/vystava-o-totalne-nasazenych-v-norsku-20220311.html

 

 

10. 3. 2022, Český rozhlas. Studio Brno,  pořad Vysíláme Vesele i Vážně

Rozhovor s dr. Vendulou Hingarovou o Norácích a o výstavě Posláni na Sever, toho času prezentované  v Brně.

(reportáž proběhala v čase 14.45-14.50)

 

11. 2. 2022 Břeclavský deník.cz

on-line článek: "Dřeli v krutých podmínkách. Osudy nuceně nasazených Noráků ožijí i v Kobylí"
Zdroj: https://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/dreli-v-krutych-podminkach-osudy-noraku-oziji-i-v-kobyli-20220211.html

 

 

Přehled mediálních zpráv z dřívějšího období naleznete zde:

Kde se mluví o Norácích? - 3. část

Kde se mluví a píše o Norácích? (2.část)

Kde se mluví a píše o Norácích?

 

Dne 27. 9. 2022 představili autoři potomkům Noráků, akademické obci, jakož i novému norskému velvyslanci publikaci Posláni na sever. Akce se zúčastnilo přes 40 osob. Dorazili zájemci z Brna, Tábora i z Kolínska. Nejdelší cestu měl pan John-Henrik Johansen z Osla, který se zajímá o osudy Noráků od 90. let. Představení knihy se zúčastnili i norští historici z Univerzity v Tronheimu, kteří budou následující rok připravovat na toto téma výukové materiály  pro norské studenty.

Zvláštní poděkovaní patří kapele Missa za skvělé hudební doprovod a  dojemnou četbu vzpomínek nasazených.

Díky i za příjemné moderování a báječné fotografie panu Vojtěchu Vlkovi.

 

Dne 3. 4. 2020 byl plánováno odborné kolokvium na téma Nucené práce ve Skandinávii v prostorách Filozofické fakultě UK v Praze. Z důvodu pandemických opatření se setkání česko-norských badatelů nemohlo konat a je přesunuto na později.

Dcera pana Josefa Lébla z okresu Praha-západ uchovává na půdě rodinného domu tatínkův kufr z války. Je plný vzpomínek na Norsko. Obsahuje pohlednice, knihy, mapy, deníky i dopisy z domova, dokonce i telegram k narozeninám od jeho norských přátel adresovaný do lágru v Hemne u Trondheimu. Neuvěřitelný poklad! Unikátní dobové materiály nabízí jedinečný pohled na každodenní život, radosti i strasti z totálního nasazení v Norsku. Děkujeme ze srdce paní Jarmile, dceři pana Lébla, že nám materiály poskytla k dalšímu výzkumu!

Emil Tůma z Nové Paky se z nuceného pracovního nasazení v Narviku vrátil s novým kufrem. Ten původní byl na cestě lodí do Narviku poničen, a tak si v Narviku nechal zhotovit nový. Chybějící kovový zámeček a panty mu poslala rodina z Podkrkonoší až za polární kruh. Syn pana Emila stále uchovává narvický kufr v rodinném domě v Nové Pace. Kufr je plný válečných dokumentů, fotografií a rodinné korespondence. Pan Tůma mladší se před několika lety do Narviku sám vydal. Chtěl vidět a dozvědět se, kde přesně jeho otec dva roky pracoval a která místa jsou na fotografiích.

Na konci ledna 2021 nás pozval na návštěvu, abychom mohli materiály použít k dalšímu výzkumu. Se svolením rodiny zde proto můžeme přinést ukázku vybraných fotografií a dokumentů.
.
Fotografie a dokumenty: rodinný archiv M. Tůma, Nová Paka.

Syn pana Tůmy si přál zjistit více o fotografiích. Fotografie a dokumenty jsme poslali také našim norským kolegům, aby pomohli upřesnit některé detaily a místa.

Zde přinášíme výsledky pátrání (11.2. 2021).

Fotografie z Narviku pochází většinou z období boje o Narvik v roce 1940. Jedná se o fotografie pořízené různými fotografy, které pak byly poté rozmnožené a byly k dostání v obchodech v Narviku během války. Tyto fotografie získali i Čechoslováci, kteří se do Narviku dostali na přelomu roku 1942 a 1943 a stále viděli důsledky bojů.

Část zde zveřejněných fotografií nalezneme na DigitalMuseum.no - on-line platformě norských muzeí, které zde zpřístupňují své obsáhlé obrazové sbírky a archivy. Zde nalezneme také fotografii vraku německého letadla).

Další fotografie pocházejí z ostrova Engeløy (208 km vzdálený po silnici od Narviku), kde Němci stavěli baterii Dietl a další vojenské obranné stavby jako součást Atlanského valu. Pracovalo zde několik tisíc nuceně nasazených dělníků, včetně skupiny Čechoslováků, ke kterým patřil i Emil Tůma. V této oblasti byly pořízené i skupinové snímky Čechoslováků i snímky z okolní krajiny, kam dělníci ve volné chvíli chodili na výlet. Vojenské objekty foceny být nesměly, proto v pozůstalostech nacházíme jen omezený výsek ze života v Norsku.

 

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová

Zveřejňujeme díky vřelé spolupráci s potomky životopisné medailonky nasazených v Norsku. V prokliku naleznete stránku věnovanou každému muži a v ní osobní příběh nasazeného a i další zajímavosti ve spojitosti s nucenou prací. Zde jsme začali zveřejnovat dobové materiály jako fotografie, úřední listiny a ukázky z deníků či korespondence. Součástí stránky jsou i vybrané vzpomínky z pobytu v Norsku, které uchovávají v rodinné paměti jejich potomci.

Velké díky potomkům za pomoc se sestavováním medailonkům a poskytování materiálů z rodinné pozůstalosti.

 

50. Jan Kreysa (*1921 ‒ † 2004) z Horní Kamenic na Plzeňsku. Kvůli perzekuci s kolektivizací rodinného hospodářství nemohl psát do Norska kamarádům. Ti se ho snažili kontaktovat pomocí Červeného kříže.

49. Rokos Václav, (*1921  ‒ † 1995) z  Benešovska, nasazen v Kirkenesu. K jídlu dostávali  jen samé ryby. Firma ho za celý pobyt ani jednou nepustila dovolenou.

48. Deliš Jindřich, nar. 1912 z Plzeňska. Nasazen i přesto, že byl ženatý a měl malou dcerku. Po roce byl služby na přímluvu plzeňského zaměstnavatele zproštěn.

47. Kuta Jan (1922 ‒  1986) z Malenovic, nasazen v Bodø u firmy Arge Nordmark, pracoviště opustil a tajně odešel domů. Byl pro to vězněn.

46. Václav Štěpán (1919-1984) z Humpolecka, nasazen v Mo i Rana u firmy Arge Nordmark

 

Nasazení Češi v Kirkenesu.

 

Dne 15.2. 2021 nám rodina z Prahy Stodůlek poskytla fotografie po panu ing. Janu Herianovi, který byl nasazen do Norska. Nejdříve pracoval v Narviku u firmy Hermann und Schafel a po půl roce byl umístěn na práce do Harstadu na pevnost Trondenes. Tam Němci stavěli baterii Theo a bunkry jako součást Atlantského valu. Na stavbu této pevnosti byly nasazeny stovky dělníků z okupované Evropy, jakož i ruští váleční zajatci. Po skončení války se zahraničí dělníci vrátili do Narviku, kde oslavili konec války a také norský státní svátek 17. května. Repatriováni do vlasti byli na konci léta 1945.

Děkujeme rodině za poskytnuté materiály. Zde sdílíme fotografie včetně jmen kamarádů, se kterými pan Herian strávil v Norsku téměř tři roky.

(Zdroj: Pozůstalost Ing. Jana Heriana, CSc., Praha).

 

(Fotografie pocházejí z pozůstalosti Ing. Jan Herian, CSc., Praha. Jeho rodina udělila souhlas s jejich zveřejněním na portálu www.noraci.cz)

Zpracovala: dr. Vendula V. Hingarová

V polovině října 2020 nám přišel e-mail: "Dobrý den, můj otec byl totálně nasazen v Norsku, mám naskenovány nějaké foto z jeho pozůstalosti...  Je to asi 170 foto. Pošlu, pokud bude zájem."

Fotografie jsme velice uvítali, protože jsou z Narviku, klíčového místa pro válečnou okupaci Norska, kam směřovalo na nucené práce několik stovek Čechů.  Sbírka fotografií mapuje Narvik v prvních týdnech po ukončení války. Dokumentuje trávení času osvobozených Čechů (ti si např. organizovali fotbalové utkání, výlety do okolí a přátelili se s místními obyvateli). Snímky rovněž zaznamenávají každodenní život města těsně po válce a krásu okolní přírody. Češi zůstali po osvobození v Narviku celé dva měsíce. Bylo jich tam 108.  Dne 20. července 1945 byli dopraveni, spolu s další skupinou Čechoslováků ze severní oblasti Moen, na jih Norska, a poté repatriováni do Československa.

Za materiály panu Buchtíkovi srdečně děkujeme!

Posíláme je kolegům do Norska, aby nám pomohli identifikovat jednotlivá místa (informace z výsledku bádání dole).

Fotogalerie: Totálně nasazení Češi v Narviku první měsíce po skončení války. 

(Soukromý archiv Jaroslava Buchtíka, jr., Tábor)

Autor fotografií: J. Buchtík, st.

Životopis pana Jar. Buchtíka: zde

 

Fotografie z Narviku a okolí, květen-červenec 1945.

 

Místní obyvatelé, Narvik květen-červenec 1945

Pan Buchtik ml. má doma uchované negativy a jejich unikátnost potvrdili historici z Narvického muzea války.

Snímky vzbudily v říjnu 2020 značný ohlas i na diskuzním facebookovém fóru Narvik - før og nu (Narvik dříve a dnes).

Největší ohlas vzbudil snímek německého betonového bunkru-strážnice. Někteří diskutující považovali fotografii s bunkrem, která stojí dnes na rušné narvické ulici za upravenou, neboť nikdo z pamětníků si její existenci nepamatoval. Věrohodnost snímku potvrdili historici z Narvického muzea války z tajné válečné mapy Spojenců. O této události psal místní list Fremover (4.11.2020).

Dvoustránkový článek v norštině je ke stažení zde: 2020-11-04_Fremover_-_04-11-2020_print

Jsme rádi, že tyto fotografie se skrze náš projekt dostaly do Narviku a o 75 let později mají místním Norům stále, co říci.

Na konci února 2021 navštívila dr. V. Hingarová vnuky pana Holuba, Evu a Václava, v obci Luka nad Jihlavou. Vyprávěli o svém “dědouškovi” Antonínovi, který prožil válečná léta v Trondheimu a okolí. Hned na úvod se pochlubili dvěma páry pletených rukavic s norským vzorem, které Antonín přivezl z Norska a nosil je údajně dlouho po válce.

Prostřednictvím rodinným vzpomínek a dochované desítce fotografií, korespondenci i úředních dokumentů tak můžeme rekonstruovat další příběh nasazeného Čechoslováka v Trondheimu.

Norský příběh Antonína Holuba začal povolávacím rozkazem pracovního úřadu v Jihlavě ze dne 3. listopadu 1942. Za tři dny už seděl třiadvacetiletý malíř pokojů ve vlaku do Berlína, kde se dozvěděl, že je s dalšími odvedenci přidělen na práce do Norska. Doma zanechal svou dívku Růženku, které po dalšího dva a půl roku pobytu v Norsku posílal dopisy, pohledy a fotografie.

Pan Antonín byl přidělen na práce do Trondheimu u malířské firmy Hans Hemmer. V roce 1943 se několik měsíců stal pomocným dělníkem na stavbě ponorkového bunkru Dora – největší německé ponorkové základy na severu Evropy. Práce spočívala v prohlubování a zpevňování mořského dna. Dřinu a nebezpečné pracovní podmínky popsali i jiní čeští pracovníci.

Během roku 1944 byl poslán Organizací Todt na práce v okolí Trondheimu a posléze dále na sever do Mo i Rana. Během pobytu se dvakrát dostal domů na Jihlavsko v rámci několikatýdenní dovolené. Konce války se dočkal v Norsku.

V rodinném albu nalezneme unikátní snímky, zvláště pak z konce války. Němci kapitulovali v Norsku 7. května 1945, a o deset dnů později, 17. května, se po celé zemi konala oslava národního svátku. Ten se dodnes slaví v každé obci průvodem za účasti zástupců veřejných i občanských institucí, školní mládeže a hlavně dětí, vyzdobených v lokálních krojích s norskými vlajkami. Jelikož za války byla oslava národního svátku zakázána, první poválečná slavnost se současně stala oslavou konce války a svobody. V Trondheimu, kde se po osvobození ocitl i pan Holub, se průvodu účastnili i zástupci spojeneckých vojsk a zahraničních dělníků a dalších zavlečených osob. Čechoslováci, kterých na konci války mohlo být v Trondheimu kolem dvou stovek, nesli v průvodu československé vlajky a transparent s nápisem Československo.

Cesta domů z Norska byla po skončení války mnohem delší než samotný příjezd. Trvala tři až čtyři měsíce. Zahraniční dělníci byli v Norsku shromážděni do sběrných táborů (v Trondheimu k tomu sloužil bývalý pracovní tábor Strinda), kde čekali na repatriaci. Tu organizovali českoslovenští repatriační důstojníci, kteří přicestovali do Norska koncem května z Velké Británie. Norský červený kříž zajišťoval repatriantům ubytování a stravu, a styční důstojníci pak ve spolupráci s velením spojeneckých orgánů pořizovali jejich soupisy a organizovali transport z Norska.

Skupina, ve které byl pan Holub, odjela z Trondheimu 3. července 1945, po téměř dvou měsících čekání. Zprvu zamířili vlakem do Osla, odkud spojenecká letadla dopravila dvě stovky Čechoslováků po skupinách do Bruselu. Americké letadlo Douglas Dakota, kterým letěl pan Holub, přivezlo do Osla norské válečné vězně z Německa, a na zpáteční cestě vzalo na palubu Čechoslováky. Z Bruselu pak vedla repatriační pouť nákladními auty do Francie, dále pak vlaky do Mnichova, až 2. srpna 1945 dorazili do Plzně. Zde navrátilci obdrželi tzv. repatriační průkazy a každý pak individuálně odjel vlakem do svého bydliště.

Série snímků z „letecké“ repatriace, která se dochovala v pozůstalosti pana Antonína Holuba v Lukách na Jihlavsku, je naprosto unikátní.

V rodinné paměti je zaznamenám i příběh, že přelet Čechoslováků do Bruselu údajně pomohl vyjednat americký kapitán českého původu, který chtěl svým krajanům pomoci. Pro pana Holuba to byl v životě první a podle vnuků také jediný let letadlem.

Dodejme, že většina Čechoslováků byla repatriována o měsíc později, a to hromadným transportem na německé lodi z Osla do Brém. Odtud pak cestovali vlakem přes celé Německo, a do vlasti se dostali na přelomu srpna a září 1945.

Děkujeme rodině pana Holuba za přátelské přijetí a poskytnutí materiálů k dalšímu výzkumu.

Na závěr se hodí dodat, že k pozůstalosti pana Holuba jsme se dostali díky iniciativě paní Jarmily K., dcery J. Lébla nasazeného také v Trondheimu. Ta v zápiscích svého otce našla 28 adres. Na adresy kamarádů napsala v lednu 2021 a rodina pana Holuba byla jednou z několika, která na její výzvu zareagovala.

Zdroj: Rodinný archiv rodiny Ant. Holuba (Luka nad Jihlavou).

 

 

Zpracovala:dr. Vendula V. Hingarová.

V Určicích na Prostějovsku nám rodina pana Lošťáka ukázala fotografické a úřední materiály z nasazení v Norsku.

Zde přinášíme životopisný medailonek pana Lošťáka a ukázku dobových pramenů, z Norska a později i z Československa.

Lošťák Jaroslav (1922 - 2001)

Jaroslav Lošťák se narodil jako nejmladší ze tří dětí rodiny krejčího v Určicích. Studoval obchodní akademii v Prostějově. Na nucené práce do Norska byl vyslán na podzim 1942. Zprvu pracoval u firmy Sager & Woerner, později byl přidělen do krejčovské dílny výstrojního střediska Organizace Todt v táboře Strinda v Trondheimu.

Po ročním nasazení se dostal domů na dovolenou. Rozhodl se, že se již nevrátí a bude se skrývat. Po odhalení byl několik měsíců vězněn v Praze na Ruzyni, a poté poslán k vojenskému soudu do Berlína. Po odpykání tříměsíčního trestu ho na začátku roku 1944 vyslali zpět do Norska. Na sklonku války byl ze zdravotních důvodů zproštěn služby. Cestou domů zažil v dubnu 1945 nálety a bombardování.

O dalším životním osudu po válce si můžete přečíst zde.

V Norsku si našel přátelé, se kterými si po válce dlouho dopisoval. Rovněž udržoval kontakty s kamarády z nuceného nasazení. V šedesátých letech dokonce zvažoval, že se do Norska i s celou rodinou přestěhuje.

 

Děkujeme rodině za přátelské přijetí a za zapůjčení materiálů k dalšímu výzkumu.

 

Zdroj: Rodinný archiv, Určice u Prostějova.

 

Zpracovala:  Vendula V. Hingarová

Český rozhlas Plus připravuje pořad o nucené práci Čechoslováků v Norsku. Téměř hodinový pořad bude uveden na přelomu dubna a května 2021.

Natáčení na FF UK SE účastnili badatelé dr. Vendula V. Hingarová a dr. Zdenko Maršálek, kteří představili nové poznatky z mezinárodní projektové spolupráce.  Na snímku je publicistka L. Kopecká z ČRo a paní J. Kodýmová, jejíchž tatínek byl nasazen na dva roky v Trondheimu.

Na den výročí konce války, dne 8. 5. 2021, jsme se setkali ve Velkém Meziříčí s pamětnicí válečných událostí, s paní Marií Halačkovou (nar. 1927). Ta válku zažila jako mladá dívka. V roce 1948 se provdala za Františka Halačku, který strávil válečná léta v Norsku a pracoval tam jako kuchař.

Příběh pana Halačky je pro nás zajímavý i tím, že jeho jméno není evidováno v kartotéce Organizace Todt. Jedná se o první setkání s rodinou pracovníka nasazeného v Norsku, o němž dosud nebyly nalezeny archivní záznamy.  Dle našich odhadů v záznamech chybí několik stovek jmen Čechoslováků nasazených v Norsku.

Paní Halačková s dcerou Hanou nás uvítala ve svém domě a za barvitého vyprávění nám obě poskytly dobové fotografie a rukopis vzpomínek z Norska.

Zde tlumočíme příběh pana Františka Halačky (nar. 29. 9. 1921) původem ze Záblatí u Velké Bíteše.

Pan Halačka se vyučil řezníkem a tomuto povolání se věnoval celý život. Jako ročník 1921 byl nasazen na práce do Říše. V Berlíně byl přiřazen k Organizaci Todt, kde byl přeškolen na kuchaře. Do Norska odjel v prosinci 1942 lodí Urundi spolu s několika stovkami Čechoslováků. Cestoval přes Oslo, Trondheim, Narvik a poté v malé skupince dále podél pobřeží až k norsko-finské hranici, do finského města Inari a Ivalo. Tam byl přiřazen spolu s 11 Čechoslováky (kuchaři, krejčími a ševci) na práce pro německou armádu.  Zažil zde i arktickou zimu, -42 C.  Posléze se pan Halačka dostal do Kirkenesu a Skigapury, kde vařil v polní kuchyni pro německé vojáky. Po třech měsících byl s celou  jednotkou i se zásobami přesunut do Børfjordu (ostrov Sørøya nedaleko Hammerfestu), kde zůstal téměř dva roky. Z tohoto zálivu létaly německé hydroplány bombardovat Murmansk.

Vařil spolu se třemi kuchaři pro 160 Němců. Podle vzpomínek hlavně eintopfy a ryby. V roce 1944 se dostal domů na měsíční dovolenou, dva měsíce navíc trvala cesta tam a zpět. Když se vrátil zpět do Norska Němci se již z této oblasti stahovali. Vánoce 1944 prožil v Altě a kapitulaci v květnu 1945 v Narviku. Do vlasti se vrátil až v září 1945.

Po návratu absolvoval vojenskou službu, v roce 1948 se oženil a spolu s manželkou vychovali dceru Hanu. Až do důchodu pracoval ve Velkém Meziříčí jako řezník. Scházel se s kamarádem z nasazení Bohumilem Horkým z Třebíče. V 90. letech se s manželkou zúčastnil tří srazů Noráků v Havlíčkově Brodě. Zemřel v roce 2007.

 

Materiály jsou v držení paní Halačkové, Velké Meziříčí.

Děkujeme za zapůjčení a za přátelské povídání.

 

 

V databázi  je  zveřejněno 1366 jmen. Jména nasazených, ke kterým neevidujeme pracovní kartu z Národního archivu v Oslo, zatím v on-line databázi chybí. Je to proto, že ještě nemáme k osobám dostatek informací. Většinou známe jméno a příjmení, u některých i rok narození a bydliště.  Potřebujeme ovšem tyto informace ověřit. Jedná se o dalších 450 mužů.

Pokud jste svého příbuzného v databázi nenašli, prosím, napište nám.

Ověřená jména budeme průběžně zveřejnovat od ledna 2022.

Těšíme se na spolupráci s Vámi!

Dne 15.11. 2022 zveřejnil norský vědecký portál Forskning.no  článek, který představuje výzkum o české nucené práci v Norsku.  Text upozorňuje, že příběhy Noráků se podařilo odkrýt teprve nedávno díky bilaterálnímu výzkumu českých a norských historiků. Zdůrazňuje, že poznatky otevírají nový transnacionální pohled na druhou světovou válku a  odkrývají, jak se vyvíjela poválečná paměť.

Článek si může přečíst zde: FORSKNINGS.NO

Dne 25. 1. 2022 navštívil  velvyslanec norského království Robert Kvile a jeho manželka Erna A. Størkson rodinu Kodýmovou. Rodina dosud uchovává po tatínkovi kufr plný pokladů z válečného Trondheimu - stovky pohledů, válečné deníky, dopisy a řadu dalších vzpomínek.

 

 

 

   

 

Facebook Vyslanectví Norského království v České republice.

 

Publikaci  Poslání na Sever. Češi v Norsku na nucené práce připravili dr. Vendula V. Hingarová z Karlovy Univerzity a dr. Zdenko Maršálek z Akademie věd ČR. Ve výpravné knize o 260 stránkách se dočtete, proč a jak se Češi ocitli za druhé světové války v Norsku, jaké práce vykonávali a jak nucený probyt v Norsku prožívali. Pozornost je věnována i útěkům za svobodou a poválečným vzpomínkám a srazům Noráků.

Knihu doprovází stovka fotografií a ilustrací, jakož i výňatky z dopisů a deníků, které laskavě k výzkumu poskytli potomci nasazených. Přílohou je i aktualizovaný seznam nasazených Čechů v Norsku, který eviduje 1762 osob nasazaných za války v Norsku.

Kniha je nyní  v prodeji v nakladatelství Pavel Mervart, dále pak v distribuci Kosmas.cz či ve vybraných  kamenných knihkupectvích.

 

 

 

 

Proč tisíce československých občanů skončily během druhé světové války v Norsku? Někteří z nich uprchli před nacismem do Skandinávie jako političtí uprchlíci. Mnohí byli posláni nacisty na nucené práce. Další byli posláni do Norska jako vojáci Wehrmachtu.  Čechoslováci také bojovali v bitvě o Narvik na straně spojenců. Výstava ukazuje  pestré spektrum přítomnosti občanů Československa během válečných událostí v okupovaném Norsku a vypráví o  životech některých z nich. Osvětluje tak zapomenutou kapitolu historie dvou malých zemí uprostřed globálního konfliktu.

Výstavu hostí Válečné muzeum v Narviku a byla otevřena u příležitosti státního svátku - 17. listopadu 2022  pod názvem «Czechoslovaks in Norway during the Second World War»

 

 

Výstavní projekt zpracoval Ústav soudobých dějin AV ČR, Univerzita v Trondheimu (NTNU) a Narvické centrum pro mír. Na výstavě se autorsky podíleli dr. Zdenko Maršálek (USD AVČR), dr. Vendula V. Hingarová (FF UK), prof. Hans Otto Frøland (NTNU) a Gunnar Hatlehol (Narviksenteret). Projekt byl podpořen v rámci Fondu pro bilateriální spolupráci Fondů EHP a Norska.

 

Více o výstavě na webu Válečného muzea v Narviku

 

U příležitosti otevření výstavy v Plzni pohotově zareagoval Jan Kreysa z Horní Kamenice na Plzeňsku, který na výstavu dovezl tatínkův kufr, fotoalbum a pracovní kartu. Jeho tatínek byl nasazený ve středním Norsku v oblasti Mo i Rana u firmy Stahlman. Zajímavé je, že sám pan Kreysa mladší Norsko několikrát navštívil a vzal tam  v devadesátých letech i tatínka. Navštívili i místa, kde strávil válečná léta. Tatínek se setkal i se starým norským přítelem, se kterým si dlouho po válce dopisoval.

Děkujeme panu Kreysovi za poskytnutí materiálů k dalšími výzkumu a za možnost jejich vystavení ve Studijní a vědecké knihovně v Plzni. Na výstavě jsou k vidění do konce února 2022.

 

Ukázky z dochovaného fotoalba J. Kreysy z pobytu převážně v Mosjoen a v Nesně ve středním Norsku. Prohlédněte si fotogalerii: