Pracovní karta je uložena v Národním archivu v Oslo / © National Archives of Norway, Oslo
Jan Hořák (1919-1987) se narodil v Nedašové Lhotě. Vyučil se mlynářem.
Na podzim 1942 byl povolán na práce do Říše. Nenastoupil a skrýval se. Na udání příbuzné byl vězněn asi tři měsíce v Ruzyni. Poté musel nastoupit do Berlína a tam byl přidělen na práce do Narviku. Pracoval tam v továrně. Utrpěl tam omrzliny. Na základě jeho zdravotního stavu byl pak poslán zpět domů na léčení. Do Norska se musel vrátit a dočkal se tam konce války. Byl repatriován zpět do Československa v září 1945.
Vrátil se domů na Valašsko. Rodinný dům zdědil nejstarší bratr a v únoru 1946 žádal o příděl v pohraničí. Usadil se na mlýnu v Hankštejně na Rýmařovsku, dnes Skály, obec Horní Město. V roce 1947 se oženil a narodili se mu tři děti Jana (1949), Marie (1950) a Jan (1952). O rok později, roku 1948 byl rodině malý mlýn znárodněn. Nastaly krušné časy. Zkoušel soukromě hospodařit. Poté pracoval v JZD a v zemědělství zůstal až do důchodu. Zemřel v roce 1987. Jeho potomci žijí v Horním Městě - Skály a v Rýmařově.
Rodině vyprávěl o strastiplné cestě lodí do Narviku, kdy trpěli hladem, špínou a štěnicemi. V Narviku bydleli v dřevěných barácích a pracovali za málo jídla i dvanáct hodin. Jako nekuřák mohl měnil příděl cigaret za jídlo. Ve velkých mrazech mu omrzly nohy a do práce ho vozili na saních. Lékař mu sepsal zprávu, na základě které byl pak poslán domů.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo.
Pozůstalost po panu Hořákovi, Horní Město-Skály.
