Josef Knap (*1922 ‒ † 2010) se narodil ve Vrdech u Čáslavi do rodiny se čtyřmi dětmi. Otec zemřel v jeho 12 letech. Matka ho dala do učení na truhláře k panu Hlaváčkovi do Vinař. Po vyučení v 18 letech nastoupil do Humpolce do truhlářské dílny, kam dojížděl na celý týden. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavy matky změnil práci blíže svému bydlišti. Pracoval jako truhlář a docházel i na brigády do cihelny a do cukrovaru. Matka zemřela v roce 1941. O rok, v listopadu 1942 byl povolán na práce do Říše.
V tranzitním táboře v Berlině byl přídělen k organizaci Todt. Ta ho vyslala do nejsevernější části Norska, do kraje Finnmark (spadající do oblasti známé u nás pod názvem Laponsko, v Norsku pod názvem Sápmi). Byl přidělen spolu s dvacítkou Čechoslováků k německé firmě Otto Conrad pověřené stavbou infrastruktury u hranic Norska s Finskem. Cesta na místo určení trvala skoro tři měsíce, s řadou čekaní v německých transitních táborech, v Oslo, v Trondheimu a po dlouhé cestě lodí podél norského pobřeží přes Narvik, Nordreisu a Altu.
Firma stavěla silnice ve vnitrozemí Finmarky a Troms, v okolí Alty, Hammerfestu a Nordreisy a ve srovnání s ostatními nasazenými byli pracovníci z této firmy neustále přemisťováni na různá pracoviště, většinou v malých, odlehlých lokalitách. Nejdéle zůstali v Sappen, Okself a Repparfjord, a v posledním roce je firma přesunula do Lønsdalu v kraji Nordland.
V roce 1944 odjel na měsíční dovolenou domů. Do Norska se nechtěl vrátil a nepodařilo se mu vyjednat odklad ze zdravotních důvodů. Po přestupku, které spáchal jeho bratr, musel okamžitě nastoupit na cestu zpět. Vracel se do Norska jsme vlakem přes Německo do Dánska a lodí do norského přístavu Kristiansand, a poté vlakem do Osla a dále do Lønsdalu za polární kruh. Tam pracoval až konce války. Po válce strávil v Norsku ještě tři měsíce než byl repatriován domů.
Po návratu se oženil se s Věrou Kmoníčkovou ze Semínka. Narodila se jim dcera Věra a Josef. Chtěl se vrátit k truchlářské živnosti, ale jako nestraník nedostal povolení. Začal hospodařit v zemědělství. O své hospodářství však po nástupu komunismu přišel. Poté pracoval jako truhlář až do důchodu.
Josef Knap své řemeslo v Norsku využil jak v práci, tak i pro své kamarády. Z první části pobytu v Norsku se zachoval deník, a z 90. let pak rukopisné poznámky. Pozůstalost, kterou uchovává jeho syn ve Vrdech obsahuje bohatou sbírku dobových materiálů, pohlednic a dokonce i laponské kožené papuče.
