Václav Houska (*1921 ‒ † 1998) se narodil v Žehušicích u Čáslavi do katolické rodiny. Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu v Bohunicích. Do svého odvodu na práce do Říše pracoval jako zahradník.
Na konci října 1942 byl v Berlíně zařazen k Organizaci Todt a poslán spolu s další skupinou Čechoslováků lodí přes Štětín do Norska. V severním Norsku, které v organizačním schématu Organizace Todt spadalo pod OBL Nordreisa, nastoupil dne 12. prosince 1942 u německé firmy Fritz Schuppert. V červnu 1943 byl společně s dalšími nasazenými převeden do OBL Alta, kde pracovali v lokalitě Repparfjord (mezi městy Alta a Hammerfest) na stavbě přístavu.
V prosinci roku 1943 odjel na dovolenou domů. Během cesty ho v Lipsku zastihlo spojenecké bombardování, při kterém přišel o své osobní věci. Krátce poté, co dorazil domů, zemřela jeho maminka. Do Norska se vrátil až po třech měsících, a to na nové pracoviště do Lønsdal (oblast Mo i Rana) asi 20 km od švédských hranic, kde se stavěla železniční trať. Za pozdní návrat z dovolené byl krátce vězněn.
V červnu 1944 se rozhodl utéct do Švédska. To se mu podařilo společně s Ladislavem Jiráskem. Ze švédského příhraničního města Arjeplog byli dopraveni do Stockholmu, kde se nahlásili na československé legaci. Po krátké době si ve Švédsku našel práci jako zahradník u firmy Helge Gustafsson ve farnosti v Torsåker. Naučil se obstojně švédsky. V říjnu 1944 se přihlásil jako dobrovolník do československé exilové armády.
Na letecké spojení přes Severní moře do Británie musel však dlouho čekat, a teprve dne 27. dubna 1945 s dalšími dobrovolníky (mj. Rudolfem Bastlem) přistál na letišti ve skotském Leuchars. Odtud byl převezen do Londýna k výslechu vojenskými zpravodajci z London Reception Centre (LRC). Poté teprve mohl nastoupit vojenskou službu u náhradního tělesa československé exilové armády v Southend-on-Sea, kde jako vojín-nováček prošel základním výcvikem. Bojů na frontě se již nestihl zúčastnit, v lednu 1946 se vrátil do vlasti a byl v Olomouci demobilizován a propuštěn do civilu.
Po návratu domů se vrátil ke své práci zahradníka. V roce 1950 se oženil s Ludmilou Španillerovou, se kterou vychoval tři syny ‒ Václava, Huberta a Vladislava. V poválečných letech se stýkal s kamarády z nuceného nasazení, k nimž patřili Ladislav Jirásko, Josef Fišar a Petr Kordina. Zahradničení se věnoval na Čáslavsku celý svůj život až do důchodu. V devadesátých letech se zúčastňoval srazů Noráků v Havlíčkově Brodě. Zemřel v roce 1998. Jeho potomci žijí na Čáslavsku a v Praze.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo.
Národní archiv, Praha
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha
Záznam o službě Václava Housky. Vojenský ústřední archiv, Praha.
Paměti V. Housky, Praha, 4. 6. 2021.
