Václav Vlach (*1921 ‒ † 1996) se narodil v Dolní Rozsičce. V sedmi letech se přestěhoval do Velkého Meziříčí ke své tetě – ta ho adoptovala a s manželem mu nahradili rodiče. V 15 letech nastoupil do učení u pana Hradeckého a vyučil se v oboru mědikovectví a instalatérství. Dále chtěl studovat na průmyslové škole – v té době se však jeho adoptivní otec zabil a on se musel postarat o maminku. Nastoupil tedy jako údržbář v továrně „U Jelínků“.
V říjnu 1942 byl povolán jako mnozí jeho vrstevníci na práce do Říše. O týden později se v Berlíně dozvěděl, že byl přiřazen k německé firmě Sager und Woerner na pracoviště v norském Trondheimu. Odjíždělo se mu tam tehdy těžce, neboť zde nechával svoji velkou lásku Anežku. Když po 8 měsících domů přijel domů na dovolenou (v září r. 1943), tak spolu uzavřeli sňatek. Poté se musel vrátit do Norska, kde setrval až do konce války. Z Norska se vrátil 4. srpna 1945 – v den svých narozenin.
Po válce pracoval u stavebního podniku, ale kvůli křehkému zdraví změnil zaměstnání. V roce 1946 se mu narodila první dcera. Začal stavět rodinný domek, do kterého se rodina nastěhovala po narození druhé dcery. V r. 1963 nastoupil na večerní průmyslovou školu, kterou úspěšné ukončil. Nastoupil na místo mistra vodařů a topenářů v závodu Kablo, kde zůstal až do odchodu do důchodu.
V 90. letech se účastnil srazů Noráků a toužil se do Norska opět podívat. To mu nedovolila vážná nemoc. Svým vnoučatům často
o krásách Norska vyprávěl. Zemřel v r. 1996. Jeho potomci žijí u Velkého Meziříčí.
Zdroje:
Václav Vlach v Trondheimu, patrně 1943.
Norský národní archiv, Oslo.
Kochová H. Životopis dědečka, rukopis.
