Po návratu do osvobozeného Československa řada kamarádů z totálního nasazení udržovala kontakt. V devadesátých letech se nasazení z Norska, kteří byli v důchodovém věku, začali systematicky organizovat a připravovali setkání Noráků. První setkání se odehrávala ve východních Čechách u přehradní nádrže Rozkoš. Poté organizátoři oslovili dobrovolného hasiče pana Švece z Havlíčkova Brodu, které byl o řadu let mladší než Noráci, a ten se s pečlivostí ujal organizování setkání. Probíhala pravidelně do roku 2005. Setkání se účastnili samotní nasazení, jejich rodinní členové, manželky, děti i vnuci a byli na ně zváni i představitelé norského zastupitelského úřadu v Praze. Několikadenních setkání se  zúčastňovalo 40–80 osob.

Ze setkání se dochovala řada fotografických materiálů, korespondence organizátorů, novinové zprávy a ohlasy na setkání, jakož i osobní dopisy nasazených s organizátory. Materiály zahrnují i písemně zpracované vzpomínky nasazených na dobu strávenou v Norsku.

Materiály ze setkání Noráků uchovává dodnes hlavní organizátor setkání pan Švec. Část materiálů byla zdigitalizována. Pan Švec plánuje svůj archiv uložit do oblastního archivu na Vysočině.

Zásadním pramenem k identifikování počtu českých nasazených pracovníků v Norsku během druhé světové války poslouží nedávno zpřístupněná kartotéka pracovních karet totálně nasazených zahraničních pracovníků v Národním archivu v Oslo.

 

Kartotéka registruje desítky tisíc pracovníků především z Polska, Jugoslávie, ale i Rakouska, Dánska, Belgie a Francie. V kartotéce je uloženo 1300 karet pracovníků z Protektátu Čech a Moravy.

Každá kartička obsahuje jméno, příjmení, datum a místo narození, jakož i další osobní údaje jako civilní stav, počet dětí a bývalé zaměstnání. Rovněž zahrnuje informace o datu zahájení pracovní služby v Norsku a informace, u kterého podniku/firmy byl dotyčný pracovník nasazen.