Těžká práce, tvrdé klimatické podmínky, špatné zabezpečení a nechuť sloužit Němcům vedly řadu nuceně nasazených k myšlenkám na únik. Legální cestou, tedy zvláště propuštěním ze  závažných zdravotních důvodů, se propuštění dočkali jen jednotlivci. Několik desítek využilo k útěku dovolené, kterou nuceně nasazení dostávali většinou po půl roce pracovního nasazení.

Jiným způsobem dezerce z pracovního nasazení se stal útěk přímo v Norsku. Nuceně nasazení mohli počítat s aktivní pomocí norských obyvatel, kteří jim ale nemohli poskytnout dlouhodobější úkryt. Velkým lákadlem se ovšem stala poměrně blízká hranice s neutrálním Švédskem. Někteří v nestřeženém okamžiku vystoupili na švédském území z vlaku nebo lodě, které je převážely do nových míst pracovního nasazení na norsko-finské hranici, taková příležitost se však naskytla jen několika jednotlivcům. Většina přešla hranice pěšky, což představovalo velice riskantní záležitost. Norsko-švédskou hranici Němci po celé délce hlídali, a v případě zadržení útěkářům hrozily tvrdé tresty. Těžký terén sice usnadňoval úkryt, ovšem pochod zvláště v zimních podmínkách kladl na odvážlivce veliké fyzické nároky, a někdy šlo doslova o život.

Ne všechny útěky se zdařily. Některým útěkářům se nepodařilo hranici překročit, buď jim došly síly, nebo zabloudili. Pokud měli štěstí, vrátili se zpět a Němci se o jejich záměru nedozvěděli. Někteří však byli dopadeni a následně za pokus o útěk posláni do kárného tábora ve Falstadu (viz příspěvek Češi ve Falstadu).

K prvním útěkům do Švédska docházelo již v roce 1942, i v roce následujícím šlo však spíše o výjimky. Nejvíce nuceně nasazených se k útěku přes hranici odhodlalo v roce 1944. Z pamětí a deníkových záznamů nuceně nasazených vyplývá, že po dlouhém pracovním nasazení již byli vyčerpáni, a v útěku hledali východisko z dlouhé, stereotypní a těžké práce ve stále se zhoršujících podmínkách. Bezpochyby ale svoji roli hrála i obecná mezinárodní situace, kdy už bylo očividné, že Německo válku prohraje.

Nuceně nasazení většinou přes hranice utíkali samostatně nebo ve dvojicích. Je však dokumentován i hromadný útěk deseti pracovníků firmy Funke & Co., kteří byli v oblasti Mo i Rana nasazeni na stavbě železnice. Dezertovali dne 5. prosince 1944 a přihlásili se švédským úřadům (ze zatím neznámých důvodů však Organizace Todt ve své evidenci vykazovala jako datum jejich útěku až 26. březen 1945).

Kartotéka českých pracovníků Organizace Todt v Norsku zahrnuje údaje o celkem 30 registrovaných útěcích. Z jiných materiálů se podařilo doložit mnohem více takových případů. Nyní máme potvrzeno, že ze všech českých nuceně nasazených pracovníků v Norsku, evidovaných v kartotéce Organizace Todt, uteklo do Švédska 57 osob.

Seznam Čechoslováků, kteří utekli z nucené práce v Norsku do Švédska.

Červeně zvýrazněná jména mají proklik k příběhu utěkáře.