Ozvala se nám paní Hana Studená, vnučka nuceně nasazeného Jana Veselého z Lomnice nad Lužnicí, která na půdě objevila válečný kufr po svém dědovi. Jednoduchý kufr, svépomocí vyrobený z dřevěných prkének, je dílem samotného Jana Veselého, vyučeného truhláře. Za války byl nasazen v severním Norsku, na drsném ostrově Engeløya, kde se budovala baterie Dietl —  jedna z nejsilnějších dělostřeleckých baterií vybudovaných Němci k obraně evropského pobřeží v rámci Atlantického valu.

Na kufru je vyrytý nápis „Engeløya, Jan Veselý, Norsko“ a letopočet 1943–1944. Tento osobní předmět tak představuje mimořádně cenný doklad válečného osudu člověka, který byl z našeho území zavlečen  až za polární kruh. Uvnitř kufru se dochovala také podrobná mapa ostrova Engeløyi s poznámkami dalšího nuceně nasazeného, Ladislava Pospíšila.

V rodinné pozůstalosti se dále nacházejí dvě alba s dobovými fotografiemi poničeného Narviku. Zvláštní pozornost si zaslouží také dochovaný soubor ilustrací z pracovišť Organizace Todt, která zajišťovala stavební a pracovní zakázky pro německý Wehrmacht a využívala mimo jiné i pracovní sílu z Protektorátu Čechy a Morava.

Velké poděkování patří paní H. Studené za milé setkání a za poskytnutí těchto cenných materiálů. Do budoucna rodina počítá s věnováním pozůstalosti, včetně samotného kufru, pro putovní výstavu a následně také pro české muzeum či archiv.

Jan Veselý se narodil v roce 1916 v obci Ponovice u Blatné v jižních Čechách. Vyučil se truhlářem. Na nucené práce byl nasazen v listopadu 1942. Na začátku roku 1943 se složitou cestou přes Baltské moře, dále vlakem z Osla do Trondheimu a následně lodí do Narviku dostal až do pracovního tábora na ostrově Engeløya. Zde spolu s dalšími zhruba dvěma stovkami Čechů pracoval na výstavbě dělostřelecké baterie Dietl a jejího rozsáhlého zázemí. Na ostrově strávil přibližně jeden rok. Poté byl vyslán na dovolenou domů, odkud se mu podařilo do Norska již nevrátit.

Vendula V. Hingarová