Databáze nuceně nasazených Čechů v Norsku  

Zdeněk Opl (*1922 ‒ † 1987) se narodil v říjnu 1922 v Praze. Jeho matka zemřela několik dní po porodu, a proto byl do dvou let v péči matčiných sester. Poté se jeho otec znovu oženil a malý Zdeněk byl vychováván nevlastní matkou a prarodiči, kteří bydleli ve Vraném nad Vltavou. 

Obecnou i měšťanskou školu vychodil v Praze-Strašnicích. Jeho rodinné poměry byly v té době neutěšené, obchod s pánským prádlem, který si jeho otec kolem roku 1930 otevřel v Anglické ulici na Vinohradech, v důsledku hospodářské krize brzy zkrachoval. V červnu 1939 dostal z protekce místo kancelářského praktikanta v chemické továrně Mašata a spol., potom krátce (1941– 1942) pracoval ve výrobně hraček JAKU.  V roce 1940 se s rodiči přestěhoval do Vraného nad Vltavou.

Zde ho v listopadu 1942 (společně s Miroslavem Markem, Josefem Rathouským, Dagmarem Českým a Eduardem Frognerem) zastihl povolávací rozkaz k totálnímu nasazení na práce pro Říši. V Berlíně byl přidělen do Trondheimu k firmě Sager und Woerner. Od prosince 1942 pracoval v trondheimském přístavu na stavbě ponorkového doku Dora I. Po několika týdnech byl ze zdravotních důvodů přesunut na fyzicky méně náročnou práci jako pomocný personál do pracovního tábora Strinda na okraji města. V polovině roku 1943 byl přemístěn jako zásobovač potravin do pracovního lágru, vzdáleném 100 km od Trondheimu. Němci tam v bývalé pevnosti Brettingena stavěli bunkry a bylo zde na práce nasazeno 80 civilních dělníků (vedle Němců i Norové, Belgičani a Čechoslováci) a dále 60 srbských válečných zajatců.

V roce 1944 byl pan Opl přemístěn do pracovního tábora do vnitrozemí, a to do osady Hattfjelldal. Zde Němci připravovali stavbu továrny na dřevoplynové topivo pro pohon aut. Pan Opl přijel se skupinou 11 Čechoslováků, kteří spolu se 60 nuceně nasazenými z Polska a Francie, a později i s dalšími válečnými zajatci, stavěli budovu továrny. Hattfjelldal se nachází v blízkosti švédských hranic. Desítky nasazených dělníků se pokusily o útěk. Panu Oplovi se útěk nepodařil, ale pokusu se Němci naštěstí nedozvěděli.  V důsledku fyzicky náročné práce a mrazů, které dosahovaly až -42 °C, trpěl řadou zdravotních problémů a léčil se několik týdnů ve vzdálené vojenské nemocnici v Mo i Rana.

V listopadu roku 1944 byl poslán domů na zdravotní dovolenou. Odtud ho po měsíci opět povolali na nucené práce do Říše. Do Norska se již nevrátil a Vánoce strávil na novém pracovišti u Berlína. Na začátku roku 1945 se mu s úřady Organizace Todt podařilo vyjednat návrat domů ze zdravotních důvodů.

Po válce byl krátce zaměstnán ve Vranských papírnách. Na podzim 1945 onemocněl obrnou, se kterou se musel dlouhodobě léčit, z praktických důvodů se proto rozhodl najít si zaměstnání v Praze. Na inzerát našel práci úředníka v Mautnerových textilních závodech, které byly záhy převzaty n.p. Tkalcovny hedvábí. V r. 1949 byl podnik delimitován, a tak si našel zaměstnání v n.p. Textilní tvorba/ později Ústav oděvní a bytové kultury, kde pracoval na různých pozicích (naposledy jako vedoucí oddělení potištěných tkanin) až do odchodu do důchodu v r. 1983. Na začátku 60. let si doplnil odborné vzdělání externím studiem na Střední průmyslové škole textilní ve Dvoře Králové nad Labem.

V roce 1954 se oženil s Martou Martínkovou, z manželství se narodili synové Jan a Martin. 

Byl vždy aktivní ve společenském životě, hrál a režíroval ochotnické divadlo, dostál své přezdívce z Norska Przničpera Pofidera dlouhodobou redakční prací v místním zpravodaji Zrcadlo, byl členem a funkcionářem Českého zahrádkářského svazu. Přesvědčený liberální demokrat, i když nikdy nebyl členem žádné strany. Po krátké naději jara 1968 politicky zahořkl a věnoval se hlavně zahradničení. 

Důchodu si příliš neužil, zemřel na podzim r. 1987. 

O průběhu totálního nasazení s rodinou nehovořil. Naštěstí se dochovaly jeho zápisky (strojopis o 30 stranách) z roku 1952, kdy na  podnět vranského kronikáře svůj pobyt v Norsku zevrubně popsal na. Vranská kronika z 50. let však byla skartována a kopii rukopisu mají současnosti v držení synové, kteří žijí v Praze.

Zdroje:

Zdeněk Opl, 1943 Trondheim

Norský národní archiv, Oslo.

Pozůstalost v držení rodiny Oplů, Praha

Opl Zdeněk. Vzpomínky na nasazení v Norsku pro místní kroniku, rukopis 30 stran, Vranné nad Vltavou 1954.

Opl, M. Životopis otce, rukopis.

Webové stránky Noraci.cz: „Trondheim, Brettingen a Hattfjelldal. Příběh pana Opla.“ 13. 2. 2021