Pracovní karta je uložena v Národním archivu v Oslo / © National Archives of Norway, Oslo
Vladimír Partl (*1922 ‒ † 2005) se narodil jako druhé dítě manželům Josefovi a Antonii Partlovým, kteří měli na Tylově náměstí v Praze stánek s ovocem a zeleninou. Po absolvování obecné školy a dvou ročníků měšťanské školy v letech 1939-1941 se vyučil jako obchodní příručí. Pracoval v obchodě s rodiči. Za mlada rád sportoval, hrál závodně hokej i fotbal za Plincnera, Viktorii Vinohrady a Rapid Vinohrady. Nevynechal v té době žádnou zábavu.
Do Norska byl poslán na nucenou práci na podzim r.1942. Pracoval krátce v Trondheimu a po příjezdu do Narviku v lednu 1943 byl přidělen k německé firmě Ohlendorfische Baugesellschaft. V severním Norsku pracoval na stavbě mola přístavišť, kde zatloukali piloty (opěrné kůly) do mořského dna. Vztahy s Němci na pracovištích byly podle jeho pozdějších vzpomínek slušné. Vyprávěl, že hrával karty s velitelem lágru a postupně jej připravil o zásoby potravin, které pak konzumovali s ostatními na pokoji. Po kontrole skladu a zjištění manka byl velitel poslán na východní frontu.
Cestou na dovolenou v polovině r. 1943 zažil, že konvoj byl spojenci torpédován. Dovolenou doma protáhl a pro pozdní návrat byl krátce vězen. V prosinci 1943 se mu podařilo při průjezdu Švédskem spolu s kamarádem (Fr. Loučimem) vystoupit z vlaku a ve Švédsku zůstat. Za války tam pracoval ve filmovém ateliéru, a to až do jara 1945. Podle rodinné paměti se v Praze účastnil květnového povstání, kdy byl lehce postřelen do nohy. Po osvobození byl povolán na vojnu k Pohotovostnímu pluku. V roce 1950 se oženil a o čtyři roky později se manželům narodil syn Vladimír (1954).
Do r. 1948 byl držitelem švédského pasu. Poté byl rodinný obchod znárodněn a v rámci pracovní akce "50.000 pracovníků do průmyslu" odešel pracovat do dolů na Mostecku. Později pracoval v pražských Radlicích v Autodílnách MV jako opravář. Po změně technologie složil topičské zkoušky a pracoval jako kotelník ještě několik let v důchodu.
V devadesátých letech doufal, že navštíví Norsko, to se pro nemoc manželky nepodařilo. Zemřel v roce 2005.
-
Podle vyprávění syna, ač nasazení v Norsku probíhalo v těžkých podmínkách, spaní v mnoha lidech na pokojích atd., tak na tu dobu v Norsku rád vzpomínal, na krásnou přírodu, na Nory, kteří se k Čechům úžasně chovali.
-
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo.
Pozůstalost v držení rodiny.
Vladimír Partl, E-mailová komunikace, leden 2022.