Jaroslav Toman (*1921 ‒ †2010) se narodil v Písku do rodiny učitelů a vyrůstal ve venkovském prostředí Šumavy se dvěma sourozenci. Školní docházku absolvoval ve Výškovicích a v Prachaticích. Reálné gymnázium Atheneum absolvoval v Praze a dokončil ho v roce 1942. Poté byl přijat na vysokou školu, ovšem po atentátu na Heydricha studovat nemohl.
V listopadu 1942 ho Pracovní úřad poslal v rámci ročníkových odvodů na nucenou práci do Německa. V Berlíně byl přidělen do severního Norska, a to za polární kruh do oblasti Fauske. Tam vykonával manuální práci, ošetřoval koně a později byl přidělen na zaměřování stavby železnice. Jako geodet získal praxi při vyměřování tunelů.
Do vlasti se vrátil v září 1945. Záhy poté nastoupil na České vysoké učení technické a o čtyři roky později absolvoval Fakultu zemědělského a lesního inženýrství a obdržel titul ing. V roce 1949 absolvoval několikaměsíční základní vojenskou službu. V Českém Krumlově pracoval jako pracovník pozemkové evidence a plánování státních lesů. V roce 1951 přešel jako vedoucí polesí do Rožmberka nad Vlt. později působil v Hluboké nad Vltavou. Později pracoval jako hlavní inženýr na Lesním závodě Bechyně. Od roku 1960 působil na pozici ředitele Lesního závodu Český Krumlov, a to až do odchodu do důchodu.
V roce 1948 uzavřel sňatek s Miloslavou roz. Pilousovou a narodili se jim tři synové: Jaroslav (1949), Bronislav (1951) a Miroslav (1953). S rodinou žil v Poněšicích a v Bechyni v Obůrce. Jeho celoživotním zájmem byla příroda, myslivost a včely. Zastával různé funkce v organizacích, mimo jiné v basketbalovém klubu Slavoj Český Krumlov. Zemřel v roce 2010.
.
Podle rodinných vzpomínek v Norsku chodil se správcem tábora na lov do lesa, se kterým se sblížil přes přírodu a myslivost. Zmiňoval často nelidské podmínky života sovětských zajatců v táboře, jenž byl poblízku. Životní podmínky v táboře, ve kterém byli ubytováni, nepopisoval jako nesnesitelné či otřesné. O hladu či teroru se nezmiňoval a zdůvodňoval to jejich důležitostí pro německou firmu, které byli jako schopní pracovníci přiděleni. Za nejhorší považoval klimatické podmínky. O norských obyvatelích s nimiž se dostával do kontaktu, mluvil vždy kladně.
.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo.
Pozůstalost v držení rodiny, Český Krumlov.
Toman, M.: Životopis T. J., rukopis, leden 2022.