Jan Jansa se narodil 21. září 1923 v Cizkrajově (německý název Sitzgras), v tehdejším politickém okrese Slavonice. Domovskou příslušnost však měl v Želetavě u Telče, kde také vychodil obecnou a měšťanskou školu. V září 1939 vstoupil do učení na kováře a podkováře v Bohuslavicích u Telče. Výuční list dostal v srpnu 1942. Jelikož tehdy již Němci a protektorátní úřady pečlivě mapovaly veškeré dostupné pracovní síly, do týdne se musel dostavit na pracovní úřad. Aby se vyhnul nasazení v Německu, sám se přihlásil k německé firmě, působící v okolí Jihlavy.
„Bych se na čas uchránil, přihlásil jsem se k firmě Phoenix Vereinigter Rohrleitungsbau Berlin. Tato firma pracovala na naftovém potrubí, které vedlo z Rumunska do Berlína. Firma mě přijmula, poněvadž měla málo lidí. Že to byla firma německá, povolil mě to i úřad práce.“
Při stavbě potrubí se naučil svářet autogenem. Práce však trvala jen měsíc, po němž musel znovu na pracovní úřad:
„Po vystoupení museli jsme se všichni bezpodmínečně do týdne hlásiti na úřadu práce.“
Dne 3. listopadu 1942 byl vybrán pro zařazení v Todtově organizaci, a již tři dny nato odjížděl z Jihlavy do Berlína. Během deseti dnů zde absolvoval různé administrativní záležitosti, vystavili mu dokumenty pracovníka Organisation Todt a určili ho pro práci v Trondheimu.
„Zavedli nás na Schlachtensee Stammlager. Druhý den vystavili nám legitimace Organisation Todt na práci do Trondheim – Norsko.“
Z Berlína Jan Jansa odjel vlakem do tehdejšího Falkenburgu v Západních Pomořanech (dnes Złocieniec v Polsku), kde v táboře až do 1. prosince 1942 s dalšími Čechy čekali na transport. Jakmile byl další transport připraven, odjeli do Štětína, kde ihned nastoupili na palubu lodě s.s. Urundi, která 3. prosince 1942 přistála v Oslu. Po čtyřech dnech odjel do Trondheimu, kde 9. prosince nastoupil poprvé do práce u firmy Sager & Woerner, která v Trondheimu stavěla bunkry pro ponorky. V dubnu 1943 Jana Jansu přeložili do kamenolomu v obci Melhus nedaleko Trondheimu.
„Tři dny jsem byl v dílně. Dále mne dali k betonovým pumpám, které tlačily beton na stavbu ponorkového doku. Zde pracoval jsem pět měsíců. 25. 4. 1943 byl jsem přeložen do Melhusu, 20 km od Trondheimu. Zde pracoval jsem u strojů na čištění písku, který se vozil do Trondheimu na stavbu doku. V Melhusu byli jsme dva Češi.“
V červnu 1943, po půl roce pracovního nasazení, dostal osmnáctidenní dovolenou. Navštívil domov, ale poté se musel vrátit zpět.
„Potvrdili nám dovolenky a vydali peníze na cestu domů a zpět do Berlína. Ovšem, že jsem měl radost z domova, ale z jiných věcí ne. Kam se člověk podíval, vše zpustošené. Obchody prázdné. Na lístky byly i šněrovačky do bot. Která maličkost byla bez lístků, tu nebylo možno koupit. Dohromady o té dovolené jsem nic neužil.“
Čekala ho další práce. Horšily se příděly jídla i pracovní podmínky.
„Začalo mrznout a písek se přestal čistit. Pracovali jsme v dílně. V dílně byli jsme dva Češi, jeden Nor a dva Němci. Pracoval jsem s autogenem. Pracovat se muselo, každý den. Když se nešlo do práce, nedostalo se jídlo. Byli jsme nuceni každý den pracovat. Já již na vše nadával a klel.“
V lednu 1944 se na radu dánského spolupracovníka rozhodl utéct do Švédska. Domluvil se s dalším Čechem, Václavem Dostálem, a po nezbytných přípravách oba 19. února vyrazili na cestu. Lodí se vydali do Steinkjeru, a odtud pěšky k švédským hranicím.
„V Gaulstadu odbočil do hor. Zde to bylo horší. Sněhu na dva až více metrů. Pomalu jsem to ale zdolával. […] Byl jsem ale unaven do nemožnosti. Ke všemu ještě přišel vítr se sněhem. Poznal jsem opravdu bílé nebezpečí a věřil jsem, že poznám i bílou smrt.“
Jeho společník nevydržel svízelný zimní pochod zasněženými horami, a vrátil se. Jan Jansa však pokračoval dál, a po pěti dnech pochodu se mu za pomoci místních horalů podařilo dostat se do Švédska.
„Po třech dnech a třech nocích dostal jsem se k lidským obydlím. To jsem měl radost jako dítě, když jsem uviděl kouř z komínů. Teplo, teplo. Poprosil jsem o kávu. Vypil jsem tři šálky kávy, snědl puding a cukroví. […] Za hodinu jsem došel do Klepenu. Tam dostal jsem znovu kávu. Též mi dal mladík lyže. Zaplatil jsem mu balíčkem tabáku a patnácti cigaretami. Kouření jsem koupil jenom kvůli tomu, když bych potřeboval pomoc. Norové za cigarety udělají vše. V devět hodin jsem vyjel. Jel jsem po silnici asi čtyři kilometry a dále zabočil do hor. Padala mlha. Byl jsem promoklý, zima – botu jsem rozbil. Noha zmrzlá, měl jsem ale lyže.“
Po několika dnech výslechů a prověřování ho Švédové odvezli do Stockholmu, kde se přihlásil na československém zastupitelském úřadě, který zde pololegálně působil. Poté se připojil k několika desítkám dalších Čechoslováků v táboře v Södertälje jihozápadně od Stokholmu.
V říjnu 1944 byl letecky dopraven do Británie, kde prošel dalším kolem zpravodajských výslechů, než byl 13. listopadu 1944 odveden do československé armády. Po základním výcviku ho vybrali ke službě u pozemního personálu letectva, a na počátku ledna 1945 nastoupil u náhradního tělesa československého letectva v Cosfordu. Po speciálním výcviku se ocitl u 311. bombardovací perutě, která tehdy operovala z letiště Tain v severním Skotsku. Sloužil v záchranné četě a na pozemní radiostanici. Zde Jana Jansu zastihl konec války.
V srpnu 1945 se dostal zpět do vlasti, a rozhodl se stát se vojákem z povolání a zůstat u vojenského letectva natrvalo. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se ovšem bývalí příslušníci letectva na Západě stali nepohodlnými, neboť jim nová moc nedůvěřovala. Také Jan Jansa byl v prosinci 1948 propuštěn jako nespolehlivý. Počátkem roku 1949 proto odešel ilegálně do zahraničí. Zprvu pobýval v internačním táboře v Německu, v roce 1950 odjel do Anglie, kde našel zaměstnání jako svářeč. Roku 1957 emigroval dále do Kanady. U firmy sídlící v Edmontonu pracoval postupně jako svářeč, předák a mistr na různých stavbách po celé Kanadě. Roku 1965 za ním konečně mohla odjet i manželka se synem. V Kanadě zůstal i poté, co odešel do důchodu.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo
Národní archiv, Praha
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha
Záznam o službě Jana Jansy u čs. letectva (tzv. Letecká karta). Vojenský ústřední archiv, dostupný zde.
Životopisné údaje Jan Jansa. Webové stránky Noraci.cz, Databáze osob, bez datace
Zpracoval: Zdenko Maršálek, archivní výzkum: V. Hingarová
