Antonín Ševčík (*1921 ‒ † 2002) se narodil v roce 1921 v Okrouhlé do rodiny s pěti dětmi. Vyučil se pánským krejčím.
Na podzim byl odveden do Berlína na práce pro Říši. V tranzitním táboře byl vybrán spolu s dalšími 50 českými řemeslníky (krejčí, ševci a kuchaři) a přidělen k Organizaci Todt, která celou skupinu vyslala do Norska. Antonína Ševčíka a jeho jmenovce z Kořence poslali do nejsevernějšího kraje Finmarky u hranic s Finskem. Cesta trvala skoro 4 měsíce s mezistanicí v Trondheimu, kde asi měsíc pracovali na stavbě ponorkového doku Dora. Poté se po měsíčním cestování dostal do Karasjoku, kde pracoval jako pomocný dělník a posléze i jako krejčí. Byl přemístěn do dalších lokalit v působnosti OBL Alta a ke konci války pracoval v Bodø. Odtud byl spolu s dalšími Čechoslováky repatriován do Trondheimu a Osla, posléze lodí do německých Brém. Do Československa přijel první zářijový týden roku 1945.
Po válce pokračoval ve svém řemeslu. V roce 1949 se oženil s Marií Přikrylovou. Měli tři děti – dceru Marii a dvojčata Antonína a Zdeňka. Po celý život až do důchodu pracoval jako pánský krejčí v závodě Kras v Boskovicích.
Svoje 60. narozeniny strávil v nemocnici Boskovicích s infarktem. Účastnil se několika srazů Noráků v Havlíčkově Brodě. Na sklonku života se často ve svých vzpomínkách vracel do Norska . To jeho manželka to komentovala slovy: "No jo, už jsme zase v Norsku". Zemřel v roce 2002.
Jeho potomci žijí v Boskovicích. Vnučka Hana se jako žákyně ZŠ v 80. letech účastnila celostátní literární soutěže se slohovou prací o dědečkově nasazení v Norsku.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo.
Pozůstalost v držení rodiny, Okrouhlá.
Mikulášková, Hana. Z vypravování mého dědečka. Slohová práce ze ZŠ, rukopis.