Václav Nosek (*1924 ‒ † 2005) se narodil jako nejmladší z devíti dětí chalupníka ve Chvalíkovicích na Opavsku. Nejprve navštěvoval obecnou školu v téže obci, později měšťanku v nedalekém Hradci nad Moravicí. Jeho učňovská léta byla přerušena válkou a nuceným nasazením.
Na práci do Říše byl odveden stejně jako jeho bratr Jakub (r. 1922). Václav byl poslán do Norska v květnu 1942, kde byl přidělen k firmě Geimer. Do března 1944 pracoval v nejsevernějších oblastech Norska - u Narviku, Alty a Kirkenesu, poté firma přesunula své působiště na jih Norska u města Tønsberg. Pracoval v ústí Oslofjordu na ostrovní pevnosti Rauøy. Tam se dočkal konce války. S kamarády nechtěli čekat na repatriaci řízenou čs. repatriační misí a využili nabídky Sovětů k návratu přes Sovětský svaz. Domů se vrátil skoro až po roce.
Po návratu domů si dodělal výuční list v oboru kamnář. V roce 1950 se oženil s Marií roz. Vaňkovou z Raduně. Společně vychovali dva syny, staršího Milana (1951) a mladšího Jiřího (1956). Pracoval v BYTPRUMu a později na slévárně v Braneckých železárnách. Byl aktivním členem spolku Sokol. Ve volném čase se často zapojoval do „akcí ZET“. Podílel se na výstavbě budovy mateřské školy a sokolovny v obci. Miloval četbu a houbaření.
V 90. letech se vypravil do Norska navštívit místa, kde byl za války. Zemřel 17. června 2005. Pochován je na hřbitově v Hradci nad Moravicí. Jeho potomci žijí na Opavsku.
.
Rodině vyprávěl, že v Norsku sušili ryby k jídlu. Údajně lovili sudy s máslem z moře z potopených lodí a schovávali je. Také jedli syrové brambory, aby měli aspoň nějakou "čerstvou zeleninu".
Z Norska se vrátil s kamarády svépomocí, kdy se přidali v Oslo k repatriačnímu transportu sovětských zajatců s nadějí, že se tak dostanou domů dříve. Z vlaku se jim podařilo vystoupit až někde před Uralem a cesta zpět se protáhla na celý rok. Domů se dostal dlouho po konci války, kdy už si všichni v rodině mysleli, že je mrtev.
.
Zdroje:
Norský národní archiv, Oslo
Pozůstalost v držení rodiny, Opavsko.
Michaela Hrbáčová, Životopis V. N, rukopis, leden 2022.
(Archiv rodiny V. Noska, Opavsko)