Na přelomu roku 1942 a 1943 prošlo přes Trondheim ve středním Norsku přes 1300 nasazených Čechů. Část setrvala v průchozím táboře Strinda několik týdnů a odjela dále na sever, až za Polární kruh.

Do Trondheimu byla na práci přidělena třetina českých dělníků, tedy zhruba 300 mužů. Pracovali na stavbách v přístavu. To byl i případ Čechů přidělených firmě Poprah podílející se na stavbě ponorkové základny. Největším objektem základny se stal bunkr Dora I. Železobetonový dok, jenž mohl poskytnout úkryt až pro šestnáct ponorek.

Nejvíce informaci máme o skupině Čechů, kteří pracovali pro německou firmu Georg Wendell. Ta prováděla elektroinstalace a zajišťovala pro další stavby i svářecké práce. Pracovalo v ní kromě německého šéfa 22 Čechů a několik ruských válečných zajatců. Z dokumentů a fotografií, které nám poskytly čtyři rodiny potomků, kterým tímto děkujeme, můžeme dobře zrekonstruovat jejich tamní život.

Češi zde pracovali jednu desetihodinovou směnu, bydleli v pracovním táboře, kde se také stravovali.  Po městě se směli po práci volně pohybovat. Život v Trondheimu mladým dělníkům nabízel i mnohá další společenská a kulturní vyžití, o které byli ochuzeni ti, kteří byli přiděleni na práci mimo město. Češi navázali kontakty a známosti s místními Nory a dívkami, chodili do biografu a občasně si mohli ve městě nakoupit jídlo a drobnosti ze svého žoldu. Organizovali si i vlastní zábavy.

Asi největší nebezpečí zažili při bombardování města 25.3. 1943, při kterém zahynulo i několik pracovníků. Jejich ostatky jsou pohřebné na hřbitově v Trondheimu.

Několikrát do roka byli vysláni na několika týdenní montáže do okolních přístavů. Tam bydleli rovněž v lágrech.

Část dělníků byla na podzim roku 1944 z Trondheimu stažena do Říše, většina z nasazených se dočkala konce války ve městě. Skupina od firmy Wendell odjela hned po osvobození do Osla. Zde nečekala na společný návrat do Československa, který byl organizovaný čs. repatriačními úředníky, ale na vlastní pěst se přidala k sovětskému repatriačnímu transportu. Po dvou měsících krkolomné cesty přes Rusko se vrátili domů. Mnozí si po návratu dopisovali s norskými přáteli.

Dobové snímky a dokumenty pocházejí z pozůstalosti pana J. Lébla, J. Ptáka, J. Řehoře a dalších.