Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content

Person databank

Benjamin

Šíma

Fødested:

1921

Fødselssted:

Tábor

Arbeidssted:

Narvik, Tromsø

Byggeselskap:

Ohlendorff'sche Baugesellschaft Hamburg

Benjamin Šíma  (*1921 ‒ †1990) se narodil v Čekanicích u Tábora. Vyrůstal spolu se svými dvěma sestrami Marií a Martou v protestanské rodině. Po dokončení reálného gymnázia v Táboře přešel do Prahy na První průmyslovou školu – odbornou školu pro drogisty, kterou v roce 1941 úspěšně dokončil. Nastoupil jako asistent drogerie ve Velké nad Veličkou a později byl zaměstnán v Brně jako chemik – laborant.

V říjnu 1942 byl totálně nasazen k organizaci Todt na práce do Norska. V jednom ze svých prvních dopisů napsal: „Můj konečný cíl je asi 1000 km za polární kruh. Tam, kam já jedu, je jen polární záře, ½ roku tma a  ½ roku světlo…“  Výrazným místem jeho pobytu byl Skibotn. Pracoval jako dělník v přístavu, hledač min, saniťák, pomáhal v kuchyni. Domů se vrátil začátkem září 1945.

Po návratu z Norska nastoupil do Státního zdravotního ústavu jako chemik. V roce 1946 se oženil s manželkou Věrou a usadili se v Písku. Jeho kamarád z nasazení v Norsku, František Bartoš, se po návratu se oženil s jeho sestrou Marií.

Po návratu pracoval jako odborný zdravotní pracovník. V písecké nemocnici se podílel na vzniku oddělení klinické biochemie. Externě studoval na zdravotního laboranta a  následně na specialistu v oboru biochemie. Práce v biochemické laboratoři se mu stala celoživotním posláním.  Působil zde jako vrchní laborant až do svého odchodu do důchodu v roce 1983.

Byl činorodým ve Sboru Jednoty českobratrské v Písku, kde působil jako laický kazatel. Rád hrával na mandolínu. Publikoval v křesťanských časopisech a sepsal osobní zážitky z Norska.  Do Norska se toužil znovu podívat. Jeho přání se už neuskutečnilo. Zemřel v roce 1990.

Společně s manželkou vychovali syna Benjamina, žije s rodinou v Písku a dceru Věru, která žije s rodinou v Praze.

Zajímavé jsou i jeho vzpomínky z pobytu v Altafjordu (Norsko): Krátký výňatek z jedné z nich: Pod jednou horou byl zřízen náš tábor, který byl později přebudován na severskou trestnici. V době, o které chci vyprávět, nebyl ještě obehnán ostnatým drátem. Sloužil nám za přechodné bydliště. Poměry tehdy byly strašné. Psal se rok 1943. Spalo se na dřevěných pryčnách, ve třech řadách nad sebou. Do prostoru několika málo metrů bylo vměstnáno přes 50 hochů. Hlad byl náš stálý host. Suchý, okoralý chléb byl pokládán za skutečný poklad. Hoši v této tísnivé době prodávali hodinky, které si přivezli z domova, za bochník téměř plesnivého chleba.

Zdroje:

Norský národní archiv, Oslo.

Pozůstalost v držení V. Weilové, Praha.

Šíma, Benjamin. "Buď vůle tvá" Naše vítězství. List Božích bojovníků v ČSR, 1947/č. 3, leden, roč. XXII, s. 68-69.

Šíma, Benjamin. „Olaf Sorenson“, MÍR 1948 (Křesťanský kalendář pro československý lid), 1947, ročník XLVII, str. 110-113.

Šíma, Benjamin. „Bůh nebude posmíván“, Naše vítezství (List Božích bojovníků v ČSR), 1947/č. 9, květen, ročník XXII, str. 132-133.

Šíma, Benjamin. „Proč Pane?“, Bratrská rodina (časopis Církve bratrské), 1971/č. 5, ročník III, str. 78-79

Šíma, Benjamin. „Hrob v Narviku“, Bratrská rodina (časopis Církve bratrské), 1971/č. 8-9, ročník III, str. 138

Šíma, Benjamin. „Příběh o Olafovi“, Bratrská rodina (časopis Církve bratrské), 1976/č. 8-9, ročník VIII, str. 130-133

Šíma, Benjamin. „Téměř nedošel“, Bratrská rodina (časopis Církve bratrské), 1979/č. 12, ročník 11, str. 190-191

Šíma, Benjamin.„Vzpomínky na Norsko“, rukopisy přednášek, srpen 1946, určené pro přednes ve Sborech Jednoty Českobratrské (dnes Církve bratrské) v Praze, Písku, Táboře a Brně.

Weilová, V.: Životopis, rukopis, červenec 2021.

Webové stránky Noraci.cz: „Polární liška a fotografie ze Skibotn u Tromsø od nasazeného z Písku.“ 23. 6. 2021: https://noraci.cz/polarni-liska-a-fotografie-ze-skibotn-u-tromso-od-nasazeneho-z-pisku/

 

 

 

Filozofická fakulta
Univerzita Karlova
nám. Jana Palacha 1/2
116 38 Praha 1
envelope-ophone