František Vaněk (1914) pracoval v Kardášově Řečici v Jižních Čechách jako tesař. Povolání na práce do Říše dostal už jako starší. Jeho dcera Jitka Ondráčková při naší nedávné návštěvě v Jindřichově Hradci vyprávěla, jak si jako malá prohlížela tatínkových pět alb fotek a pohledů z Norska. Většinou si je prohlížela potají, když nikdo nebyl doma.

Tatínek své rodině o válečných útrapách nevyprávěl, ani později svému zeťovi, který se ho na Norsko ptával. Vždy převedl řeč na něco jiného. Totéž se opakovalo i v případě jeho manželky, která byla nasazená v Říši. Jen u společných rodinných jídel, padla občas slova, že jim v Říši vařili „strašné šlichty”. Paní Jitka dodnes vzpomíná, jak tatínek vyškrabával talíř do posledního drobečku a říkával, že „za války záleželo na každém soustu, aby člověk přežil.”

Z Norska si přivezl desítku malovaných barevných obrázků zachycující úchvatnou norskou přírodu, fjordy a hory. Tyto obrázky objevily schované ve skříni až jeho dospělé dcery.  V té době si zařizovaly vlastní bydlení, a tak obrázky nechaly zarámovat a doma si je vystavily. Na stěnách visí dodnes.

Na otázku, proč jim rodiče o válečné zkušenosti nevyprávěli, paní Jitka říká: „Nebylo to asi nic příjemného, tak se o tom nechtěli bavit. Chtěli na to zapomenout, vytěsnit to.”

Ve stáří rodičů se řešili různé věci, ale nikdy ji samotnou nenapadlo se rodičů na válku více ptát.

Na jaře 2021 dostala dopis od našeho týmu zaslaný na starou tatínkovu adresu, kde je nyní rodinná chalupa. Prosba poskytnout materiály k výzkumu, přivedla paní Jitku k tomu, aby si tatínkovu pozůstalost podrobně prohlédla. Přečetla si poprvé tatínkův deník z Norska. Jeho obsah shrnula slovy: „Vlastně tam nepíše nic hrozného. Ale asi to nebylo nic příjemného. Píše, co dělali, co měli k jídlu. Kam jezdili, kde byli v lágru. Možná ty horší věci do toho deníku nepsali.”  

Paní Jitka se svým synem Janem zpřístupnila našemu týmu pozůstalost a ukázala nám i další artefakty - holící soupravu a dýky - které si tatínek přivezl z Norska a které doma stále používají. Deník se rozhodla přepsat na počítači, aby si ho mohli přečíst i další rodinní členové.

S laskavým dovolením rodiny zde zveřejňujeme fotografickou pozůstalost a ukázky deníku.

Pan František Vaněk byl nasazen ve středním Norsku v oblasti Mosjøen - nejdříve ve městě, později pracoval na stavbě železnice a jako pomocný dělník i daleko od civilizace v lesích. Snímky ukazují i na další místa nasazení: Nesna, Nerlien a Hattfjelldal. 

Fotografie pochází z rodinné pozůstalosti, Jindřichův Hradec.

Životopis Františka Vaňka je zde k přečtení.