Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content

Databáze nuceně nasazených Čechů v Norsku  

František

Teplý

Datum narození:

1901

Místo narození:

Benátky

Oblast nasazení:

Mo i Rana

Firma nasazení:

Arbeitsgemeinschaft Stallmann

Pracovní karta je uložena v Národním archivu v Oslo / © National Archives of Norway, Oslo

František Teplý  (*1901‒ † 1983) se narodil v Unčíně, malé obci na Českomoravské vrchovině. Vychodil obecnou školu a namísto měšťanky musel do práce. Pracoval u sedláka. Po 1. světové válce se rodina přestěhovala do Jimramova, kde nastoupil do soukromé stavební firmy. Na počátku 30. let přešel kvůli lepšímu výdělku do cementárny. V roce 1932 se oženil s Aloisií Entnerovou, postavili si domek na Benátkách (dnes součást Jimramova). Narodili se jim tři děti František (1934), Vladislav (1936) a Miroslava (1937).

Jako ženatý otec od rodiny neměl být povolaný k pracovní povinnosti do Říše, ovšem jeho zaměstnavatel na pracovním úřadě v Novém Městě na Moravě zajistil, aby byl poslán na práce do Říše zdatný "betonář" místo jeho mladých synů. V listopadu 1942 musel nastoupit do Říše a byl určen na práce do středního Norska, do Nesny. Firma Stallmann, u které byl zaměstnán, stavěla opevněné bunkry na pobřeží. Jeho práce spočívala v lámání a ostřelování skal a odvozu kamenů. Pracovalo se i ve třech směnách. Hlučná, prašná a nebezpečná práce s odstřelováním patřila k fyzicky velmi náročné práci. V roce 1944 firma přemístila své pracovníky do vnitrozemí do Hattfjelldalu u švédských hranic, kde se stavěla továrna na dřevoplynové topivo pro pohon aut. Nedostatečná strava, mrazy až -42 C a náročná práce podkopaly jeho zdraví. Existenční problémy zažívala i jeho rodina v protektorátu, neboť firma poslední půlrok neposílala do protektorátu mzdu.

Domů se vrátil pan Teplý po kapitulaci v létě 1945 s podlomeným zdravím. Nemohl  vykonávat náročnou fyzickou práci a do důchodu pracoval v místní textilní továrně. V penzi založil ovocný sad, kterému se intenzivně - pokud mu to zdraví dovolovalo, věnoval. Zemřel v roce 1984. Jeho potomci žijí v Hradci Králové, České Třebové a v Poličce, jakož i v německém Bavorsku.

 

Zdroje:

Norský národní archiv, Oslo.

Pozůstalost v držení rodiny, Česká Třebová.

Šplíchal, Mojmír: Příběh Fr. Teplého, Norsko, rukopis, 2021.

 


 

Vnuk pana Teplého jako dítě trávil u dědečka prázdniny. Stále si živě pamatuje jeho vyprávění z Norska. Citujeme z jeho vzpomínek:

CESTA: "Při první cestě je na rozbouřeném Baltu zastihl spojenecký nálet. Všichni byli zahnáni do podpalubí. Ještě před tím však zahlédli, jak sousední loď dostala přímý zásah. Konvoj nezastavil ani nepomalil a zasažená loď šla ke dnu. Tlaková vlna přitom poškodila i okna vlastní lodi. Vlny rozbouřeného moře zalévaly podpalubí. V části podpalubí byly dřevěné lavice. Chlapi se tak domluvili, že část jich bude stát ve studené vodě, část odpočívat v suchu na lavicích a po čase se vymění. Tak dopluli do Norska. "

PRÁCE NA BUNKRECH: "Práce probíhala za každého počasí. V zimě padaly teploty hluboko pod minus 50 stupňů. Chlapi si doplňovali nedostatečné oblečení o papírové pytle od cementu. Pracovní náplní Františka T. byla příprava pro odstřel. Navrtával skály. Znamenalo to pracovat celou směnu nejen na mraze, ale i v prachu. Po čase mu byla nabídnuta práce střelmistra. Jednalo se o práci kvalifikovanou, ne tak namáhavou a přitom i lépe placenou. Přesto ji dědeček odmítl. Znamenalo to ručit hlavou za uskladněný dynamit a ten, jak se vědělo, se ze skladu čas od času ztrácel. Zřejmě pro norský odboj.

STRAVA: "Po stránce stravy to žádná sláva nebyla. Řepná polévka, ryby a bochník chleba na tři dny. Ten někteří snědli hned první den a s oblibou pak říkali „ My máme hlad jen dva dny a vy všechny tři“.

ÚTĚK DO ŠVÉDSKA: "V jednu chvíli tak obdrželi informaci, že se je Němci patrně budou snažit zlikvidovat. Místní jim ukázali cestu přes les do Švédska. V případě pokynu tak byly připraveni na útěk přes hranice do neutrálního Švédska. Naštěstí k tomu nedošlo."

UTRPENÍ RUSŮ: "Pracovní lágr byl umístěn v blízkosti zajateckého tábora ruských zajatců. Na ruské zajatce byl žalostný pohled. Špinaví, vyhublí. „K nám se tu dobře nechovali, ale k Rusům hůř, jak ke zvěři“. Když se chlapi vraceli z práce a míjeli se se zástupem ruských zajatců, každý měl v kapse nějaký zbytek jídla a ten pak hodil do zástupu zajatců. Komunikace se zajatci byla přísně zakázána. Ti odvážnější nosili i přes zákaz a hrozbu přísného trestu zbytky jídla k plotu.  Při jedné takové akci byl Fr. Teplý zadržen. Reálně mu hrozil trest smrti. Naštěstí již bylo cítit konec války a i Němci se chovali mírněji."

 

Fotografie z místa nasazení ve lokalitě Nesna ve středním Norsku.

Filozofická fakulta
Univerzita Karlova
nám. Jana Palacha 1/2
116 38 Praha 1
envelope-ophone