Od poloviny září je český tým na pracovní cestě v norském Trondheimu. S norskými kolegy se vydali hledat místa, kde žili a pracovali nuceně nasazení Češi.

Pracovní tábor v Trondheimu sloužil za války k ubytování  až 5.000 zahraničních pracovníků z okupovaných evropských zemí.  Nacházel se nedaleko města v okrese Strinda. Tábor nesl stejný název a byl rozdělen do 12 menších barákových táborů. Tímto místem (zvláště pak přestupním táborem č. 12 tzv. Durchgangslager) prošlo přes tisíc pět set českých pracovníků.

Dnes je Strinda jednou ze čtvrtí Trondheimu a nese název Strindheim. Po dřevěném pracovním táboře už tu nejsou prakticky žádné viditelné památky. Zachovaly se pouze obytné domy po německých vojácích. Oblast byla v minulých dekádách kompletně přestavena na rezidenční čtvrť.

Na místo bývalého tábora Strinda nás doprovodili norští kolegové, historici prof. Hans Otto Frøland a dr. Gunnar D. Hatlehol z místní univerzity NTNU.

V trondheimském přístavu pracovalo několik stovek Čechů, a to na stavbě ponorkového doku Dora I. a Dora II.  Fyzicky nejnáročnější práce probíhala na hloubení podmořského dna, kam byli  pracovníci spoušteni v železném kesonu pod mořskou hladinu. Ponorková základna Dora I. byla dokončena v polovině roku 1943, a poté se pokračovalo na základně Dora II., která však zůstala nedostavěná. Monumentální základny, které měly až 3,5 m široké betonové zdi, po válce sloužily norskému námořnictvu.  Byly snahy o její odstranění, avšak demoliční práce nebyly pro nerozbitnou železobetonovou konstrukci úspěšné. Část Dory I.  byla v 60. letech prodána soukromým provozovatelům a část je využívána jako městský a okresní archiv.

Vnější část bývalé základny je pro návštěvníky přístupný. V blízké budoucnosti jsou plány část tohoto přístavu přestavět na moderní technologicko-průmyslovou zónu. V současné době probíhají mezi zástupci města a developery diskuze, jakým způsobem by měla být zachována válečná historie tohoto místa.

Pro většinu obyvatel Trondheimu je bývalá německá základna Dora spojena s řadou mýtů. Údajně jsou v základech zabetonovaná těla dělníků z řad válečných zajatců.

Poslechněte si vyprávění nasazeného Jana Šefla o nebezpečné práci  na stavbě ponorkové základny: viz portál Paměť národa.

-VH-