Odpověď zní: ano. Ovšem pouze ti, kteří se odškodnění, vyplácenému po roce 1999, dožili. Žadatelé o odškodnění museli podat žádost osobně, a nešlo žádat zpětně za rodinné příslušníky zemřelé před únorem roku 1999.

Na začátku bádání jsme neměli jasno v otázce, zda se odškodnění dostalo i těm, kteří byli nasazeni v okupovaných zemích, a nikoliv přímo v Německu v jeho předválečných hranicích. První zmínky o odškodnění za nucené práce v Norsku jsme získali díky archivu Dočasného sekretariátu Noráků, který organizoval srazy nasazených v 90. letech 20. století a zprostředkovával přeživším informace ohledně odškodnění všech nuceně nasazených za druhé světové války.

Jasná odpověď přišla až poté, co jsme navázali spolupráci s Česko-německým fondem budoucnosti, nadačním fondem, který byl zodpovědný za příjem žádostí a zpracování odškodnění pro české občany.

Česko-německý fond budoucnosti podpořil v letech 2000–2003 v kategorii nucené práce 38 564 žádostí. Tito žadatelé byli ze své domovské země deportováni do Německé říše včetně obsazeného československého pohraniční a nuceně nasazeni ve válečném průmyslu či v zemědělství, ale také v rámci německých stavebních projektů Organizace Todt a dalších tzv. polovojenských organizací.  Mezi žadateli byli i pracovníci, které německé okupační orgány poslaly na práci do okupovaných zemí – například Polska, Francie, Belgie, Nizozemska, Dánska a konečně i Norska.

Mezi žádostmi soustředěnými v archivu Česko-německého fondu budoucnosti, jsme nalezli 239 případů, kdy žadatelé uvedli jako místo výkonu nucené práce Norsko.

Odškodnění za nucené práce financovaly německé podniky a spolková vláda jako morální gesto vůči dlouhodobě opomíjeným obětem nacistického režimu. Vyčleněné prostředky byly vloženy do německé nadace Připomínka, odpovědnost (nadace EVZ). Ta je pak mezi oběti z různých zemí světa rozdělovala prostřednictvím svých partnerských organizací, k nimž patřil právě také Česko-německý fond budoucnosti. Na odškodnění se nepodílely státy, kde nuceně nasazení za války pracovali.

Při určování výše odškodnění rozlišovala nadace EVZ mezi tzv. otrockou a nucenou prací. Otrocká práce se především týkala vězňů koncentračních táborů – ti byli v prakticky bezprávném postavení, v otřesných podmínkách, bez nároku na mzdu, s minimálním hygienickým a zdravotním zabezpečením. V tomto srovnání byly podmínky nasazených na nucené práce přeci jen lepší, dostávali za práci mzdu, měli zajištěný přístup k lékařské péči a požívali i jistých, byť omezených práv. Vězni ani nuceně nasazení ovšem neměli možnost ovlivnit druh ani místo výkonu práce, a nemohli se z ní ani svobodně vyvázat. Otrocká i nucená práce byly projevem zvůle okupační moci.

V průběhu odškodňovacího řízení Česko-německý fond budoucnosti ve svém archivu shromáždil řadu dobových materiálů, kterými nasazení dokladovali nucenou práci. Část z nich byla následně použita v publikačních a výstavních počinech, které seznamovaly veřejnost s rozsahem nucené práce obyvatel protektorátu.

Našemu výzkumnému týmu umožnil Fond nahlédnout do svého neveřejného archivu a získat k výzkumu dobové materiály, které dokumentují osud Čechoslováků v Norsku. Fotografie, korespondence a úřední dokumenty umožní blíže rekonstruovat osud Čechů, nuceně nasazených v Norsku.

Z původu ochrany osobních údajů žadatelů, Fond nezveřejňuje v žádném případě jména odškodněných. Veškeré materiály nám byly proto k výzkumu zpřístupněné v anonymizované formě. Zde přinášíme ukázku fotografií z pracovního nasazení v Norsku.

Průběžně budeme zveřejňovat k fotografiím popisky.

Autorka textu: Vendula V. Hingarová

Fotografie:© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

Zdroje:

Odškodnění 2000-2006. Česko německý fond budoucnosti a platby obětem otrocké a nucené práce. Praha: ČNFB, 2007

Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

Fotografie:

© Archiv Česko-německého fondu budoucnosti, nadačního fondu

Fond budoucnosti udělil našemu projektu souhlas na základě písemné dohody se zveřejněním dobových fotografií a dalších materiálů. Tyto materiály nesmí být bez souhlasu fondu dále šířené ani publikované.