Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content

Na konci září 2021 nás navštívil vnuk pana Františka Hejdy z Jižních Čech. Jeho děda byl nasazen v Trondheimu. Jako malému mu dal ochutnat smažená racčí vejce, aby věděl, co v dobách nouze za války v Norsku jedl. S kamarády také chytali a jedli ondatry.

František Hejda původem z Pohoří byl ročník 1904, a tudíž o dvě dekády starší než většina nasazených Čechů v Norsku. Na nucenou práci jel údajně jako náhradník za jiného hocha z movitější rodiny ve vesnici. Povoláním byl truhlář a v Trondheimu byl umístěn u firmy Sager und Woerner. Dělal tam i rakve pro mrtvé.

Podle rodinných pamětí se pan František k nasazení v Norsku moc nevyjadřoval. Ovšem dosud si pamatují příběh, jak děda dal jednomu ruskému zajatci, který byl za ostnatým drátem, chléb. Říkal mu, ať neutíká. On se však rozběhl a strážný ho zastřelil. V noci nesl mrtvého do márnice a přitom světélkoval. Pracoval totiž s fosforem. (V Trondheimu fungovalo údajně pracoviště, kde se fosforem označovaly přístroje, které se montovaly do bombardérů pro noční lety).

Vnuk pana Hejdy přinesl sbírku asi 100 fotografií. Většinu kamarádů z fotek se mu podařilo identifikovat. Zde přinášíme výběr z nich.

Děkujeme vnukovi pana Hejdy za ochotu sdílet s námi dědův příběh a jeho fotografie.

Na fotografiích z Norska jsou uvedena tyto jména:
1/  Bohůněk Josef
2/  Čala Miloslav
3/  Dočekal Jaroslav
4/  Doupovec Rostislav
5/  Folgner Bohumil
6/  Hamberger František
7/  Hammer Jan
8/  Holub Antonín
9/  Hrazdica Karel
10/Herec Vladimír
11/Kapar Jan
12/Kašný Antonín
13/Kavlík František
14/Koudela Josef
15/Krátký Jaroslav
16/Kubíček Miroslav
17/Kubíček Bohuslav
18/Kulstrunk Leon
19/Kylián Ludvík
20/Levora Vojtěch
21/Marek Miroslav
22/Plaček Václav
23/Pleva Emil
24/Řehůřek Josef
25/Sirotek Jaroslav
26/Sirotek Jaromír
27/Šišák Otakar
28/Skoupý František
29/Truksa Bohuslav
30/Vlach Václav
31/Zdeněk Antonín
32/Frk Bohumil.

 

Životopis pana Františka Hejdy zde.

František Vaněk (1914) pracoval v Kardášově Řečici v Jižních Čechách jako tesař. Povolání na práce do Říše dostal už jako starší. Jeho dcera Jitka Ondráčková při naší nedávné návštěvě v Jindřichově Hradci vyprávěla, jak si jako malá prohlížela tatínkových pět alb fotek a pohledů z Norska. Většinou si je prohlížela potají, když nikdo nebyl doma.

Tatínek své rodině o válečných útrapách nevyprávěl, ani později svému zeťovi, který se ho na Norsko ptával. Vždy převedl řeč na něco jiného. Totéž se opakovalo i v případě jeho manželky, která byla nasazená v Říši. Jen u společných rodinných jídel, padla občas slova, že jim v Říši vařili „strašné šlichty”. Paní Jitka dodnes vzpomíná, jak tatínek vyškrabával talíř do posledního drobečku a říkával, že „za války záleželo na každém soustu, aby člověk přežil.”

Z Norska si přivezl desítku malovaných barevných obrázků zachycující úchvatnou norskou přírodu, fjordy a hory. Tyto obrázky objevily schované ve skříni až jeho dospělé dcery.  V té době si zařizovaly vlastní bydlení, a tak obrázky nechaly zarámovat a doma si je vystavily. Na stěnách visí dodnes.

Na otázku, proč jim rodiče o válečné zkušenosti nevyprávěli, paní Jitka říká: „Nebylo to asi nic příjemného, tak se o tom nechtěli bavit. Chtěli na to zapomenout, vytěsnit to.”

Ve stáří rodičů se řešili různé věci, ale nikdy ji samotnou nenapadlo se rodičů na válku více ptát.

Na jaře 2021 dostala dopis od našeho týmu zaslaný na starou tatínkovu adresu, kde je nyní rodinná chalupa. Prosba poskytnout materiály k výzkumu, přivedla paní Jitku k tomu, aby si tatínkovu pozůstalost podrobně prohlédla. Přečetla si poprvé tatínkův deník z Norska. Jeho obsah shrnula slovy: „Vlastně tam nepíše nic hrozného. Ale asi to nebylo nic příjemného. Píše, co dělali, co měli k jídlu. Kam jezdili, kde byli v lágru. Možná ty horší věci do toho deníku nepsali.”  

Paní Jitka se svým synem Janem zpřístupnila našemu týmu pozůstalost a ukázala nám i další artefakty - holící soupravu a dýky - které si tatínek přivezl z Norska a které doma stále používají. Deník se rozhodla přepsat na počítači, aby si ho mohli přečíst i další rodinní členové.

S laskavým dovolením rodiny zde zveřejňujeme fotografickou pozůstalost a ukázky deníku.

Pan František Vaněk byl nasazen ve středním Norsku v oblasti Mosjøen - nejdříve ve městě, později pracoval na stavbě železnice a jako pomocný dělník i daleko od civilizace v lesích. Snímky ukazují i na další místa nasazení: Nesna, Nerlien a Hattfjelldal. 

 

Fotografie pochází z rodinné pozůstalosti, Jindřichův Hradec.

Životopis Františka Vaňka je zde k přečtení.

V polovině října 2021 se k nám dostaly fotografie od prasynovce Karla Pekaře. Prastrýc byl bezdětný a jeho rozsáhlé příbuzenstvo po jeho smrti fotografie z Norska zanechalo v chalupě, kterou obývá jeho prasynovec Lumír. Ten zareagoval na dopis, který jsme poslali na jaře na válečnou adresu.

Karel Pekař byl nasazený za polárním kruhem v kraji Mosjøen a byl přiřazen k firmě Arge Stallmann. V této firmě s ním pracovalo dalších 90 Čechů.

Fotografická sbírka detailně dokumentuje místo působení ve středním Norsku a lesnické práce v horách. Ze snímku je patrné, že se dostali do Bodø.

Sbírka obsahuje řadu portrétů dalších českých pracovníků. Ti na začátku svého pobytu navštívili v  Mosjøen místního fotografa, který vytvořil českým pracovníkům portrétní fotografie v uniformě Organizace Todt.  Je dobré dodat, že beranici pracovníci fasovali v Berlíně a svépomocí si na ni našili červenobílou stužku. Tímto se odlišovali od jiných zahraničních pracovníků Organizace Todt.

Děkujeme panu Jeníkovi za milé přijetí a ochotu sdílet fotografie i na tomto webu.

 

 

Filozofická fakulta
Univerzita Karlova
nám. Jana Palacha 1/2
116 38 Praha 1
envelope-ophone