Přinášíme další medailonky nasazených v Norsku (navazují na již zveřejněné), které vznikaly v letních měsících za pomoci rodin a příbuzných Noráků. Děkujeme za milou spolupráci, úžasné příběhy a materiály. A také za trpělivost při zpracování. V posledním měsících se nám sešla spousta podnětných materiálů!

Benjamin Šíma  (*1921 ‒ †1990) se narodil v Čekanicích u Tábora a vyrůstal spolu se svými dvěma sestrami v protestanské rodině. Pevná víra v Boha ho provázela celým jeho životem. V říjnu 1942 byl totálně nasazen k organizaci Todt na práce do Norska. V jednom ze svých prvních dopisů napsal: „Můj konečný cíl je asi 1000 km za polární kruh. Tam, kam já jedu, je jen polární záře, ½ roku tma a  ½ roku světlo…“  Ve přístavní městečku Skibotn pracoval jako dělník, hledač min, saniťák, pomáhal v kuchyni.  Dále viz zde.

Jaroslav Buchtík (*1920 ‒ † 2010)  se narodil  jako předposlední ze 13 - ti dětí. Rodiče mu umožnili rodiče vzdělání na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Pak mu určili cestu kněžského vzdělání na bohosloveckém semináři (jeho dvě sestry byly řádové sestry). Do toho začala německá okupace a v listopadu 1942 povolání na pracovní úřad.  Jaroslav byl určen 250km za polární kruh do Harstadu – severně od Narviku ke stavební firmě Hermann Schaefer. Spřátelil se s Norkou Ingrid Kristoffersen později provdanou Strøm.  Rodinu Strøm navštívil s manželkou v roce 1965. Z této návštěvy si přivezl i tahací harmoniku, kterou si tam za války zakoupil a celých 20 let na něj u u rodiny Strøm čekala.  Jeho syn se pak na ni v dětství učil hrát. Další info: zde.

Jiří Mlíka  (*1921 ‒ † 1951)  se narodil v Horním Jelení.  Jako všichni narození v roce 1921 byl totálně nasazen na práce do Říše. Dne 7. 12. 1942 odjel transportem přes Berlín do Štětína, odkud lodí Urundi do Osla. Odtud pak železnicí přes Trondheim do správního střediska Mo i Rana. Zde byl přidělen spolu s desítkami Čechů k německé stavební firmě Arge Stallmann. Pracoval jako pomocný dělník a posléze jako pekař. V Norsku zůstal až do konce války. Další informace ...

Václav Vlach (*1921 ‒ † 1996) se narodil v Dolní Rozsičce. V sedmi letech se přestěhoval do Velkého Meziříčí ke své tetě – ta ho s manželem adoptovala. Vyučil se v oboru mědikovectví a instalatérství. V říjnu 1942 byl povolán jako mnozí jeho vrstevníci na práce do Říše.  Odjíždělo se mu tam tehdy těžce, neboť zde nechával svoji velkou lásku Anežku. Když po 8 měsících domů přijel domů na dovolenou (v září r. 1943), tak spolu uzavřeli sňatek. Pokračování zde.

Jaroslav Kadlec (*1922 ‒ †2013)  pocházel z 12 sourozenců a začal se učit řezníkem. V roce 1943 dostal povolání na práci do Říše.  Na své pracoviště do Harstadu za polárním kruhem se dostal až v březnu 1943. Stýkal se tam s Francouzi i Nory, se kterými si také později dopisoval. V roce 1944 odjel domů na dovolenou, ze které se nevrátil. Podařilo se mu prodlužovat nemocenskou, a to díky ochotnému německému lékaři v Letovicích, který byl později zatčen. Doma se skrýval až do konce války. Po válce nastoupil jako řidič do výrobny limonád Augustina Konráda v Olešnici na Moravě. Dále zde:

Karel Novotný (*1923‒ † 1971) se narodil v Kobylí na Moravě (okres Břeclav). Po vyučení strojníkem v roce 1940 byl jako sedmnáctiletý  přidělen z pracovního úřadu do Říše. Od roku 1940 do 1942 byl zařazen k firmě Funke & Co do Drážďan-Freitalu na výstavbu dálnice do Salzburku, po půl roce do oblasti Brjansk v Rusku. Poté byl převelen na práce do středního Norska ke stejné firmě do Mo i Rana. Pracovní i životní poměry byly značně náročné.  Dne 5. 12. 1944 spolu se deseti Čechy utekl z pracoviště do Švédska. Podle jeho vyprávění byl přechod v horách velmi náročný a trpěli hladem. Ve Švédsku byl zaměstnán v  dolech Nyvogn. Na československé legaci ve Stockholmu se přihlásil jako dobrovolník do československé zahraniční armády v Británii.  O dalším pohnutém osudu si přečtete zde.

Útěkáři z nucené práce v  Norsku ve Švédsku v doprovodu s přáteli. Z archivu rodiny Karla Novotného, Kobylí.