Po skončení války v Norsku byli Čechoslováci soustředěni do sběrných táborů pro tzv. displaced person (zavlečené osoby). Tam čekali na instrukce československých repatriačních úředníků, kteří ve spolupráci s místními i spojeneckými úřady zajistili jejich přesun do středního Norska, a posléze do Osla. Čechoslováci, uvízlí na severu Norska, čekali na repatriaci dva měsíce a domů se dostali až v září 1945, tedy pět měsíců po skončení války. Mnozí strávili v Norsku téměř tři roky.

Seznam repatriantů potvrzuje, že v Narviku a okolí pracovalo na konci války 235 Čechoslováků, z toho větší polovina působila ještě více na severu v Moen u Bardurfossu. Část z těchto nasazených zažila německou evakuaci ze severovýchodních části Norska před postupující sovětskou armádou.

Repatriační transport z Narviku odjel dne 20. 7. 1945 lodí "Ofoten" do Mosjøen a pak dále vlakem přes Trondheim, Lillehamer a do Osla dorazili o pět dnů později.

Soupis transportu z Narviku a Moen pochází z Archivu Dočasného sekretariátu Noráků v Havlíčkově Brodě.