V průběhu května 2021 jsme rozeslali dalších 80 dopisů na námi zjištěné válečné i pozdější adresy. Ozvalo se nám přes 15 potomků. Děkujeme za Vaše informace, materiály, fotografie a zájem!

V rámci naší spolupráce s potomky vznikala desítka nových životopisných medailonků nasazených v Norsku. Je skvělé, že nám volají a píší synové a dcery, vnuci i pravnoučata a další příbuzní. Rodiny se propojují a společně hledají střípky ze života svým předků v Norsku.

Zde přinášíme výsledky spolupráce s potomky.

Životopisné medailonky:

(klikněte na vybrané jméno)

Václav Vlach (*1921 ‒ † 1996) nasazen v Trondheimu. Svůj sen podívat se po sametové revoluci do Norska se mu bohužel nesplnil.

Josef Touška (*1921 ‒ † 1996) pracoval v Kirkenesu jako krejčí, z vydělaných peněz z Norska si pořídil po válce domek v pohraničí.

Václav Houska (*1921 ‒ † 1998)  nasazen ve středním Norsku, utekl do Švédska. Medailonek zveřejněn na přání vnuka v den nedožitých dědových stých narozenin.

Zdeněk Opl (*1922 ‒ † 1987) nasazen v Trondheimu, pak na pevnosti Brettingen, pak v Hattfjelldalu. Ze zdravotních důvodů se mu podařilo na konci války vyvázat se z práce pro Říši.

Antonín Ševčík  (*1921 ‒ † 2002) nasazen v nejsevernější části Norsku u hranic s Finskem.

Jaroslav Lošťák(*1922 ‒ †2001) nevrátil se do Norska z dovolené a byl souzen u vojenského soudu v Berlíně.

Jaromír Rabušic (*1921 ‒ †2003) poslán do nejsevernější části Norska do Alty k německé firmě Gebr. von der Wettern, u které pracoval s několika dalšími Čechoslováky jako krejčí.

František Halačka (*1921 ‒ † 2007)  povoláním řezník, byl u organizace Todt přeškolen na kuchaře a dostal se až do Kirkenesu a do finské Skigapury, kde vařil v polní kuchyni pro německé vojáky. Není evidován v  naší databázi, jeho životopis najdete zde.

Josef Knap  (*1922 ‒ † 2010) nasazen v nejsevernější části Norska u hranic s Finskem. Domů si přivezl laponské papuče, dodnes je rodina uchovává.

připravujeme:

František Šac  nasazen ve středním Norsku na stavbu železniční tratě. Jeho kufr mají vystavený v norském Muzeu krvavé cesty (Blodveimuseet). V této oblasti zahynuly vyčerpáním tisíce ruských válečných zajatců nasazených na stavbu železnice.

Děkujeme rodinám za ochotu sdílet rodinný příběh!

Za náš tým: Vendula V. Hingarová