Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages

Historie

Jak se dostali po válce domů?

Na konci války byli nasazení shromážděni spolu s dalšími cizinci do sběrných táborů vedené norskými a spojeneckými orgány. Nasazení měli status zavlečených osob (displaced persons). V táborech je vyhledali českoslovenští repatriační či styční důstojníci vyslaní londýnskou vládou. A zajistili jejich repatriaci do vlasti. Během léta 1945 proběhlo z Norska několik repatriačních transportů.

Repatriovaní byli jednak Češi nasazení na nucené práce (asi 800 osob)  a také českoslovenští občané ve službách Wehrmachtu (asi 3.000 osob). Repatriovaní se vraceli vlakem do Osla a odtud lodí do Dánska či Německa, poté vlakem domů. Menší část nasazených, zvláště ti ženatí, se vraceli letecky do Belgie, posléze přes Německo posléze vlakem. Většina se do vlasti vrátila v září, poslední v prosinci roku 1945.

Cestu domů popsal Ludvík J. Halásek z Havířova: Cesta vlakem z Trondheimu do Osla, kdy nás na každém nádraží čekaly skupiny Norů, zpívalo se a tancovalo, protože naši chlapci měli s sebou hudební nástroje a vytvořili kapelu. Přednostové stanic podávali už předem hlášení, kdo přijede, a tak nás čekalo vždy přivítání. Vagóny jsme měly popsané nápisy: Ať žije ČSR – ať žije Norsko!

Atmosféru poválečného Norska popisovali nasazení jako radostnou, lidé byli veselí a vstřícní, ovšem po příjezdu do vlasti jsme cítili, že jsou všichni nějak zařezaní, zamlklí, snad až nepřístupní.

 

Filozofická fakulta
Univerzita Karlova
nám. Jana Palacha 1/2
116 38 Praha 1
envelope-ophonelong-arrow-right