Totálně nasazení se oficiálně stávali zaměstnanci konkrétní, většinou německé firmy, kontaktované Organizací Todt na daný stavební projekt. Německých firem působilo v Norsku přes čtyři sta.

Každá organizovala svým kmenovým zaměstnancům i přiděleným zahraničním dělníkům práci a vyplácela jim měsíční odměnu. Současně byla zodpovědná za pracovní podmínky a stravu nasazených. I když existovaly centrálně stanovené stravovací normy, jak vyplývá z dochovaných dokumentů, Češi a další zahraniční pracovníci si na stravu opakovaně stěžovali i u německých okupačních orgánů.

Vedle špatné stravy ohrožovalo české dělníky především drsné arktické podnebí. Zdá se však, že mladí a fyzicky zdatní muži si s jeho nástrahami vyrovnávali překvapivě dobře. Za polárním kruhem byl mráz až -36ºC. Pro nás to byl nezvyk, zkouška, ale mráz příliš nevadil. Ve vzpomínkách na tu dobu se nepřestávám divit, jak jsme tehdy vydrželi celé dny venku v drsných mrazech, bez zahřátí. Snad proto, že jsme byli mladí, v nejlepších letech. Na práci v zimě jsme si zvykli. Za dobu, co jsem tam byl, nikoho nepostihla vážná nemoc. Od mrazů jsme byli opáleni dohněda.

Nasazení pracovali většinou po menších skupinách na stavebních projektech u norského pobřeží. Část pracovala v Trondheimu a větší část byla pak poslána na práce po celé délce norského pobřeží až k finským hranicím.  Místa, kde nasazení pobývali, ilustrujeme v sekci Mapa.