To, co vzpomínky pracovníků z Norska nejvíce odlišuje od většinového narativu totálně nasazených, je přátelský až srdečný vztah s místním obyvatelstvem. Někteří si po válce s norskými přáteli dlouho dopisovali. V osmdesátých letech, tedy v době, kdy se blížili důchodovému věku, začali organizovat srazy pamětníků. Říkali si „Noráci“.

Po roce 1989 se intenzita setkávání ještě zvýšila. Každoroční srazy, nejdříve u přehrady Rozkoš, poté v Havlíčkově Brodě, navštěvovala více jak padesátka pamětníků včetně jejich rodinných příslušníků. Zváni byli i zástupci norského velvyslanectví. Pravidelnou součástí setkání se stala i bohoslužba, celebrovaná katolickým farářem Josefem Práškem, jenž byl jako mladý bohoslovec spolu s dalšími třemi seminaristy rovněž totálně nasazen v Norsku. Jubilejní setkání v roce 2000 osobně navštívila i norská velvyslankyně a norský vojenský atašé.

Poslední setkání Noráků proběhlo v roce 2005 v Havlíčkově Brodě. V té době bylo nasazeným přes 80 let.