Totální nasazení popisovali pracovníci jako ztrátu nejlepších let života prožitých v bědných podmínkách daleko od domova.

Ovšem zavlečení do Norska patrně mnohým z nich zachránilo život. Oproti jiným zemím představovalo Norsko jedno z bezpečnějších míst. Z celkem 1366 českých dělníků v Norsku jsou evidováni tři zemřelí. Většina nasazených nezažila ničivé kobercové nálety, a také všeobecný přístup Němců k Čechům byl v Norsku podstatně lepší, než jak je popisováno z nasazení přímo v Německu.

Po návratu do vlasti mladí muži navázali na své životy před válkou a zapojili do se pracovního života.  Někteří se vrátili ke studiu. Asi desítka nasazených si z Norska přivezla i norské partnerky.

Své válečné vzpomínky si nasazení většinou nechávali pro sebe a jen někteří je vyprávěli jen v úzkém rodinném kruhu. Teprve až po mnoha desetiletích začali vyhledávat své kamarády z Norska a organizovali si srazy. Někteří sepsali i své vzpomínky. Po roce 2000 několik nasazených v Norsku požádalo o odškodnění.